Život ako smrteľná choroba, prenášaná pohlavným stykom

Dost smutný a depresivní film. Hlavní postava byla zahrána dobře, byla mi vcelku sympatická, uvěřitelná a rozuměl jsem jí. Příběh byl taky zajímavý, avšak upřímně, prvních cca 45 minut jsem se nudil, když už to režisér považoval za důležité pro následující děj, mohl to alespoň zkrátit do 20 minut. Navíc mi docela vadilo, jak se hlavní hrdina nakonec smířil s vírou; já se cítím být ateistou a s tímhle jsem prostě nesouhlasil (bylo však zajímavé, o čem Tomasz mluvil s tím knězem, obsah rozohovoru citovala uživatelka Faye ve svém komentáři). Navíc si nejsem jistý, jestli se film nesnažil být něčím hlubokomyslnějším, než ve skutečnosti byl (ale konec nebyl špatně udělaný, jak starý doktor, vlastně už po smrti, dokázal pomoct mladému lékaři s jeho psychickým blokem). Hodnocení se sice pohybuje mezi 3/4*, ale přikláním se k nižší variantě, film má pro mě moc ale. (27.08.2008)

Téma posledních - navíc ještě předčasných - chvil života je lákavé i odrazující zároveň. Ne každá příležitost je totiž také opravdu využitou šancí. V tomto případě však vedle skutečně mimořádného výkonu představitele hlavní úlohy (ateisticky smýšlejícího stárnoucího lékaře) se symbolickým příjmením Zapasiewicz sáhl Zanussi úspěšně do pomyslných rejstříků nejhořejšího patra svého nesporného umění. Počínaje úvodními sekvencemi z natáčení historického z pozdní antiky filmu o sv. Benediktovi - v tomto případě je tato křesťanská vložka funkčním obohacením děje i autorského záměru - se rozvíjí rafinovaně stupňovaný příběh statečného boje o život, do nějž jako do pomyslné lupy jsou vloženy jízlivé glosy na adresu polského postkomunistického zdravotnictví, jež vlastně jednoznačně rozhodnou o protagonistově předčasném skonu, průhled do podnikatelského prostředí symbolizovaného úspěšnou bývalou manželkou, nadanou navíc slušným chováním a sympatickou dávkou lidství; bez zajímavosti není ani hluboká sondáž do francouzského zdravotnictví a jeho možností. Někdejší vědecký pracovník v plném rozsahu dokázal zužitkovat svou životní zkušenost do zajímavého, existenciálně vyhroceného příběhu, jehož sarkastický dlouhý název přesně postihuje vnějškový cynismus názorů nejen hlavního hrdiny, ale i Zanussiho samého. Ve skutečnosti - právě to naznačuje benediktovská paralela - je to ochranné imunitní gesto-póza, za kterou se skrývá vášnivá láska k životu a humanistickým hodnotám. (14.07.2010)

Zanussi, ako predstaviteľ filmovej školy morálneho nepokoja, neustále hľadá odpovede na najzákladnejšie otázky života, smrti, viery a čestnosti. Divák s ním nemusí súhlasiť, ale musí s ním chtiac nechtiac konfrontovať vlastný hodnotový systém. Kiež by bolo viac režisérov, ktorí nás k tomu donútia. Dženkuje bardzo dla pana režiseriuša! (23.02.2013)

Pokora. To je slovo, které mi zůstalo v hlavě po shlédnutí tohoto filmu. Pokora před režisérským umem pana Zanussiho, který mne na (jeho) stará kolena už podruhé dostal. Pokora před tím, když někdo svůj part neodehraje, ale spíš odžije, jako tomu bylo v případě Zbigniewa Zapasiewicze. A pokora, která dolehne pravděpodobně na každého, kdo bude stát před posledními dveřmi do neznáma... (07.01.2011)

Film nám představuje příběh lékaře, který se při natáčení filmu o sv. Benediktovi seznámí jak s mladým studentem medicíny, tak s mnichem benediktinského řádu. Oba jsou mu trpkou připomínkou - první řečmi o svém strachu ze smrti, druhý o víře - protože lékař umírá na rakovinu, ale jako naprostý ateista a v podstatě i cynik neví, jak se s tím vyrovnat, zvláště poté, co zklamou naděje na možnou operaci. (18.10.2018)