TondaCer

"Viděl jsem věci, kterým byste vy, lidé, nevěřili. Zapálené válečné lodě v dráze Orionu. Viděl jsem C paprsky zářit ve tmě poblíž Tannhäuserovy brány. Všechny ty chvíle se ztratí v čase, jako slzy v dešti."  Těžko vystihnout tu mrazivou atmosféru slovy. Tento film není nadčasový pouze technickým zpracováním, avšak především svou hloubkou. Vše začíná už u nadčasového románu Phillipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovečkách, z něhož film vychází. Ten je však pojat spíše jako film noir, inspirován například Metropolis či Alphaville. Jako ústřední téma si snímek nebere nic menšího než samotnou podstatu lidskosti. Již od vzniku snímku se vede spor, kým je vlastně samotná hlavní postava Deckard. V tomto nejsou ostatně zajedno ani herec s režisérem. Film není jednotný ani napříč verzemi, které v průběhu let vznikaly. I tyto okolnosti kolem pomáhají té pronikavé atmosféře. Blade Runner není jen film, je to pocit. Lze ho sledovat pořád dokola a stále bychom nacházeli nové věci, měnil by se náš úhel pohledu, ale jedno by zůstalo. Ten pocit. "Škoda, že ona nebude žít. Ale kdo vlastně žije?"

Ohromné překvapení! Z nenápadného komorního snímku se vyklubalo strhující sociální drama. Film dokáže bravurně balancovat mezi humorem a vlastně dost děsivým příběhem ve stylu Parazita. Technické provedení tak akorát aby se do toho člověk plně ponořil a největší pochvalu zaslouží herci a to nejen Simona Peková, která obdržela (údajně) nejdelší potlesk za celou LFŠ, ale i všichni ostatní. Naprosté zjevení a nezbývá nic jiného než držet palce, aby se filmu v kinech zadařilo. 95%

Když dva fakt zvláštní týpci nechají zaplou kameru… Film neobsahuje žádnou pointu, nedodržuje nějakou strukturu. Pouze sledujeme živobytí dvou chlápků. Přesto mi je film něčím sympatický. Člověk má chvilkama pocit, jak kdyby bydlel s nimi a užíval si s nimi spoustu legrace! Ostatně oba dva jsou fakt zajímavý charaktery, o ledasčem vypovídá i to, že se nedostavili na slibovanou debatu po filmu. Neurazí, má to přiměřenou stopáž, ale peníze za lístek bych na to nedal. 60%

Dlouho jsem si lámal hlavu, jak tenhle experiment hodnotit. Je to totiž něco tak strašně odlišného, že jsem si nebyl jistý, jestli se mi to líbilo nebo ne. Po dlouhých úvahách jsem došel k tomu, že i přes dost nudné pasáže, které tam ale být museli, kvůli naprosté přesnosti rekonstrukce, jde o jeden z nejzajímavějších tuzemských snímků. Když člověk zapomene všechna svá očekávání a nechá na sebe film působit, čeká ho něco, co dosud nezažil. Třeba jak šílený manipulátor chodí po Praze a rozdává náhodným lidem bonbóny. 75%

Sportovní film na pozadí politických událostí není nic zas tak neobvyklého a Kalev nijak nevybočuje. To ale není nutně špatně. Film funguje přesně tak, jak má a divák se snadno ztotožní s postavami, potažmo týmem, takže při jeho zápasech tají dech. Tempo filmu tak akorát, zápasy dobře natočené. Oceňuji že se film vyvaroval některým klišé, které se podbízeli. Zkrátka další skvělý zážitek z LFŠ. 80%

Jeden z nejambicióznějším filmů, co u nás za poslední roky vzniknul byl zahajovacím snímkem letošní LFŠ a tak jsem se s obrovským očekáváním postavil do fronty, ve které jsem strávil více času, než ve výsledku trval ten film, jenom proto, abych se pak dostal jenom na schody. Ani to mi ale nezabránilo v tom, ponořit se do nového českého sci-fi. Začnu vizuální stránkou, kde jen potvrdím, že je skvělá. Vypadá to naprosto světově a nechce se mi věřit že to stálo jen 2 mega (eur), což ani na české poměry není obrovský rozpočet, například Il Boemo stálo skoro třikrát tolik (oba rozpočty jsem se dozvěděl přímo od producentů, na debatách). K tomu dobrý soundtrack a solidní akce, i když jí není mnoho. Skvělá je i Andrea Mohylová v hlavní roli a všechny vedlejší postavy. Fiktivní svět je potom do detailu promyšlený a člověk má pocit, že by se to klidně mohlo za těch 18 let stát (tenhle pocit ale možná dost navodila diskuze s tvůrci). Pravdou je, že děj je dost průměrná detektivka a konec je sázka na jistotu, ale i tak jsem velmi rád že takový film u nás mohl vzniknout a až půjde do distribuce, rád ho podpořím. 80%

