svorad

Nová „pixarovka“ nabízí nevšední děj v poněkud netradičním pojetí s nevelkou přehršlí vtipů. Určitými momenty může být i emocionálně působivá. Ovšem tomuto animovanému světu chybí „výstup“ z plátna. Za což možná může podivný příběh a místy až příliš charakterově přestylizované postavy. Solidní film, který se však (použiju-li název filmu) do velkých výšin bohužel nedostal. 70 % Více http://svobodaradim.blog.idnes.cz/c/99475/Vystoupi-az-Vzhuru-do-oblak-Bohuzel-ne.html

Wrestler je od předchozích Aronofského filmů dost odlišný. Není v něm místo pro imaginaci, soustředění se na detaily (ovšem způsob snímání provázející hlavní postavu při vstupu do ringu, ale třeba i do práce byl velmi účinný) a hlavní příběh rozehrává převážně na poli vztahů Randy "The Rama" Robinsona ke svým blízkým a hlavně ke sportu svého "srdce" ... Myslím, že už není určitě třeba dodávat slova o skvělém výkonu Mickeye Rourkea a o pevné režii Darrena Aronofského.

Můžeme být rádi, že se Esterka a pošťák Ondra takhle snaží a že díky nim můžeme být svědky pravých emocí. Sice je to trošku citové vydírání, ale co, že? Jedna hvězda za Silvestrovská vydání, která by si sama o sobě zasloužila výrazně vyšší hodnocení, ale v kontextu celého pořadu ...

Proč sakra nikdo nepozná, že Clark je Superman ... Já to poznal hned ...

Kdysi mě to i bavilo ... a teď se u toho bavím doopravdy.

"Co když už nastal konec světa?" Mnohdy opravdu tak zábavné a kvalitně připravené, že je až uvěřitelné, že ti pseudoodborníci o těch pseudoteoriích zcela vážně diskutují.

Dobře, operuje se zažitým stereotypem, ale třeba já bych něco takového zažít chtěl.

Jich je na sporťáky škoda ...

Asi to bylo tím, že jsem při filmu slyšel překlad do sluchátek, ale ... vyřízení všech tří postav hned na začátku, aby si ta úchylná rodina mohla pořádně užít jen s tou jednou a aby ta jedna přeživší postava mohla neustále utíkat a vracet se zpátky ... vybíhání při vypjatých situacích z auta, aby jeden z úchyláků zhasnul světla v domě, protože plýtvat elektřinou, to se přece nedělá ... nucení starého, mrtvolného zombie dědka, aby už konečně pořádně stiskl kladivo, které mu neustále vypadává z ruky a tu jednu postavu už konečně zabil ... a závěrečný taneček s motorovou pilou ... to bylo zkrátka něco!

Rakouský režisér Klaus Händl chtěl experimentovat a rozvést myšlenku, jak asi vnímají tragickou událost (hromadná sebevražda několika chlapců) jejich pozůstalí a to tak, že se ji rozhodl zkoumat pomocí sledování jejich každodenních situací. Ovšem nenatočil nic moc převratného a už vůbec ne poutavého (zkrátka nudí). Ale nějaká zajímavá situace se sem tam najít dá ... O mnoho zajímavější byl jeho krátký film Schautag, který následoval ...