Bordoshut

Recenze na český film Mimořádná událost: Film sází z 99 % na humor a různé vtipné scénky, některé tam jsou vyloženě jen pro to, aby byly vtipné, bez toho že by jakkoli posouvaly děj. Proto je váš divácký zážitek fatálně ovlivněn (a možná i poznamenám) tím, jestli s tvůrci sdílíte společný smysl pro humor, což zase souvisí s tím, kolik vám je let. Podle mě ideální věk pro to, abyste si film užili, je někde mezi 30 a 60 lety. Jestli máte rádi pubertální humor, zajděte radši na Spider-Mana. Tomuhle věkovému rozsahu taky odpovídali diváci, co byli v sálu se mnou, a že se chechtali. Zajímavé bylo, že v různé chvíle se smích ozýval z různých míst, takže si na tom asi každý najde to své. Já nicméně do hodnocení počítám i to, že všechny postavy byly vysoce stereotypní, až za hranicí únosnosti, lezlo mi to na nervy. V závěru Mimořádná událost vyznívá bohužel velmi nicotně, nikoli mimořádně. Celou dobu se schylovalo k domnělému střetu s teroristy, způsob, jakým to tvůrci vyřešili, zamrzí – ačkoliv chápu, že to byla jakási součást humoru. 60 %

Recenze na film Inglourious Basterds (Hanebný pancharti): Tenhle film si nejde nezamilovat. Můžete se o to pokusit, ale je to marné, nakonec vás stejně dostane. Jen to tak neskutečně podmanivá podívaná už jen proto, že se nikdy nestala, a tak, na rozdíl od drtivé většiny válečných filmů, se tu může stát doslova cokoli (a doslova cokoli se taky stane) a vy celou dobu jen užasle zíráte a nemůžete se dočkat, jak to celé dopadne. Jak jste asi vyrozuměli, nejsem úplný fanda válečných filmů, dokonce ani takové klasiky jako Dunkerk či Zachraňte vojína Ryana pro mě nebyly to pravé ořechové. Právě proto chci vyzdvihnout to, jak moc jsem si tenhle film, tuhle zběsilou jízdu, užil a jaká to pro mě byla zábava sledovat. I pokud tedy jako já zrovna nemusíte válečné filmy, nenechte se tím odradit a jděte do toho – právě vy jste ta cílovka! Dál tu samozřejmě je potřeba zmínit naprosto skvělé dialogy, vydařené, vtipné, místy dechberoucí, a samozřejmě famózní herecký výkon Brada Pitta, možná je to ze 70 % on, co dělá tenhle film tak skvělým. 90 %

Recenze na film Saving private Ryan (Zachraňte vojína Ryana): Právě jsem napravil jeden ze svých velkých filmových restů a konečně zhlédl tento film, jež proslul svým naturalistickým zachycením druhé světové války. Posledních 10 minut jsem strávil přemýšlením o tom, jak ho ohodnotit. Nakonec jsem dospěl k závěru, že to je něco, co mi absolutně nepřísluší. Jako člověk nepolíbený válečnými filmy bych mu možná dal horší hodnocení a to by nebylo správné. Zbývá jen konstatovat, že tento film – tento tříhodinový vhled do války, která se neptá, o lidech, kteří se přesto starají – žije. Kéž by se to dalo říct i o většině jeho postav...

Ne-recenze na ne-film Nation's Pride (Pýcha národa): Předpokládám, že většina z těch, co čte tuto recenzi, je obeznámena s filmem Inglourious Bastards, a tedy ví, že na Nation's Pride není dost dobře možné napsat recenzi – protože neexistuje. Držme se však samotného nápadu: Němec je za 2. světové války lapen ve věži uprostřed města a kolem něj se nachází 300 nepřátelských vojáků snažících se ho zajmout (možná zpočátku) anebo jednoduše odkrouhnout. Ten však postupně nalézá motivaci a vůli k životu a postupně je z počáteční beznaděje (možná po neúspěšném pokusu přes vojáky proniknout a utéct) odhodlán tohle přežít ať to stojí, co to stojí. Je to jen premisa, která by samozřejmě chtěla důkladněji promyslet, vylepšit, možná přidat pár postav, ..., ale už takto sama o sobě mě fascinuje a moc rád bych se podíval na film natočený podle ní. Chtěl bych tímto vzdát hold skvělému režisérovi (a samozřejmě i scénáristovi) Quentinu Tarantinovi, který si u mě tím, že tento ne-film skutečně nechal pro potřeby svého filmu natočit, zase stoupl o kus výš. Smekám.

