Dudek

Příjemná retro hříčka Stevena Spielberga není vůbec špatným filmem. Samotný příběh má našlápnuto na zajímavý děj a zvučná jména jsou jen ku prospěchu věci. Tvůrci se však vzdávají vyššího pohledu na věc a místo zajímavého vývoje charakterů jednotlivých hrdinů a sond do jejich duší nám předkládají jen povrchní studii a sledují jednotlivé epizody ze života Franka Abagnaleho jen z nadhledu. Samotné vyvrcholení filmu, které mělo být překvapivým dovětkem a zároveň vzkazem, že i legálně se dá vydělávat veliké množství peněz, je bohužel zbytečně zaplácáno a vyjde tak vniveč. Ono je tam vůbec dost scén, jejichž vystřižení by bylo jen ku prospěchu věci, neboť působí docela rušivě a hlavně zbytečně, ponechání však nijak zásadně nebrzdí příběh... Celkově je film horší než kniha, jejíž dovětek byl o poznání temnější a dobrodružnější. Frankovo dlouholeté věznění v malé cele by mělo mít i uvnitř filmu své místo, protože se stalo velikou epizodou v jeho životě, a právě ono mu pomohlo přehodnotit svůj dosavadní život. V zásadě se však Spielbergovi povedlo natočit hravou vtipnou komedii, která nijak zásadně nedrhne, ale ani naplno nevyužívá svůj vnitřní potenciál... 70%

Přiblblý film, který nezachraňuje ani hvězdné herecké obsazení. Malý svědek je bez nadsázky přehlídkou všemožných filmových klišé, díky kterým i ten nejméně chytrý divák bude vědět, co se stane za pár vteřin. Ale na druhou stranu se od filmu s podobným příběhem nedá čekat nic jiného. 30%

Alexandre Aja se svým prvním hororem zařadil mezi mé oblíbené tvůrce. Noc s nabroušenou břitvou je dokonalým úkazem perfektně zvládnuté hororové režie. Jako divák jsem byl napnutý od samotného začátku, velice chytré titulkové sekvence, až do naprostého konce, i když ten tak kvalitní nebyl. Proto se není čemu divit, že jsem s napětím očekával jeho nový film, remake Cravenova krváku Hills Have Eyes, nadšeně sledoval zahraniční hodnocení a četl články na fanouškovských webech, kterých se vyrojilo opravdu spousta. Dokonce i první kritiky u nás se zdály velice kladné, vyzdvihovaly brutalitu snímku a spekulovaly o tom, kolik diváků nejspíše opustí sál a to se mi velice líbilo. Jenže veliké očekávání také může přinést přímo obří zklamání, o čemž vás přesvědčím v zápětí. Jak už má Aja ve zvyku, dříve než nám pustí úvodní titulky předsunuje nám nějaký záběr, abychom se mohli pořádně natěšit na věci příští. Tentokrát je to pohled na poušť, kamera se nechává unášet vodou a nakonec můžeme sledovat vládní techniky při jejich práci. Právě krajina bylo to co mě zarazilo. Je to sice paradoxní, ne že bych nevěděl, kde se bude příběh odehrávat, ale nečekal jsem, že i poušť dokáže být tak pustá a nezajímavá. Maxime Alexandre sice dělá co může, ale to se mu daří spíše jen v těch částech, které se odehrávají v temnotách nebo mimo samotné dění. Například záběr na opalující se dívku je opravdu povedený, tady musím pochválit všechny, herečkou počínaje a kostyméry konče. Jenže to jsou asi tak všechny klady. Ve dlouhé stopáži se objevila jediná opravdová lekačka, při které jsem vyskočil metr vysoko a tím končí i hororovost. Je mi velice líto, že to musím takhle naostro říct, ale Hory mají oči jsou opravdu nuda. Baxter a Maxime sice odvádějí svou práci, ale zbytek štábu jakoby zaspal. Marnost nad marnost. Alexander se snaží ze scénáře vytěžit co nejvíce jde, ale doplácí na neuvěřitelnou tupost MPAA, která tvůrce film donutila přestříhat. Nedočkáme se tak žádného (!) brutálního záběru, zato si však dosyta užijeme kolísající atmosféry, která je nevyrovnaná převážně mezi klidovými mezifázemi a bijáckými scénami... Musím naprosto souhlasit s Tuxedem, který v krátkém komentáři naprosto shrnuje všechny mé pocity, především pak soundtrack, který je netradičně zoufalou mutací westernového brnkání a hororového bouchání. Zároveň si však myslím, že snímek nemůže zklamat každého, proto vám doporučuji, abyste moc neočekávali a nechali se pomalu unášet příběhem.

