Dudek

Už z úvodní znělky mě rozbolela hlava. Klasické malované titulky, kostými a vůbec i to všechno ostatní. Po pár dnech už mám téhle části italské kinematografie opravdu dost. Jiný režisér, jiní herci, ale výsledek je skoro stejný jako u předchozích filmů. Díky bohu, že T5 vysílá i jiné perly kinematografie.

Doufám, že hodnotím opravdu film, který jsem před chvílí dokoukal. Tedy pokud je Tanio Boccia a Amengo Anton jedna a tatáž osoba jak tvrdí i IMDb, mělo by být vše v pořádku, ale teď k filmu samotnému. Tenhle film byl pro mě opravdu překvapením, čekal jsem něco mnohem horšího, vždyť italští režiséři tou dobou točili i mnohem horší a nudnější kusy. Bavil jsem se téměř celou dobu a rozhodně ne na úkor příběhu. Zajímavá hudba, lokace, kostými a hlavně běžné souboje s meči, které nejsou k smíchu. Vrcholem filmu je rozhodně zábavná scéna, kdy Sansone bojuje s krokodýlem, ta byla opravdu legrační.

Nezajímavý pohled na tojskou válku, který bohužel nepřichází s ničím novým. Pestrobarevné kostými a dokonce i vzhled hrdinů dávají jasně najevo, odkud se bohatě inspirovala galská taškařice Asterix a Obelix. V rozmáchlém příběhu bez výrazné dějové linie se dočkáme důležitých rozhovorů, cesty a bojů, to vše se neustále opakuje. Právě bohužel boje však působí velice nedotaženým dojmem. Klasické krátké mečíky, štíty a lukostřelba zde sice hrají hlavní roli, ale žádného věrohodného zpracování bitvy se bohužel nedočkáte, spíše si zavzpomínáte na časy, kdy jste s kamarády bojovali klacíky. Za zmínku nestojí ani hudební doprovod, což jsou ohrané trubky a pár vcelku originálních tónů. Celkově vzato není problém celé toto dílo zhlédnout, ale jednou to bohatě stačí.

Tak tohle jsem věru nečekal, originální film, který ví čím překvapit. Je to šílené, ujeté, ale jistým způsobem i úžasné. Prostě takový film, který by se mohl líbit snad i hirnlego.

Pokud chcete znát svůj vlastní potencionální názor, popřemýšlejte o tom, zda žádáte od filmu alespoň špetku originality a nevadí vám jeho průhlednost. Pokud vám neoriginalita a předvídatelnost nevadí, můžete pokračovat dál, je tu totiž jistá šance, že vás Save the Last Dance alespoň minimálně zaujme. K menšímu rozboru dobře poslouží hned první scéna. Dívka jedoucí vlakem, řemeslně na velmi dobré úrovni, ač se po hercích mnoho nežádá nejsou špatní - právě naopak, jenže je tu jeden zápor, tahle scéna se jeví jako zbytečná. Sara sice po smrti své matky jede k otci, ale flashbacky zde působí řekněme podivně. Jako film pro dnešní mládež se však jeví jako velmi povedený. Příběh, ač několikrát viděný a plný zbytečných 'chytáků', dokáže zaujmout. Tvůrci nic nepřehání, nejde jim o zachycení krásy, ale snaží se ukázat pravdu. A myslím, že právě tím dnes nabourají - souzeno dle přátel. Přesto však humorné, sympatické, prostě příjemný způsob jak ztrávit pár desítek minut.

První série byla zvláštní, nebyla ani dobrá, ale ani špatná. Prostě průměr, který má jen těžké čím zaujmout. Po zhlédnutí části druhé mám ovšem pocit, že se jednalo jen o průzkum veřejného mínění, neboť právě ona druhá série se vyvaruje většiny chyb, kterých se v té první tvůrci dopouštěli. Největší sílou seriálu jsou pak některé nápady a zejména případy, ze kterých jde hlava kolem, zejména když zjistíte, že jsou inspirovány skutečností. Výrazným mínusem je pak absence nějaké velké osobnosti jako, která by celý seriál táhla (Grissom z CSI) a nezajímavé charaktery většiny hrdinů.

Neuvěřitelné. Odložené případy se na veden prezentují jako nepřímý následovník série CSI, odpovídá tomu vizuální look, který dává připomenout prvním dvěma řádám (které považuji za vrchol krimánální tvorby - pak to šlo se seriálem od desíti k pěti) výše zmíněné Kriminálky Las Vegas, pod kterým se ovšem skrývá tak primitivní schéma, až to bolí. Z nějakého důvodu tu ovšem toto snadné prokouknutí není problémem. Odložené případy se mi líbí, nejsou sice nijak rafinované, ale přesto je považuji za sympatický nenáročný seriál o vyšetřovatelce, které stopy padají do klína.

