Jennifer.S

Jakkoli se hororům vyhýbám (opravdu, většího poseroutku co se tohoto žánru týče, byste hledali těžko), překonala jsem svůj strach a sebrala všechny své vnitřní síly k tomu, abych se na jeden podívala (a začala s něčím míň děsivějším). Zjevně jsem si nemohla vybrat lépe. Nebýt lekacích scén, zřejmě bych se při sledování dostala do stádia hibernace. Nakonec jediné co si z Vlkodlaka odnesu je opravdu povedená vizuální stránka.

(může obsahovat drobné spoilery) Tak na toto velké finále čekám od svých 12 let? Nemyslím si. Pro mě jako fanouška (rozuměj absolutního maniaka) Harryho Pottera, má 2 část relikvií trpkou pachuť zklamání. Namísto absolutního nadšení. Z 2 části by měly emoce, ne kapat, ale trskat po hektolitrech. Umírají přátelé, rodinní příslušníci, spolužáci... situace vypadá beznadějně a všichni jsou už na pokraji sil. Namísto emočního super koktejlu nám tvůrci naservírují slabý odvar. Navázání na předchozí část je přinejmenším nešťastné, chybí nějaká výraznější spojnice na předchozí díl (pouze náhrobek Dobbyho nestačí). Normálně bych čekala, že při rozdělení jedné kniho do dvou filmů se dočkám přesného zpracování všech detailů, všech dějových linek a odboček. Kde je Brumbálovo mládí? Grindewald? Arianin příběh? Namísto toho se dočkám pouze „efektního“ hraní si s kamerou (při scéně kdy trio vylézá z jezera a kamera kolem nich začne rotovat divákovi dělá akorát špatně od žaludku) nebo další vychytávky alá Matrix. Prostě ne. Já jsem nepřišla na Transformers ale na Harryho. Co se týče „největší bitvy, kterou kdy Bradavice zažily“ (a kvůli, které jsme o ni byli ošizeni v 6 díle) musím říci, že jsem čekala něco víc. Musím, ale pochválit za brnění (opravdu efektní). Ale! Nevím jestli se studia Pinewood nezměnila na Holywood, ale co tam, sakra, dělaly ty „vtipné“ hlášky? Neskutečně mě iritovala „šokující“ doznání postav v průběhu bitev (Neville + Lenka), hláškující hrdinové ve stylu Jamese Bonda apod. Kdybych si podobný styl měla představit např. v bitvě o Helmův žleb... Nechápu proč se to tvůrci snažili všemožně odlehčit, když by právě naopak měli přitvrdit. Co se týče hudby při bitvě – ani ta nepomohla navodit atmosféru právě probíhajícího finálního střetu dobra a zla. Něco více temnějšího by nebylo vůbec na škodu (viz 4 díl nebo smrtijedské téma z 5 dílu). Smrt Bellatrix? Zklamání. Smrt Voldemorta? Obrovské zklamání! Škoda, že v Bradavicích nefunguje elektronika, protože kdyby ano, mohly by jeho smrt zachytit alespoň průmyslové kamery. Takhle byl přítomen jenom Harry. A ačkoliv se tvůrci všemožně snažili, tak hlavní pozornost na sebe nestrhává trio, nýbrž (věčný-zloděj-scén-pro-sebe) Severus Snape (briliantní Alan Rickman). Jeho scény pro mě byly pohlazením na duši a alespoň na chvíli jsem dostala pocit, že opravdu dívám na Harryho Potter. A konec? Vyšuměl do ztracena. Střih. Vyšlo slunce, hezký den, pohled na zničený hrad. Střih. Velká síň, všichni jsou v pohodě. Střih. Záběr na trio. Střih. „O 19 let později“, ha-ha. Taky chci za 19 let vypadat tak dobře jako naši hrdinové. Celkové hodnocení je 3,5*.

K vidění zde: http://www.shellylove.co.uk/the_forgotten_circus_full.html

- Zavaž mi tenisku. -- Ano princezno, tedy chci říct Harry, Harry.

Emily: Kam jsi volal? Richard: Moc daleko. Lorelai: Bohu? Richard: Do Londýna. Lorelai: Bůh je v Londýně? Richard: Moje matka tam žije. Lorelai: Tvoje matka je bůh? Richard: Lorelai! Lorelai: Takže bůh je žena! Nevěděla jsem, že jsem příbuzná s bohem. Lístky na Madonnu teď seženu raz dva. --- Když Gilmorky přejdou ve svých dialozích do kulometného módu je teprve na co se dívat!

Muzikál Šumař na střeše vystihuje jedno přídavné jméno – geniální. A to hudba, texty, příběh. Soundtrack 10/10.

Spojením Petera O’Toola a Audrey Hepburn dalo vzniknout svěží, vtipné romantické komedii, kterou můžete vidět milionkrát a přece se neohraje. Originální zápletka, typický humor 60. let, skvělá spolupráce kamery a hudebního doprovodu. Co víc si přát.

Ach né, já jsem tlustá a můj život nemá cenu. Musím dát přes hubu každému, kdo mi řekne, že jsem tlustá. Nemůžu sedět v restauraci u okna, nemůžu řídit to krásné auto, protože jsem tlustá. Jsem tlustá, jsem tlustá, jsem tlustá. Co budu dělat? Asi zhubnu. Hubnu, hubnu, hubnu, najdu lásku, hubnu, hubnu, hubnu. Dramatické přiznáni ke lži - ale to jsem už hubená, takže je mi odpuštěno. (Dear Lord....)

Výpravný velkofilm, ve kterém nevystupuje ani jedna žena. Hrdinovi "neoblbuje" hlavu, nekoná se žádná milostná zápletka. Příjemná změna, která vůbec neubírá na atraktivitě celého snímku. Dech beroucí záběry na měnící se poušť, která vlastně zůstává pořád stejná. Tyto vizuální orgie ještě umocňuje skvělá Jarreova hudba (soundtrack mohu jen doporučit). A fakt, že Peter O'Toole nedostal za svůj výkon Oscara, považuji za velký omyl akademie, protože tak šílený výraz v očích jsem neviděla nikoho zahrát líp. 70 mm filmový pás byl už jen třešničkou na dortu. (http://www.krrr.cz/)

Všechna životní moudra a pravdy, které si člověk nepřipouští / nevnímá / dobře zná shrnuté v 85 minutách.