Adéla ještě nevečeřela je zcela jistě klenot české kinematografie. Jeden z mála českých snímků, který dokáže překvapit svou originalitou, skvělými výkony a hlavně i bezchybným scénářem. Po Limonádovém Joeovi se jedná o další českou parodii, tentokrát však na klasické americké detektivní příběhy o nezničitelných mužích zákona a jejich pomocníčcích. Všechny vtipy jsou brilantně načasované a naprosto trefné.

Roald Dahl patřil v dětství k mým oblíbeným autorům a jeho kniha Čarodějnice mě naprosto uchvátila. Docela drsný příběh dvou mladých chlapců bojujícím proti nelítostným babiznám, které nenávidí smradlavé děti a chtějí je všechny vymýtit z povrchu zemského byl velice napínavý a přesto si nechával pohádkové rysy. Z filmové adaptace jsem měl docela strach, i když jsem si myslel, že úplně špatně by to dopadnout nemělo, a nemýlil jsem se. Své předloze snímek sice nesahá ani po první řádky, ale přesto se jedná o velice slušnou adaptaci, jejíž největší síla tkví v zachování původní ''světa'', jakou známe z knihy. Jedinou chybu vidím ve ztrátě skvělé hrůzostrašné atmosféry a slabému načrtnutí bezmocnosti, kterou ty děti zažívají. Rozhodně tleskám, i když podobný typ snímků nemám zrovna v lásce. 70%

Vzhledem k superlativům, které jsem na tento film slýchal, a zejména Davidu Fincherovi na režisérské stoličce jsem čekal opravdový zázrak, film který jen tak nerozdýchám, avšak nic takového jsem nedostal. Vlastně pominu-li ten konec jedná se o docela obyčejnou kriminálku se solidní zápletkou, která má sice originalitu, ale na druhou stranu si s ní tvůrci nepohráli tak jak mohli. Obyčejnost čpí snad z každého detailu a snímek se nijak neprosazuje a nesnaží se o šílené zvraty, místo toho Fincher pečlivě buduje atmosféru a hlavně si vychutnává nejistotu, ve které se čím dál více topí hlavní hrdinové. Vrah, ačkoli se nejspíše jedná o šílence, jedná geniálně a přestože nechává stopy, a vlastně si tak z detektivy pohrává, nemohou policisté chytit ten správný směr. Stejně tak působí i na diváka, který je zvědav, jakou ohavnost si na ně režisér přichystal a s nervozitou očekává postup vyšetřování, i když může tušit jak bude příběh pokračovat. Co se týče hereckých výkonů, tak nejsou nijak zvláště jiné než jak jsem očekával. Herci nepřekonávají svůj standard, nesnaží se dosáhnout skvělých výsledků, ale zároveň se drží dostatečně vysoko nad vodou neherectví, což je samozřejmě dobře. Celkově se jedná o vcelku povedený thriller, který začíná docela obyčejně, ale gradace napětí nás dovede až do vrcholného šokujícího závěru, ve kterém se zcela nečekaně staneme svědkem události, která se má zapsat do dějin, což zabiják vystihl naprosto skvěle. Právě konec je tou nejpovedenější častí, v nehostinné poušti se totiž dozvíme jména posledních dvou obětí a musím se přiznat, že mě obě dostatečně šokovaly. Vrah svůj boj vymyslel do posledního detailu. 65%

