Lima

Samozřejmě nabízí se srovnání s Herzogovým arcidílem "Aguirre, hněv boží", které vypráví o té samé historické postavě a ještě tak ve 40.minutě jsem si říkal "Nic moc, chybí tomu ta osudovost a tíha Herzogova majstrštyku", ale od násilné smrti králova místodržícího film nabere velké obrátky, zvrat střídá zvrat, zrada zradu a morduje se tu jak v Shakespearovi. Film ve 2.půli skvěle graduje a přiznivci autenticity potěší věrná výprava a některé silné, nepřikrášlené mordýřské scény. Krátká pofilmová debata s panem režisérem potěšila, Saura je velice vtipný pán, také se omlouval za přemíru násilí ve filmu, ale sdělil, že jen věrně zpracoval dobové kroniky. Herzogův film označil za lživý ("Nedal si s reáliemi a skutečností moc práce") a jako odpůrce násilí ve filmu se svěřil, že proto neuznává Tarantina, i když ten samotný se naopak o Saurovi vyjadřuje velmi hezky. Celé kino se smálo.

Působivý náhled do událostmi bohatého života jedné velké bojovnice v sukni. Sommerová poutavě zachycuje vnitřní emocionální svět Čáslavské a přitom se vyhýbá nudné popisnosti. Poslouchat, jak s velkým entusiasmem a energií Čáslavská vypráví, je zážitek sám o sobě. A ten gymnastický provaz v závěru? Je vidět, že paní Věra na to ještě pořád má :o)

Italové nikdy neměl problém se střelbou do vlastních řad. Italské politické a kriminální thrillery byly za minulého režimu s oblibou hojně nasazovány do kin a televizního programu, protože takzvaně „nastavovaly zrcadlo prohnilému kapitalistickému zřízení“ (což nikdy neopomněla tehdy televizní uvaděčka před projekcí zdůraznit). A mezi nimi vynikaly díla Damiana Damianiho, jehož „Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky“ a právě tento film, plně vražd, korupce, organizovaného zločinu a mafiánských piklí, patří mezi řemeslně nejzdatnější. Ke spočítání počtu jejich projekcí na tehdejším 2.programu Československé televize by možná nestačily prsty ani na obou rukách :o)

Taková italská light verze ´Death Wish´, akorát o trochu dějově sofistikovanější a Franco Nero s Charlesem Bronsonem měli srovnatelné charisma. Chápu, proč se tenhle flák vyhnul projekci v tehdejších českých kinech, je to přeci jenom taková lehká akčně pojatá zábava, chybí tomu řemeslná zručnost a tíživost Damianiho snímků (tedy proto dostatečně „nenastavovalo zrcadlo“), děj je trošku naivní, ale v druhé půli slušně graduje a vrcholí výbornou desetiminutovkou, kde se násilím nešetří.

Chtěl bych být scenáristou v Hollywoodu a psát podobná dílka (tohle psali dokonce čtyři), byl by to snažší výdělek, než pobírat sociální dávky. Je to ještě tupější, než předchozí díl, což se dalo ostatně čekat. A tak jediné, co mě v souvislosti s tímhle výplachem zajímá, kolikrát si Neeson s Fiennesem na place řekli "Bože, do jaké krávoviny jsem se to zase uvrtal."

Čirá obrazová magie a jeden z nejkrásnějších filmů 70.let. Tehdy ještě Malick netrpěl obsesivní touhou předříkávat myšlenkové pochody herců filosofickými monology, takže vypráví jenom kamerou, obrazem a výsledek je vskutku magický. A také jsem si zde poprvé uvědomil, jak moc mě baví herectví neherce Sama Sheparda.

Nejblbější a nejnudnější film Tima Burtona a to říkám jako jeho velký obdivovatel. Takže si to shrňme. Typický Burtonův poťouchlý humor? Nekoná se. Vyhlášená burtonovská bizarní vizuální stylizace? Zde neexistuje. Vždy tak výrazná Elfmanova hudba? Nezaslechl jsem. Pohlcující děj? Prosím, jaký děj (zíív)? Tak kčertu, aspoň nějaké dílčí libůstky, třeba Barnabasova konfrontace s moderní dobou? Trestuhodně nevyužita. Ať mě prokousnou Barnabasovy špičáky, jestli si vymýšlím, ale tohle byly mé dvě nejdelší hodiny v kině za poslední léta.

