Bohémovia

Hodně netradiční, v dobrém slova smyslu muzikál, z prostředí New Yorské lůzy. Netradiční zejména z důvodu postav. Kde jinde by jste mohli najít lesbičky, gaye, trancky nebo H.I.V. feťáky v hlavních rolích!? Krásný je především kontrast stylu hudby s tragickými osudy hrdinů. Songy zní tak optimisticky a jsou překypující energií navzdory tomu, že o lásce právě zpívá H.I.V. pozitivní pár. V oblasti muzikálů, jeden z nejvýraznějších zážitků. (04.05.2012)

Larsonův “životopis” Tick,Tick…Boom! se mi svého času na Netflixu dost líbil, takže když teď byla možnost shlédnout adaptaci jeho nejslavnějšího díla - muzikálu Rent, neváhal sem a i když sem asi čekal trochu víc a žádné velké nadšení se nedostavilo, milovníci muzikálů budou spokojeni. Obsazení je slušné, příběh dobrý, atmosféra má správný devadesátkový feeling a některé písničky jsou celkem chytlavé. Přesto to ale dohromady na mě nezafungovalo tak jak sem čekal. Ztráta času Rent určitě není, ale jako někdo kdo muzikály úplně nevyhledává, v připadě nutkání si nějaký pustit raději sáhnu jinam…60% (10.03.2023)

Nemělo se to jmenovat spíš Špinavci, Socky, případně Nuly? Když zapomenu, že místo obdivu k zneuznaným umělcům jsem pod tlakem štítivého odstupu, který nastoupil hned po úvodní, a jediné zajímavé, písni (jsem tak úzkoprsá, že od muzikálu obvykle očekávám tak dvě, tři špičkové skladby) měla nutkání jít si umýt ruce antibakteriálním mýdlem a očistit kliky, nemohu pominout obsazení, ve kterém jsem ani za svitu baterky nenašla jedinou sympatickou postavu, nemluvě o vyčpělém pseudouměleckém koktejlu, namíchaném ze sociální kritiky a lásky všeho druhu... No a za tu šílenou bučící performanci bych Maureen nechala chcípnout hlady, prosím... (08.11.2013)

Lapila si mě už úvodní písnička „ 525 600 minut, 525 600 tak vzácných okamžiků. 525 600. Čím můžeme měřit rok? Denním světlem, západy slunce, půlnocí, šálky kávy.. Čím můžeme měřit rok života? Možná láskou? Pravdami, které tě naučil nebo chvilkami pláče. Mosty, které spálil“ a byla jsem ztracená. Kontroverzní muzikál o životě umělců žijících ve společném bytě kdesi v New Yorku, kteří se perou s problémy, které život přináší 525 600 minut ročně. AIDS, drogová závislost a nedostatek peněz na nájem, ale život je naštěstí i láska, přátelství... P.S. Dost mě pobavil i text „ . za empatii i extázi, Václava Havla, Sex Pistols.“ (26.07.2006)

Očekávání od tohoto muzikálu jsem měl nemalá. Ale ve výsledku tento film má očekávání velmi vysoce předčil. Tohle je prostě bomba! Mluví se zde minimálně, dá se říci, že je to z naprosté většiny zpívaný film, a ty jednotlivé songy jsou velmi melodické, mají náboj a je to prostě jízda. K tomu naprosto excelentní choreografie, která mne skoro i dokázala zvednout z křesla a donutila mne si také nějaký ten tanec střihnout. Výborně byla vyřešena i otázka kulis a oblečení jednotlivých hrdinů, prostě tento muzikál měl vše, co správný muzikál mít má. Do toho velice zajímavý děj z velice filmařsky atraktivního prostředí jen dotváří pozitivní výsledný dojem. A co je pro mne největší překvapení, to je jméno režiséra. Chris Columbus, který je podepsán převážně pod komediemi, rodinnými filmy či dvěma díly ze série o Harrym Potterovi, dokazuje, že mu není cizí ani žánr muzikálu. Ze jména režiséra vlastně pramenila i má velká zvědavost, jak to bude vypadat. Ale dá se říci, že tady jsem pana Columbuse podcenil. Tenhle film je totiž perfektně zvládnutý po všech stránkách a nebojím se směle prohlásit, že tohle je z novodobých filmových muzikálů jeden z těch nejlepších, dokonce bych ho označil snad za nejlepší novodobý filmový muzikál, v mých očích převyšuje o něco málo i slavný Moulin Rouge, který jsem považoval za nepřekonatelný. Prostě tohle se musí vidět. Já určitě nevynechám další příležitosti, abych se na film Bohémové znovu podíval, protože tohle je opravdu zážitek a já jsem si to perfektně užil. Dávám pět hvězdiček. (22.10.2008)