Když přišel první Mission: Impossible byla většina diváků potěšena. Ethan Hunt byl prototyp jiného hrdiny než James Bond, přesto že plno hnidopichů tyto dva hrdiny srovnávali je nimi obrovské množství rozdílů. Okouzlil příjemným příběhem, avšak ke konci bohužel zklamal svou přílišnou překombinovaností a zejména vysokým množství zvratů, ze kterých šla mnohým hlava kolem. Každopádně díky vydělaným penězům byl druhý díl jasnou volbou. Přestože se nejednalo o vyloženě špatný film, veliké množství lidí rozhořčil až příliš lineární příběh. Nyní tu máme Mission: Impossible III a režie se ujímá J. J. Abrams, který toho nasliboval až příliš, než aby to všechno mohl splnit. Jak to tedy nakonec dopadlo? Film se rozeběhne okamžitým flashforwarem, který sice působí jako takový malý spoiler, ale zároveň značně popohání film dále. Divák si totiž nemůže být jist, jak zde zobrazená situace dopadne a navíc neustále naráží na situace, o kterých se tam mluvilo. Ihned poté bude učiněna radost zejména všem těm co sledovali již seriál, neboť titulková sekvence se odehrává přesně v jeho duchu, ono vůbec v tomto filmu budete narážet na spoustu odkazů ke všemu co se na něj váže, ale o tom až později. Musím se přiznat, že jsem se ze začátku neuvěřitelně nudil, film si mě ničím nezískal a já se jen modlil, aby se v podobném duchu nesunul až ke konci. Pečlivě jsem sledoval práci filmařů, ale místo slibovaných vychytávek a revoluce v žánru jsem sledoval roztřesenou kameru a mohl číst Abramsův rukopis, který je jasný snad v každém záběru. No každopádně mé modlitby byly vyslyšeny, neboť přišla mise ve Vatikánu, která je opravdu skvělá, vlastně vše co následuje po ní je skvostné. Abrams pouští jednu akci za druhou, avšak vůbec ne na úkor příběhu, vychutnává si scény, ve kterých může připomenout nějakou slavnou část z předchozích dílů – třeba skok ze zdi – a prostě je to nářez. Filmu nepodtrhává nohy ani polidštění děje a pokusy o nabourání divákových emocí, ba právě naopak, působí to tam přinejmenším skvěle, avšak rozhodně nechci říkat, že jsem nenašel nic, co by mě pořádně nenaštvalo. Hlavní záporák je jasný hned a rozhodně je třeba uznat, že v dějinách moderní kinematografie jsem ještě neměl tu čest vidět lepší postavu než je Davian (úchvatný Philip Seymour Hoffman), konečně někdo nekecá, ale jedná, horší je to však s jeho společníkem, který nám zůstává utajen. Právě to slovo utajen je hřebíčkem do rakve. Film se snaží aby diváka ani náhodou nemohlo napadnout kdo to je a používá k tomu již několik let okoukané způsoby, které jsme mohli vidět třeba i v podprůměrném snímku Sám doma 4. Zejména v jedné fázi to působí tak strašně okatě, že jsem byl neuvěřitelně pohoršen tím, jaké dělají tvůrci z diváků debily. Celkově se jedná „jen“ o další Mission: Impossible, což rozhodně není špatný verdikt a pokud to někomu nestačí, pouze čistě konstatuji, že své předchůdce nechává daleko za sebou, jen škoda té obrovské předvídatelnosti. 80% [TOP 19/10 88%]

První příběh nedradiční rodinky, který jsem měl tu možnost vidět, označuji též za ten nejpovedenější (viděl jsem ještě báječný černobílý, ale tam nemám odvahu honotit). Tenhle seriál jsem miloval a rozhodně jsem v tom nebyl sám, alespoň se svými spolužáky neexistovalo nic jiného o čem bychom se bavili. Animovaná ruka byla dlouho mou nejoblíbenější filmovou postavou a toho zeleného obra jsem se dost bál...

Tohle dílo je opravdu velice špatné. O nějaké kvalitě se nedá vůbec mluvit. Creepshow 2 připomíná spíše epizody ze seriálu Věřte nevěřte, než film, na který bychom se měli běžně dívat. Na horor to není ani trochu strašidelné, ba co hůře, zde se nedá mluvit ani o nějakém napětí. Příběh o partě dospívajících (samozřejmě ztvárněna neherci), která narazí při koupaní na plavající igelit, který je začne jednoho po druhém požírat postrádá snad vše, co by měl dobrý horor mít, i když ten závěr je naprosto dokonalý, povedl se a docela dokázal i pobavit. Povídka o dřevěném indiánovi, který se rozhodně povraždit zločince není o moc lepší a ještě k tomu jí schází vtipnost. Jediné co bych tak trochu dokázal ocenit jsou animované pasáže spojující všechny příběhy a zejména samotný začátek, maska toho muže mě opravdu rozesmála. 30%

Když se vám do domu nastěhuje rodinka krkajících duchů, máte problém. Bydlíte-li ještě k tomu v Japonsku, je váš problém strašidelný. Alespoň nějak takhle to demonstruje horor Nenávist. Působivé dílo s pečlivě budovanou atmosférou je jasnou ukázkou rozdílu oproti americké hororové tvorbě, zejména se pak nabízí americká verze Nakatova Kruhu vs. právě Nenávist. Prvotní rozdíl je patrný právě v práci s atmosférou, kterou Shimizu pečlivě buduje, zatímco Verbinski si s ní pohrával jen v nějakých částech. Lekavé záběry, šum a špinavost prostředí zde působí spíše jako prostředek ke gradaci napětí, zatímco u Kruhu se zdáli spíše jako rušivé elementy. Existuje jen jediná věc, kterou mají oba snímky společné a tím je bezpochyby nepovedený záběr. Zatímco v Kruhu je atmosféra a strach tatam v okamžení, u Nenávisti to ještě chvilku trvá, neboť režisér nám tu hrůzu ukazuje pomalu a dává si pečlivě záležet, abychom neviděli přiliš. Bohužel však duchové, či co to je, působí spíše vtipně než děsivě. Avšak pokud následně porovnáme rozpočet, který oba tvůrci měli k dispozici, musíme dojít k nutnému závěru, že Takeshimu stačí k pečlivému vybudování 'pravého' hororu mnohem méně peněz a vystačí si i bez hvězdného ansáblu. 60%