Recenze na film #Alive (#Žiju): Je tomu už docela dávno, co jsem poprvé zhlédl trailer a nějakým způsobem tak přišel s tímto filmem do styku. Abych řekl pravdu, čekal jsem od toho víc. Tehdy mě ta upoutávka vážně dostala, těšil jsem se na film a říkal jsem si, že tu bude zase pořádný zombie horror / thriller. Bohužel, když to nakonec vezmu kolem a kolem, #Alive není ničím speciální. Jsou tam světlé okamžiky, které se dají pěkně sestříhat do traileru, ale když to sledujete vcelku, působí to spíše amatérsky. Hlavní hrdina je ponechán v podstatě bez charakteristiky, není tu žádný background, žádný čas před, rovnou naskočíte do času po. Neříkám, že by to nutně bylo špatné, ale film by měl stát buď na dobrých postavách nebo na dobrém příběhu. Vzhledem k tomu, že postavy dobré nemáme – dalo by se říct, že všechny živé postavy jsou dvoudimenzionální (nabízí se tu přirovnání k těm zombíkům), doufal bych alespoň v ten slušný příběh. Ten tu nicméně chybí – dal by se jednoduše shrnout do jedné věty. Zvraty, pokud může být o nějakých řeč, jsou předvídatelné. Je tu plno klišé, která až bijí do očí. To ani nemluvím o tom závěrečném na sílu naroubovaném happy endu – zaprvé bychom "to" měli slyšet přicházet a zadruhé: odkdy se "to" vynořuje zpod paneláku?! Při sledování filmu jsem se místy cítil trochu hloupě (možná za tvůrce – posuďte sami), ale tak proč ne. Závěrem: čekal jsem od toho víc, ale byla to jinak docela fajn žánrovka. Koneckonců se zombie tématikou vznikají občas věci, že by jeden vyletěl z kůže. U tohohle jsem se aspoň dobře bavil. 50 %

Recenze na film Spider-Man: Into the Spider-Verse (Paralelní světy): Na rovinu říkám, že film je to dobrý. Je dobrý a za to, že jsem si ho tolik neužil, si do jisté míry můžu sám tím, že jsem do něj šel s příliš velkým očekáváním. Ať už šlo o pověstnou animaci, skvělou akci nebo první seznámení masového diváka s multiversem. Čekal jsem prostě víc, to je to. I když jsem si v průběhu těch dvou hodin na animaci zvykl, tak mi nesedla. Ty zvláštní skákavě cukavé nuance obrazu mému oku nelahodily. Přišlo mi to nadmíru rušivé a kazilo mi to zážitek. V jednu chvíli jsem kvůli tomu musel kontrolovat, že film skutečně sleduju ve Full HD kvalitě. Nicméně odhlédnuvše od toho je to povedený kousek, krapet více rodinný než je u Spider-Manů zvykem, laděný i pro mladšího diváka, ale rozhodně ne jen. Obsahuje jeden velice pěkný zvrat a 7 velice různorodých Spider-Manů, z nichž si sice nikdo nekrade prostor pro sebe jako třeba v Lokim aligátor Loki, ale fajn jsou. Skvěle je tu představena hlavní postava Miles Morales – to platí i o jeho rodině, Kingpinovi a v podstatě každé dějově důležité postavě. I přesto jsem měl při sledování celou dobu pocit, že tohle už jsem někde viděl. Na jednu stranu se není čemu divit, když je to již můj v pořadí 7. ryze spider-manský film, na druhou stranu to tvůrcům neodpustím. Bylo to pěkné, i ta akce byla pěkná, ale na mě to hold takový dojem neudělalo. Ani skrz ty písničky, které jsem si následně samozřejmě přidal do playlistu na Spotify. Pouhých 65 %.