Tarsem Singh je nepochopený a nedoceněný unikát. Co by se dalo říct o jeho předchozích filmech, bezezbytku platí i tady. Singh opět uchvacuje vizualitou a bizarními nápady, které většině lidí nejsou po chuti, ale o to více si ho cením. Tohle byla veskrze hravá a příjemná podívaná. Že někdy sklozuávala k infantilnímu humoru, to vem čert. A to bollywoodské pomrknutí v závěru mě potěšilo moc.__PS: Phil Collins může být na dcerku pyšný.

Po dnešní 3D projekci v Imaxu se mi jenom potvrdilo, co už asi každý soudný divák ví. Titanic nestárne. Je stále tak překypující energií, dojemný i tragický, vtipný i technicky epochální jako před 15ti lety. A přežil vše. I tehdejší dobovou kratochvíli v podobě posmívání se DiCapriovi, který byl toho času zosobněním plakátů a samolepek v Bravíčku a jiných teen časopisech, trpěl zbožštěním uječených náctek a dnes je jedním z nejrespektovanějších světových herců. Cameronův Titanic přežil i překotný vývoj v oblasti trikových kouzel a i dnes se může postavit hrdě vedle všelijakých vizuálně opulentních bijáků, vedle kterých se neztratí a nezrudne hanbou. A jak jsem si dříve užíval technickou preciznost rekonstrukce samotného potopení, tak dnes i tu romantickou dějovou linku, která rozhodně není tuctovou holkou typu ´Pretty Woman´, nýbrž jí Cameron obdařil lehkostí, vtipem a příjemným pocitem u srdce. A jak jde film časem, oceňuje (a doceňuje) ho stále nová a mladší divácká generace. Důkazem budiž i samotná ČSFD, kde když jsem se v roce 2002 zaregistroval, měl Titanic průměrné hodnocení 75%. A dneska? Vždyť vidíte sami :o) Kurňa, byl to ale biják!!

Plakátové.info: OD DOB KING KONGA FILMOVÉ PLÁTNO NEEXPLODOVALO S TAKOVOU SILNOU ZUŘIVOSTÍ A PODÍVANOU!!!___Ubohost. V 50. A 60. letech vzniklo několik filmových variací na King Konga, ať v Hollywoodu, v japonské společnosti TOHO, či konkrétně zde, na evropské půdě. Pokuď byste podle plakátových reklamních výkřiků čekali očipřecházející podívanou, byli byste děsivě zklamáni. V hlavní roli je profesor, který si ve své laboratoři chová šimpanze a pomocí speciálních injekčních roztoků z exotických masožravých rostlin ho postupně zvětšuje a obdarovává bezbřehou poslušností a agresivitou. 90% procent stopáže se odehrává na třech laciných lokacích – bytě profesora, jeho laboratoře a skleníku s masožravkami, napětí tu skrze přerývané dialogy není vytvářeno vůbec žádné a ty tři mordy, provedené Kongem ještě ve velikosti člověka (na rozkaz profesora), to už nezachrání. Celkově vzato, ústřední postavy, kterou jest tedy Konga, si divák „užije“ v celkové stopáži všehovšudy cca 10 minut času. Aby se snad aspoň trochu zdramatizovala fádní dějová linie, přimíchali scenáristi ještě milostný trojúhelník (profesor – studentka – její přítel) a když to 15 minut před koncem uprchlý, tentokrát již obří Konga „rozbalí“, nečekají diváka žádné trikové orgie. Prostě Konga jenom pomocí zadní projekce popochází mezi baráky, vždy se na chvíli zastaví, čumí a zase popojde. Žádná interakce s vyděšenými občany, žádné demolování domů, vůbec nic. Takhle asi vypadá zbytečná variace, nebo zbytečný remake. A přitom to má tak krásný plakát...