technokrat

Nejdražší film Netflixu s Ryanem Goslingem v hlavní roli je vším, čím sliboval, že bude - a sice nejdražším filmem Netflixu s Ryanem Goslingem v hlavní roli. To zní jako špatná věc, ale není; jako zhýralý spratek s úrovní soustředěnosti tříletého dítěte jsem se náramně bavil opravdu každou minutu stopáže. Jistě, scénář je klišé, zápletka mnohokrát propíraná a v každé jiné iteraci zpracovaná sofistikovaněji než tady, ale charisma a chemie mezi herci je opravdu provtřídní, akce je bohatá, a rychlá a místy kreativní kamera jí ještě přidává. Vůbec mě neuráží, že Gosling je nadčlověk, který přežije sedmnáct bodných ran, vyskočí z letadla bez padáku, přežije a během letu ještě zabije několik padouchů, neb se neodebírám do světa fikce a akčních filmů proto, aby byly realistické a nebaví mě předstírat, že tomu tak je. Pokud někdo chce protagonistu, který si po prvním skoku vymkne kotník, ať si to jde zkusit sám. Hvězdu ubírám opravdu jenom kvůli uspěchanému konci, který neuzavřel původní dějovou linku (!) a předpokládal, že se uspokojíme s uzavřením té, kterou představil v polovině filmu.

Není neobvyklé, že přes dvacet let staré eseje na zhýralost dobové společnosti nepadnou tak docela na úrodnou půdu, ale to není případ Amerického psycha, neb jediné, co je na něm dnes poněkud překonané, je walkman Patricka Batemana, střih rukávů jeho kabátu a telefon jako cihla od baráku. Satirická analýza společnosti, původně investičních bankéřů New Yorku roku 1987, by se však bez větších modifikací dala aplikovat i na současnou vlnu influencerů sociálních sítí a samozvaných self-improvement magnátů. Pod vrstvou absurdního humoru a satirické alegorie na materialismus, pokrytectví a narcismus se však skrývá i pozoruhodná analýza dichotomie mezi idem a egem, za kterou by se nemusel stydět ani Freud, to vše slepené Baleovým fenomenálním hereckým výkonem. Drsný, fakt super. Chtěl bych vidět Paula Allena.

Učinil jsem v životě spoustu chyb. K vodě jsem pustil nejednu krasavici, slibnou modelingovou kariéru jsem vyměnil za titul z právnické fakulty a za bitcoiny jsem si koupil nože v CS:GO. Ale alespoň se, probůh, můžu utěšovat tím, že jsem neučinil tu chybu, ten kardinální zločin, že bych vynechal revival Blade Runnera v kinech, neb ve stínu toho by má předchozí pochybení působila jako pouhé...slzy v dešti. Blade Runner 2049 je skutečně naprosto monumentálním audiovizuálním zážitkem, v kinematografii dosud nevídaným a stále nepřekonaným. Novou kapitolou. Vítězstvím. Filmovým zázrakem. Pokud zním jako slepě oddaný fanda, který pouze fanaticky idealizuje předmět svého uctívání, tak vězte, že jsem. Jsem fanda Denise Villeneuvea, Ryana Goslinga, Harrisona Forda, původního Blade Runnera, hudby Hanse Zimmera, fanda sci-fi a jejího cyberpunkového subžánru. Říkáte si nejspíš, že není divu, že mě film tolik zaujal, když se v něm schází tolik předmětů mého fandovství. A na to vám řeknu jediné - tento film byl katalyzátorem mé fascinace vším shora uvedeným, nikoli naopak. Každý má v životě svůj film, svoje médium, které k němu promlouvá ve všech rovinách své existence. Druhý Blade Runner je pro mě tímto filmem. A ačkoli se do filmové historie nezapsal nečím tak kultovním, jako se první Blade Runner zapsal svým monologem o oněch slzách v dešti, do mého srdce se zapsal nesmazatelným inkoustem - a na tom nakonec záleží ze všeho nejvíc.