Recenze na film The Intouchables (Nedotknutelní): Tak takhle dobře už jsem se dlouho, dlouho nezasmál. Nikdy by mě nenapadlo, že duo ochrnutý vozíčkář a ze řetězu utržený opatrovník dokážou za necelé dvě hodiny společně vyprodukovat takové množství vtípků, že by naplnily i orlickou nádrž, ale... je tomu tak. Fascinující je, že vůbec nevadilo, že jsem na to koukal na americkém Netflixu s anglickými titulky a ve francouzštině. Chechtal jsem se jako pominutý. Nejlepší komedie, co jsem viděl za hodně dlouhou dobu. Sledovat to nefalšované přátelství, které se mezi Philippem a Drissem během filmu vytvořilo, byl tak nádherný pocit, že pro jednou nechám stranou jakékoli hledání chybiček, klišé a prvoplánovitosti a spokojím se s prostým konstatováním, že to byla ukrutná jízda, kterou si někdy rád zopakuju. Where do you find an invalid? Where you leave him.

Recenze na seriál Stranger Things: Tenhle seriál byl pro mě něco jako láska na první pohled. Dostal jsem se k němu až na sklonku roku 2021 a pustil ho tak nějak náhodně bez jakýchkoliv očekávání, doufaje pouze v tupý odpočinek. To, co jsem však dostal, mě vystřelilo ze židle až na měsíc. Všechny tři série, které k tomu datu vyšly, jsem zhlédl za neuvěřitelné 3 dny a den čtvrtý si některé scény dohledával a sledoval znovu. Dost už ale k tomu, jak jsou Stranger Things dokonalé, pojďme na to proč. Hned v první řadě je třeba vystihnout brilantní herecké obsazení, jak mladí tak staří herci hrají perfektně, věříte jim každé slovo a každou grimasu a zaslouží si za to velký respekt. Skvěle ztvárněné je postupné stárnutí dětských hrdinů, z nichž se v průběhu boje s monstry s temné dimenze Upside Down stávají tvrdohlaví puberťáci. Osobně si troufám říct, že právě tohle je to hlavní, co může seriál nabídnout, na čem staví a díky čemuž je tak skvělý. Hlavní postavy (a že jich je) si zkrátka nelze nezamilovat. Možná o něco hůře funguje nenávist k lidským záporákům, kteří by si zasloužili více prostoru, ale to seriálu s klidem odpouštím – nenávist k lidským záporákům je vynahrazena strachem z těch nelidských. Teď k příběhu. V první řadě je nesmírně originální, avšak v 2. a 3. řadě... nu, originální je pořád, to bezesporu, ale jednoduše to neustálé obnovování zápletky s tou monstrózní věcí pod zemí působí trochu na sílu. Ano, dává to perfektní smysl, neříkám, že ne, jenomže i přes to ve mně vzbudilo nedůvěru. Tož jedna ze dvou věcí, které mě při sledování zamrzely. Tu první nechám být, sám bych to nedokázal vymyslet důvěryhodněji a z mé strany jde jen o jakous obdobu moudra "opakovaný vtip není vtipem", ovšem tu druhou tvůrcům neodpustím. Vztahuje se ke 3. sérii, kdy jedna potvůrka utekla hrdinům z pasti tak, že si vykopala doslova kilometry dlouhý podzemní tunel. Nejde o to, že bych nevěřil, že by to zvládla, v tom problém není. Jde o to, že před tím tunelem jsou asi tak dvě lopaty hlíny a tunel je celý válcovitý přesně tak, jak ho bestie vyhrabala, tak mi řekněte, kam se probůh poděla všechna ta hlína? Vysublimovat hádám nemůže. Ale to nic. V závěru ještě musím zmínit skvělý výběr songů, z nichž každý dává, vzhledem k tomu co se na plátně děje, smysl a zvláště ve 3. řadě má potenciál vám znít v hlavě ještě dlouho po závěrečných titulcích. Pěkných 90 %.

