anniehall

3,5* Všechny mé pocity z filmu už tu zaznamenal Bluntman ve své recenzi a co se týče scénáře, režie a tématu, nemám, co bych víc dodal. Zbývá ale napsat, že herecký výkon Annette Bening, sympaťák Ruffalo a scéna u společné večeře s písní All I Want, jsou natolik silné, že dokáží povýšit tenhle scénáristicky průměrný mainstream o třídu výš. "...a neznám mnoho heterosexuálů, kterým se líbí Joni Mitchell..." :-)

Vrcholné a stěží překonatelné album BRAVE od britských Marillion a jeho filmová podoba. Podle mého je celý koncept a jeho hudební provedení už tak emotivní, že obrazový doprovod nepotřebuje, ale přesto se Marillion dohodli s firmou EMI, že se místo několika videoklipů k propagaci jejich alba natočí téměř hodinový film. Dohoda byla stvrzena a film je tady. Inu a dopadlo to přesně tak, jak jsem čekal. Občas se objeví zajímavý nápad, často i neotřelé výtvarné vyjádření, ale jako celek je to jen taková sofistikovanější omalovánka ke geniálnímu soundtracku. A vytýkat Richardu Stanleymu klipovitou režii, která je v rozmezí jedné hodiny neukoukatelná, je asi zbytečné. Takže kdo si chce opravdu prožít očistný zážitek s Brave, nechť si pustí desku, zhasne světlo a ponoří se do tónů samotných...

Pokora. To je slovo, které mi zůstalo v hlavě po shlédnutí tohoto filmu. Pokora před režisérským umem pana Zanussiho, který mne na (jeho) stará kolena už podruhé dostal. Pokora před tím, když někdo svůj part neodehraje, ale spíš odžije, jako tomu bylo v případě Zbigniewa Zapasiewicze. A pokora, která dolehne pravděpodobně na každého, kdo bude stát před posledními dveřmi do neznáma...

Jak málo stačí, aby vzniknul krásný, pravdivý a citlivý film... Vlastně jen výborná předloha, kvalitní herecké podání a citlivá a umírněná režie. Nic víc, nic míň. Je to málo? Ne, je to setsakramentsky hodně. A málokdo to umí...

Silná (anti)depresiva dávkovaná chladným a precizním psychiatrem, který se nás svou dokonale vedenou terapií snaží přesvědčit, že život (ne)má smysl. Rozhodněte podle vlastního uvážení...

Tak pane Park, dnes to máme za tři. Ale je to taková pěkná trojka... To, co funguje na ploše půlhodinových snímků, přestává fungovat v rámci celovečerního filmu. A protože jste tentokrát nenabídnul ani žádný přesah, narozdíl třeba od Slepičího úletu, nemohlo to dopadnout jinak. Ale Gromit je sympaťák. Neštěká, nemluví - jen koná! A k tomu je ještě pohledný a roztomilý. V kterémpak Zverimexu se dá sehnat a co je vlastně za rasu?

Obyčejně nepoužívám v komentářích ani v životě silná expresivní slova, ale pánové a dámy, promiňte mi to prosím, tohle byl KÝČ jako SVIŇA!! A je mi to moc líto, protože herecký potenciál byl velmi solidní a kameraman John Mathieson občas zachytil působivé obrazy (tedy převážne v úvodních titulcích). Dojetí a okouzlení se dá u diváka navodit i daleko citlivějším, méně okázalým a prvoplánovým přístupem. Škoda, tady je vina na vás, paní režisérko.

2,5* Minule jsem tady v komentáři k prvnímu Panterovi sliboval, že bude líp. Myslel jsem si to, těšil jsem se, alespoň tak jsem si to z dětství pamatoval. Ale ejhle. Kam se to vytratilo kouzlo, kterým na mě tahle sága dýchla? Že by zmizelo s odvanutými lety? Nevím, ale prostě mi to už nějak nepřijde vtipné. A nemyslím si, že by to bylo tím, že nemám rád grotesku. Takoví bratři Marxové nebo raný Woody Allen mě dokáží rozesmát téměř vždy a opakovaně. No, zkusím dát šanci ještě jednomu dílu...

Nějak se mi po shlédnutí tohoto divadelního záznamu nedostává slov. Mám zježené chlupy, z očí se mi koulí slzy a nejsem schopen nic dělat, neřku-li myslet na něco jiného. Tak asi tak! (A jestli chcete vědět víc, můžete si přečíst můj koment k filmové verzi téhož: http://www.csfd.cz/film/194900-bohemove/ )

Jako milovník Carollova textu jsem se cítil při sledování Alenky těžce neuspokojen, ale to jsem koneckonců čekal. Co jsem však nečekal, byla absence typické Burtonovské poetiky a hutné atmosféry, pro které Timovy filmy miluju. (No, mohlo mě to napadnout, když celý projekt vznikal pod Hlavičkou studia Walta Disneye.) Tak Time, čekáme na lepší zítřky... 2,5*