Morholt

Skupina odsouzenců k smrti se účastní virtuální hry o přežití v dinosauřím světě, přičemž vítěz vyhrává milost. Počítal jsem s další ptákovinou od Asylum, kde bude fungovat především kouzlo nechtěného, ale tady jsem se kupodivu bavil. Předně je to celkem našlapané, takže se pořád něco děje. Skupinka výtečníků má také něco do sebe a tvůrcům se sem tam podařilo sehnat opravdové herce. No a trikově to sice neoslní, ale je to na úrovni lepších dinosauřích dokumentů a to mě nijak neuráží. Navíc finále se celkem povedlo. Škoda chybějícího gore, ale je fakt, že lepší je asi krev oželet, než použít lacinou digitalizaci. Milé překvápko. 60%

První třetina nic moc a vlastně se v ní jen defilovaly potenciální oběti, přičemž ani jedna z nich nebyla příliš sympatická. Ale pak přišel solidní leprechaunův nástup a skřítek to docela slušně rozjel. Došlo na nějaké ty usekané končetiny, vyhřezlá střeva a spoustu krve i slizu. Trpajzlíkova maska také ušla a místy zafungoval i vtip, ačkoliv v tomto ohledu má film trochu rezervy. Vzhledem k projektům, pod kterými je Kostanski podepsaný, jsem sice čekal trochu víc, ale zase tak moc zklamán nejsem. 60%

Když se to tak vezme kolem a kolem, takhle se už dneska moc netočí. Většina duchařin či posedlých hororů se spíš soustředí na atmosféru a bubák jako takový se v nich často jen mihne. O to víc Tjahjanto potěšil. Vyváženě zmixoval všechny žánrové ingredience do kompaktního celku, přidal něco vyzvracené krve či otevřených zlomenin a výborně zafungovaly i voodoo prvky. Jediné, co chybělo, byly lekačky, ale upřímně řečeno zase tak moc jsem je nepostrádal. Samostatnou kapitolou jsou pak masky. Tady je krásně vidět, že když se to umí, tak nejsou potřeba žádné CGI efekty, ale kolikrát stačí trocha make-upu, falešné zuby a kontaktní čočky. Problém jsem měl tak jen s protivným asijským ječením, ale to se díky výše zmíněnému dalo překousnout. Takhle jó. 85%

Samotný motiv zamilovaného vodníka snad není nijak převratný, ale to, jak s ním Havelka naložil, za pozornost určitě stojí. Spíš než o thriller se jedná o psychologické drama, kdy se hlavní hrdina potácí mezi tím, po čem touží a tím, co nemůže. Zároveň stoprocentně funguje prostředí venkova 19. století, kde se křesťanská víra dosud pere se zažitými pohanskými rituály. Seděl mi i poetický tón, na který film nijak zvlášť netlačí, díky čemuž funguje zcela přirozeně. Mínusem je občasná rozvleklost, ale to k podobným filmům do určité míry patří. Herecky se konečně výrazně prosadil Karel Dobrý a je ostuda filmařů, že se tak nestalo mnohem dřív a také by mě zajímalo, kde byla doteď schovaná Simona Zmrzlá. Jen tak dál pane Havelka. 80%

Být nenažraný a zahrávat si kvůli tomu s mocnostmi pekelnými, to se nevyplácí ani u nás. Takže po stránce příběhové je to pohádková šablona. Pokud dojde na hororové prvky, tak se je na co dívat. Babka je fajn, vizualizace démona také a své odvádí i prostředí chrámu. Nicméně všechno ostatní je takové nijaké, což platí zejména pro postavy, kterým jsem nemohl přijít na chuť. Neurazí, nenadchne. 50%

