Morholt

O CIA si můžete myslet co chcete, ale vyhodit do vzduchu jaderný program perských ručníkářů je prostě a jednoduše záslužný počin. Ovšem jedna tupá nána od novin si to nemyslí a tak to celé propálí a to včetně identity operujících agentů. No a jeden z těch operativců je samozřejmě Butler, kterého prozrazení zastihne uprostřed další operace, která už měla být fakt poslední, protože potřebuje domů za dcerou. A tak se musí opět dostat z bodu A do bodu B, přičemž v patách má snad všechny tajné služby v regionu a Talibance k tomu. Coby side-kick mu slouží tlumočník, se kterým vede během útěku hlubokomyslné debaty. Ono to bylo do určité míry zábavné špiónské béčko, ale nesmyslně natažené o blábolení o rodině a kulturních rozdílech. Díky tomu filmu strašně kolísalo tempo, nehledě na to, jak to všechno bylo otravné. Ani technicky to žádný zázrak nebyl a akce byla i díky výše zmíněnému roztahování spíš průměrná. Herecky to bylo odpovídající, takže butlerovský standard. Cením si celkem snahy ukázat celou naháněnou i z pohledů pákistánského a íránského agenta, ačkoliv to místy působilo spíš úsměvně. Každopádně jsem se moc nenudil a to mi tady vlastně stačilo. 55%

Survivor z Doby kamenné, ve kterém skupinka pralidí před čímsi zdrhá. Exteriéry jsou parádní, o tom žádná. S kostýmy jsem neměl problém, protože vím houby, co se tenkrát nosilo a totéž platí o účesech. A problém jsem neměl ani s herci. Potíž byla v tom, že to bylo monotónní. Pračlověci jsou sice neustále v pohybu dopředu, ale jakoby se točili v kruhu. Běh, řev, běh, řev, oheň, běh, řev. Občas někdo odpadne, sem tam dojde na nějaké pnutí uvnitř skupiny, ale nic z toho na mě neudělalo valný dojem, pokud nepočítám jednu urvanou čelist. No a co se vyústění týče, tak něco podobného se dalo předpokládat a vlastně by mi to nevadilo, ale v kontexu toho, co se dělo předtím, mi to úplně nesedělo. Jako debut slušné a oceňuji odvahu s dobovým zasazením, ale ten tanec kolem toho zase tolik nechápu. 55%

No ano, je to rutinní filmařina, které až příliš často působí televizním dojmem, ale ten příběh je natolik silný a pohlcující, že veškeré nedostatky snadno zastiňuje. Zároveň je to snad první film, u kterého jsem rád, že nebyl v některých aspektech intenzivnější, což platí především pro nástupy dětí do vlaků a loučení s rodiči. Herecky se filmu asi nedá nic vytknou a aby taky jo, když tu první housle hraje Hopkins, ale tady je třeba říct, že casting vyšel na jedničku. No a samotný závěr.....................ta scéna je notoricky známá, ale i tak platí, že kdo tu neuroní alespoň jedinou slzu, tak nemá srdce. Za mě důstojná pocta úžasnému člověku i jeho spolupracovníkům, kteří se na záchraně dětí podíleli. 90%

Píše se rok 2045, ve Státech vládne neofašistický režim a aktivistka se svou rodinou prchá před vládními pohůnky. Bezpečí by měl skýtat odlehlý dům, ale problém je, že tu straší. Na první nástřel to zase nevypadá tak úplně blbě, ale zdání klame. Motiv temné budoucnosti je tu vlastně naprosto zbytečný a straší se tu tak, že se vlastně nestraší. Mirosseni se snažil hrát na psychologickou strunu, ale na to neměl ani schopnosti a ani herce. Bída.