Takže snímek jsem neachal uležet dostatečně dlouho a jsem schopen posoudit jeho doznění, které není zrovna slabé, ale zároveň nemohu potvrdit, že by se v mé mysli snímek nějak více usadil. Pamatuji si spíše nějaké detaily, celkový děj a posloupnost událostí nikoliv. Prvně bych se pžiznal, že Padlé ženy mi připadaly mnohem intenzivnější, snaha o sdělení kruté pravdy a šokovat diváka byla mnohem větší. Ale chápu, že někdo má raději střídmý a objektivní přístup, je to logické. Srovnání s Padlými ženami rozhodně není od věci. Krom jedné herečky a místa děje mají filmy i velmi podobné příběhy, dokonce i charaktery některých postav. Inu, ono se z podobného tématu moc jiných dějových linek získat nedá. To, že film Hřišnice vznikl v Irku je jasně znatelné už od úplného začátku, podle hudby, ta je úžasná, dynamická a přesto působí velmi klidně. Skvěle podkresluje jednotlivé scény, ale nestrhává pozornost na sebe. Vizuál na tom také není špatně. Televizní zpracování tématu očividně sedí, neboť minimem financí 'utrpěla' zejména vizuální stránka, která působí ošuntělým dojmem, což snímku dodává na autenticitě. Přesto se však nezdá, že by Hřišnice měly být finančně náročným projektem. Odehrávají se v malém prostoru a doplňků je v nich minimum. Slabinou snímku není malá údernost, ale přílišné opakování některých scén, některé jsou i protažené, prádelná je sice důležitá, ale nevěnoval bych jí tolik prostoru. Také by stálo za to více se zaměřit na ostatní postavy, jejichž osudy jsou také velmi zajímavé. Ačkoli se nezdá, že by Hřišnice byly upnuté na jednu 'hrdinku', je jasně patrné, že skupina jíž se věnujeme je vlemi malá. Celkově o kousek slabší než-li Padlé ženy, přesto však velmi povedený snímek s malým množstvím na první pohled znatelných chyb.

Tak takhle nějak si představuji OPRAVDOVÝ thriller. Cape Fear má všechno, co od něj divák čeká. Krom povinné zajímavé zápletky a smypatických postav však nabízí ještě mnohem víc. Martin Scorsese přesně ví, čím zapůsobit a přesto nebo právě proto, že neporušuje hranice žánru zůstává divák přikován k obrazovce až do samotného konce. Začne to vlastně celkem normálně, ale nenechte se zmást, Cape Fear vám ukáže, co znamená ona gradace děje. Postavy nepostrádají vývoj, ba dokonce každou chvilku se dozvídáme více o jejich niterných pocitech, mění se zcela logicky, poodkrývají své pravé Já. Stejně je na tom i příběh, zpočátku nevinné vyhrožování se pomalu mění až se dostaneme do nervy drásajícího finále. Každá minuta tu má divákovi co nabídnout. A herci? Ano, i ti jsou báječní, ale kdo čekal něco jiného? [TOP 19/14 86%]

Je to také moc německé, nechápejte to zle, nic proti němcům nemám, ale kdo ten film viděl, určitě chápe co tím myslím. V celém snímku se odráží ta jejich mentalita, klasické dialogy, nehodící se hudba - i když sama je na slušné úrovni, pohyb kamery, střih... Není to až tak špatné, ale jít na Drsňáka do kina, rozhodně bych byl zklamán. Je vidět snaha režiséra o realičnost, přesto však snímek působí uměle. Souhlasím s Damielem, Drsňák má sice momenty, kterými dokáže ohromit, jenže ty ostatní už za moc nestojí. Některé situace opravdu nefungují, ba narušují děj. Stejné je to s postavami, jejich chování je toporné, není cítit skoro žádný vývoj a pokud ano, není plynulý. Samotná dějová linka je sice neoriginální, ale dalo se z ní získat mnohem více, tvůrci hodně tlačí na pilu a snaží se nás dostat do příběhu až příliš rychle, první napadení je tu tak během deseti minut a abych se přiznal, rohodně mě nepřesvědčilo. Hlavní hrdina sice reaguje vcelku logicky, ale chování pachatelů je takové to klasické filmové drama... Herci nejsou přesvědčiví, ale v rámci mezí rozhodně fungují, horší je to pak s režisérem, který rozhodně nemá sitaci zcela pod kontrolou. Dobré fáze střídají ty nudné, až zbytečné... Rozhodně by to chtělo více zapracovat, na všech frontách.