Recenze na seriál The Witcher (Zaklínač): 1. série – 80 %: Stejně jako většina fanoušků knižní či herní série Zaklínač jsem se na seriál velmi těšil. Nutno podotknout, že na rozdíl od mnohých jiných jsem nebyl první sérií nikterak zklamán, ba, byl jsem mile překvapen. Tak trochu jsem tušil, že styl Sapkowského psaní nebude úplně možné přesně vystihnout v seriálu a předem jsem se připravil na možné (a pravděpodobné) změny či úpravy. Seriál je velice atmosférický a scény, které mají být napínavé, opravdu napínavé jsou. Jako menší mínus bych vypíchl hudbu, která se zkrátka nevyrovná té ve hrách a místy ani nefunguje, jak má – je málo rytmická. Toť k soundtracku, se zpívanými písněmi od "pokorného barda" jsem nadmíru spokojen. (Možný spoiler!) Tři časové linie mi nepřišly nikterak nesrozumitelné, vše do sebe na konci krásně zapadne. (Konec spoileru!) Film má úžasnou výpravu a dynamika i choreografie při závěrečné bojové scéně hned v první epizodě je úžasná. Co však tvůrcům neodpustím je vizáž čarodějek Fringilly a Triss, pro mě jako pro hráče her je to spíše nepovedený vtip. Jinak parádní show. 2. série – 70 %: Moc bych si přál napsat, že to dlouhé čekání na druhou sérii se vyplatilo, ale abych byl upřímný, výsledný pocit po jejím zhlédnutí je hořkosladký. To, proč to vlastně jako celek nefunguje, se nedá dost dobře shrnout do jedné věty. Samozřejmě se tu zase můžeme vztekat nad nerespektováním předlohy do slova a do písmene, můžeme tvrdit, že tahle série je spíše takový zdvižený prostředník Sapkowskému a namítat, že šlo primárně o tu opěvovanou slovanskost, kterou seriál zatratil, ale prosím, nebuďme jak malí a zkusme se přesto přenést. Tento počin je zkrátka do jisté míry samostatné dílo. A přesně tak ho budu i hodnotit. Nuže: v čem je problém? Jde v zásadě o to, že tvůrci se na jedné straně snaží zachovat původní epizodičnost, kdy Geralt v každé epizodě musí bojovat s jiným monstrem a na druhé straně se naopak pokouší prostřednictvím jednotlivých dílů vést politická jednání čarodějů, intrikování Fringilly a do toho ještě Yennefer, bard Marigold, Deathless Mother, ... Myslím si, že to tvůrci trochu přepískli. Všechny výše vyjmenované celou sérií se táhnoucí dějové linky berou té předpokládám hlavní dějové arše s Geraltem a Ciri pozornost, kazí jí gradaci na konci jednotlivých epizod a osobně jsem měl dojem, že ji i strhávají na důležitosti – dovolím si přirovnání: Geralt a Ciri jsou jako dva tuláci na okraji ničeho co bojují s bandou rozzuřených zločinců, zatímco se jinde na Kontinentu řeší osud celého světa. Zkrátka se tvůrci měli vzdát epizodičnosti, pokud chtějí vést seriál takto a udělat i z Geraltovy linky příběh, který někam od začátku směřuje. Jakože nesměřoval. To je asi můj hlavní problém. Jinak samozřejmě ani ty ostatní linky nebyly bez poskvrnky: Yennefeřino přežívání, jak bych to celé pojmenoval, působí místy nesmírně nahodile; politikaření mágů postrádá jiskru, měl jsem při jeho sledování pocit, že v celém Kontinentu je každému ukradené, na čem se tato sebranka nakonec shodne; elfové na mě působili zbytečně a nepodstatně pro příběh, což je škoda, měli mít víc prostoru, měli jsme se o nich něco dozvědět. Naopak pochválit bych tvůrce chtěl za vystavění Fringilly, ze které teď jde skutečně strach. Pěkně nám tuhle postavu prodali a já věřím, že už z ní nikdy nebude jen pouhá figurka na šachovnici. To tak k ději. Trochu mě mrzí, že Deathless Mother neudělali děsivější, měli ji nechat pořádně ty postavy podusit, bohužel jsme si ji moc neužili. Jinak samozřejmě platí, co už po první sérii považujeme za standard: pěkná SGI monstra – originální a s hezkým designem; poměrně poutavá hudba (herní se však nevyrovná); skvělá choreografie zejména souboje Geralta s více lidmi naráz. Pochválit si zaslouží i bravurní herecké duo Geralt&Ciri, dále Kahir, Fringilla a ani ostatní nedělají ostudu. Bohužel za mě tentokrát lehce zaostává Yennefer. Na závěr jsem si nechal Marigolda, který je opět perfektní. Watch that butcher burn!