První třetina mě bavila. Maník zachrání servírku před ex-manželem, následuje bouračka, zvrat a mrznutí. Potud dobré. Jenže pak dojde na dialogy a to není to pravé ořechové. Samotný mustr chválím, to sice jo, ale správná konverzačka musí mít náboj a především herce. A ani jedno tady nebylo. Leech by se dal ještě překousnout, ale Nina Bergman byla na pěst. Jediné, co se dařilo, byla mrazivá atmosféra, která byla cítit i přes zavřená okna havarovaného auta. A špatné nebyly ani momenty, kdy se na scéně objevila potvora a moc nechápu, proč nedostala větší prostor. Každopádně je to celovečerní debut, takže se dá trochu přimhouřit oko. 50%

Nova produkuje nekonečné množství škváru, ale když se jí něco povede, tak to vážně stojí za to. No a Metoda Markovič: Hojer je možná to nejlepší, co kdy vyslala do světa a ke špičce to patří i v rámci celé porevoluční tvorby. Nebudu vypisovat přednosti. To už tady udělali a jistě udělají jiní. Ale zastavil bych se u detailů. Strašně mě baví, když si tvůrci dají práci s tím, aby i ta nejnitěrnější blbost odpovídala dobovému zasazení. A tady jsem si toho uži do sytosti. Za všechno bych jmenoval plastový talířek, který jsme za totáče měli snad všichni a opomenout nelze ani neoholené podpaždí Sarah Hlaváčové. Tyhle věci se tu mihly snad na vteřinu, ale o to víc si jich cením (jo, u toho podpaždí to zní divně, já vim). A nejde nezmínit herce. Lněnička na mě tady půsubil jako tuzemská verze Neila Maskella a toho můžu a Petr Uhlík by asi neměl chvilku vylézat na ulici, přičemž s holkama by mohl mít nějakou dobu docela problém. Za mě pecka a doufám, že s Markovičem se ještě setkáme. Třeb při pátrání po spartakiádním vrahovi. 100%

Skvěle obsazené stylizované nic. Pokud čekáte vtipnou detektivku alá Agatha Christie, kdy bude zábavné hádat, kdo je asi vrah, nechte se zajít chuť. Jediné, co si budu chvilku pamatovat, je snuděný Rockwell a překvapivě rozkošná Saoirse Ronan. Ztráta času. 15%

Chvilku mi trvalo zvyknout si na kostýmy NKVD a jejich holé palice a když se mi to konečně povedlo, začalo to být jako na houpačce. V jednu chvíli film nabízí neuvěřitelně silné scény umocněné jak výkonem Jurije Borisova, tak neosobní bezcitností státních zabijáků a v tu druhou film nabízí jen artovou nudu jak co do obrazu, tak co do dialogů. Tohle asi nebyl úplně film pro mě. 50%

Taková milá a malá pocta veteránům ze Dne D, která tedy brutálně tlačí na city a je plná životních mouder, o která nikdo moc nestojí, ale vesměs to slušně funguje. Herecky mě překvapivě víc bavila Glenda Jackson, která tu hraje manželku hlavního hrdiny a možnáá i trochu sama sebe. Její babča, která to má na sklonku života tak trochu na háku, je fajn. Samotný Caine tu předvádí celou škálu procítěných pohledů, což sice někdy dává smysl, ale dost často to dokáže lézt na nervy. Sice bych si dané téma představoval trochu jinak a přidal bych na dynamičnosti a vtipu, ale halt nemůžu mít všechno. 60%

Upřímně řečeno nedokážu pořádně popsat to, co jsem viděl, protože těch motivů je tu strašně moc a vynechat jeden jediný by neodráželo skutečnost. S čistým svědomím snad můžu napsat jen to, že se jedná o nejdivnějšího spuerhrdinu či superpadoucha, jakého jsem kdy viděl. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak je to brutální dětství v kotci, naprosto úžasná travesti performance Eith Piaf a souboj mezi Mexikány a hafany. Samostratnou kapitolou je pak fenomenální a dechberoucí Jonesův výkon. Besson pořád ještě umí překvapit. 80%