Fin_429

Čirá slátanina toho nejhoršího. Akce jako od studia Asylum a masky tak špatné, že i Franta mimozemšťan vypadá skvěle. Jediný vyloženě zachránce je zde Nicolas Hoult.

To, že by film měl působit reálně, je pravda, ovšem do jisté míry. Notre-Dame v plamenech je spíše dokument obohacený o špatně napsané dějové linie, které moc nesouzní s tónem filmu. Jako jasně, je to kvalitní, ale režisérův Medvěd je mnohokrát, mnohokrát lepší.

Opus Magnum Nolanových děl. Není to mé oblíbené, ale v rámci komixu, žánru thriller, je film tak dokonale unikátní, že ho jen málo může přemoci.

Barevná moderna, bláznivá jako každý Lanthimosův film. Za mě byla nejlepší šedá část, kdy jakožto divák sledujete zrození a vyrůstání malé, velké Belly. Ovšem jak se to vybarví, je jasné, do čeho jste zapleteni. Z tohoto filmu prostě cítíte lásku k filmům jak starým, tak novým. Úžasnost

A24 má jen a jen krásné filmy, o čemž svědčí právě tento. Psychologická šedá ponorka se zvraty, scénami, které pro ostatní nebudou dávat smysl a některé úplně mimo lidská chápání... ale to nevadí - Ari Aster přispěje dalším.

Na první pohled připomíná pohádku Roalda Dahla, při bližším okouknutí vypadá jako zatracená libovost. Favoritka není masové veledílo, avšak Lanthimos si každého cinefila zahákne tak, že Yorgovi neodoláte v žádné scéně, a už vůbec ne v té závěrečné. Ta totiž funguje jako slušná alegorie k celému filmu.

Moonlight je solidně natočený dramatický snímek, který má, jak se zdá, vše, ovšem na konci se to mění a ačkoliv se ukončení příběhu zdá jako pomyslné zadostiučinění postavy, v porovnání s celým filmem, je jako nějaký balón, který předčasně praskl. Oscarům se ale naštěstí nedivím, ten příběh je tak krásný, že se do něj nelze zamilovat.

Jak mít sex je film, který se na první pohled jeví jako jedna dlouhá párty - čímž i bez pochyby je. Ovšem tak perfektně balancuje mezi náladami, postavami a dějem, že by si jen za scénář, tohle audiovizuální disco zasloužilo četná ocenění..

V jednoduchosti je síla. A to platí i o tomto filmu, jehož poetismus a duchaplnost mě ovšem i přesto sráží do kolen. Perfektně rozestavěné dialogy se na vás valí a vy nemáte jinou šanci, než tomu všemu propadnout a dokonale přehodnotit to, co od vztahu očekáváte.

Opulentní vizuál, a to je tak nějak všechno. Paul King nejde ve stopách Tima Burtona, který pro svého Wonku vytvořil scénář takový, ať není klišovitý a zároveň srozumitelný a mírně šílený, ale jde ve šlépějích předvídatelných, plochých a slabých filmů, které diváky uspokojí jen proto, že ten film vidí o Vánocích. Paddington je hezká pohádka a Wonka také, ale není to něco, co bych chtěl vidět každý rok.