Recenze na 2. sérii seriálu The Witcher (Zaklínač): Moc bych si přál napsat, že to dlouhé čekání na druhou sérii se vyplatilo, ale abych byl upřímný, výsledný pocit po jejím zhlédnutí je hořkosladký. To, proč to vlastně jako celek nefunguje, se nedá dost dobře shrnout do jedné věty. Samozřejmě se tu zase můžeme vztekat nad nerespektováním předlohy do slova a do písmene, můžeme tvrdit, že tahle série je spíše takový zdvižený prostředník Sapkowskému a namítat, že šlo primárně o tu opěvovanou slovanskost, kterou seriál zatratil, ale prosím, nebuďme jak malí a zkusme se přesto přenést. Tento počin je zkrátka do jisté míry samostatné dílo. A přesně tak ho budu i hodnotit. Nuže: v čem je problém? Jde v zásadě o to, že tvůrci se na jedné straně snaží zachovat původní epizodičnost, kdy Geralt v každé epizodě musí bojovat s jiným monstrem a na druhé straně se naopak pokouší prostřednictvím jednotlivých dílů vést politická jednání čarodějů, intrikování Fringilly a do toho ještě Yennefer, bard Marigold, Deathless Mother, ... Myslím si, že to tvůrci trochu přepískli. Všechny výše vyjmenované celou sérií se táhnoucí dějové linky berou té předpokládám hlavní dějové arše s Geraltem a Ciri pozornost, kazí jí gradaci na konci jednotlivých epizod a osobně jsem měl dojem, že ji i strhávají na důležitosti – dovolím si přirovnání: Geralt a Ciri jsou jako dva tuláci na okraji ničeho co bojují s bandou rozzuřených zločinců, zatímco se jinde na Kontinentu řeší osud celého světa. Zkrátka se tvůrci měli vzdát epizodičnosti, pokud chtějí vést seriál takto a udělat i z Geraltovy linky příběh, který někam od začátku směřuje. Jakože nesměřoval. To je asi můj hlavní problém. Jinak samozřejmě ani ty ostatní linky nebyly bez poskvrnky: Yennefeřino přežívání, jak bych to celé pojmenoval, působí místy nesmírně nahodile; politikaření mágů postrádá jiskru, měl jsem při jeho sledování pocit, že v celém Kontinentu je každému ukradené, na čem se tato sebranka nakonec shodne; elfové na mě působili zbytečně a nepodstatně pro příběh, což je škoda, měli mít víc prostoru, měli jsme se o nich něco dozvědět. Naopak pochválit bych tvůrce chtěl za vystavění Fringilly, ze které teď jde skutečně strach. Pěkně nám tuhle postavu prodali a já věřím, že už z ní nikdy nebude jen pouhá figurka na šachovnici. To tak k ději. Trochu mě mrzí, že Deathless Mother neudělali děsivější, měli ji nechat pořádně ty postavy podusit, bohužel jsme si ji moc neužili. Jinak samozřejmě platí, co už po první sérii považujeme za standard: pěkná SGI monstra – originální a s hezkým designem; poměrně poutavá hudba (herní se však nevyrovná); skvělá choreografie zejména souboje Geralta s více lidmi naráz. Pochválit si zaslouží i bravurní herecké duo Geralt&Ciri, dále Kahir, Fringilla a ani ostatní nedělají ostudu. Bohužel za mě tentokrát lehce zaostává Yennefer. Na závěr jsem si nechal Marigolda, který je opět perfektní. Watch that butcher burn!