Byť je část základní osy relativně otřepaným námětem, působí originálním dojmem a to i proto, že je příběh vrstevnatější a nesoustředí se jen na jeden směr. Vizuální stránka věci je vymazlená a umělecké prvky k mému potěšení nepůsobily protivně přepáleně. A nakonec to vyšlo i herecky. Tedy skoro. Carla Gugino, která pro mě byla největším lákadlem, mě nezklamala, potěšil Hinds a líbil se mi i Beardův výkon. Jenže Abbey Lee, kolem jejíž postavy se vlastně všechno točilo, mě místy hodně štvala. Jednak na podobné typy moc nejsem, což by ale nebyl problém, pokud by občas z obličeje sundala plačtivou masku. A to se jí až na pár výjimek nedařilo. Celkový dojem mi tak dost zkazila. Nicméně i přes její sabotování se jedná o hodně solidní záležitost. 75%

Svým způsobem se jedná o klasické postapo, kdy se skupinka přeživších snaží vyrovnat s novými podmínkami. Nicméně to, že mimo svůj úkryt musí zůstat slepými, filmu dodává punc originality. Co se ale povedlo nejvíc, je ono neviditelné zlo, po jehož spatření lidé jednají sebedestruktivně. To mě hodně bavilo. Jen je škoda, že se Susanne Bier neodhodlala -SPOILER- k nějakému vysvětlení, ačkoliv uznávám, že riziko pokaženého dojmu bylo velké. Po stránce herecké bez výhrad, což se ale vzhledem k obsazení výborné Sandry a spolehlivého Malkoviche dalo čekat. Pro mě mnohem lepší než přeceňované A Quiet Place. 80%

Očekával jsem atmosférický thriller nabitý erotikou, ale chyba lávky. Linda Fiorentino je sexy, o tom žádná, ale problém je, že prakticky všichni chlapy, na které se snaží zapůsobit, jsou naprostí idioti, takže vlastně ani nevím, co by hlavní hrdinka musela udělat, aby jí nezobali z ruky. Další věcí je, že film působil až moc pohodově, což nemile kontrastovalo s tématem. Výhrady mám i ke stopáži, díky které se to občas neúměrně vleče. Kouknout se na to především díky hercům dá, ale nebylo by od věci, kdyby to někdy někdo zkusil jinak a lépe. 50%

Možné spoilery. Že se autobus převážející Myerse vybourá nedaleko Haddongieldu přesně 40 let po vraždách, to bych ještě překousnul. Ale pak na mě těch náhod a neschopných policajtů začalo být trošku moc. Holka, co uklouzne v ten nejnevhodnější okamžik, strážce zákona se záhadně mizernou muškou a samozřejmě zvolna kráčející Michael, který mizí svým sprintujícím pronásledovatelům. Navíc Laurie se připravuje celá desetiletí v domě proměněném v pevnost a Mikeovi pak stačí strčit ruku skrz prosklené dveře a skoro jí dostane. Nicméně všechny tyhle lapsy vzbuzují spíš shovívavý úsměv, než aby působily protivně, protože Green to pojal jako poklonu původní verzi, jejímž duchem je celý film prodchnutý. Notabene když na to přijde, tak Michael pořád umí a Jamie Lee Curtis ve své nejslavnější roli asi ani zklamat nemůže. Sice jsem čekal víc a možná i trochu něco jiného, ale i tak se to nakonec dalo. 60%

Jestli se dá o nějakém filmu říct, že je to předvídatelná rutina, tak je to tohle. Zkrátka jen další z příběhů o outsiderovi, který se vyšplhal až na vrchol. Ale i tak to má něco do sebe. Samotný hlavní hrdina je sice poněkud nevýrazný, ale přesto se dá označit za sympaťáka a neměl jsme problém mu držet palce. Choreografie boxerských mačů je sice taková nijaká, nicméně závěrečný souboj nějakou emoci vzbudit dokáže. Každopádně největší devízou je asi fakt, že se jedná Duncanovo rozloučení, což, i když je to smutné, dodává filmu spoustu bodů navíc. 60%