Na první pohled film ohromí. Vizuál je dech beroucí a před ním smekám. Bohužel toto nadšení brzo vyprchá a člověk se začne dožadovat i nějakého děje a ten se prostě nedostaví. Snímek nikam nesměřuje a postupně začne fakt hodně nudit. Má to sice několik výborných momentů, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jde o nesmírně nevyužitý potenciál. Je to vážně škoda, moc jsem se na ten film těšil, ale velmi nerad musím říct, že jde asi o největší zklamání na LFŠ. 50%

Klec hledá ptáčka je první film, který jsem viděl na LFŠ 2023 a přesně spadá do kategorie, které říkám exotický film. Exotický film nám ukazuje nějakou odlišnou kulturu a jak se v ní žije. Děj většinou vůbec nikam nemíří a žádné akce se člověk taky nedočká. Diváky láká na žhavé téma, v tomhle případě práva žen, nakonec však nastává boj o neusnutí. Navzdory tomu tenhle druh filmu, se na festivalech objevuje hodně často a u poroty docela boduje, jako příklad film Guras který na festivale v Karlových Varech získal cenu poroty v soutěži Proxima. Každopádně doteď jsem mluvil obecně o exotických filmech, nyní se zaměřme výhradně na film Klec hledá ptáčka. Jde o režijní debut Maliky Musajevové, což je žačka Alexandra Sokurova a v úvodu jsme se dověděli že kromě jí, se můžeme těšit taky na skvělého kameramana, kterého prý čeká zářivá budoucnost. Je teda pravda, že kamera zaujme, ale nejsem si jistý jestli pozitivně. Zřejmě záměrně, se totiž celou dobu snaží, aby bylo co nejvíc poznat, že je to točené z ruky, takže se to třese jak blázen, což třeba mě dost iritovalo. Jediné co asi lze pochválit, je chemie mezi dvěma hlavními hrdinkami. Údajně jsou to nejlepší kamarádky i v reálném životě, čemuž bych věřil. Jinak ale bohužel film opravdu není třeba vidět, pokud opravdu nestojíte o to, poznat Čečenskou kulturu, víc vám toho snímek opravdu nepředá. 40%

Jako první bych rád řekl, že pokud máte možnost, zajděte si do Pražského IMAXU na 70mm pás, je to jediné místo v kontinentální Evropě, kde lze film vidět přesně tak, jak to Nolan chtěl a já musím říct, že to tomu zážitku neuvěřitelně pomohlo. Co se týče filmu samotného, první hodinka nám ukazuje Oppenheimerovi roky studia a jak se k tomu vlastně dostal. Funguje jako takový úvod do děje. Film se tu teprve rozehřívá a připravuje nás, na zbylou část. Druhá hodinka se pak věnuje samotné přípravě bomby a jejímu testu. Celou dobu se stupňuje atmosféra a připravuje nás na následné dechberoucí odpálení atomové bomby. Jediné co lze této pasáži vyčíst, je přespříliš postav, kdy se navíc extrémně rychle střídají různé scény v různých časech kdy rozhodnutí každé postavy má vliv na další scénu, je to sice precizně udělané, ale já trochu nestíhal. Jinak naprostá dokonalost a ještě jednou musím říct, že si nepamatuji, kdy mě u filmu naposledy tolik mrazilo, jako při výbuchu tý bomby. Poslední hodinka se pak věnuje dopadu na svět, výčitkám a finále dvou soudů, co vlastně nejsou soudy. Právě tahle hodinka se mi líbila nejvíc, všechno se v ní pospojuje a vygraduje. No a při poslední scéně běhá mráz po zádech snad ještě intenzivněji, než předtím. Samozřejmě by to nebyl Nolan, aby to jen lineárně plynulo od začátku do konce, střídají se tu dva pohledy, barevný je Oppenheimerův a černobílý je Straussův, oba svůj příběh vypráví u něčeho jako soud. A jako poslední musím vypíchnout naprosto brilantní zvuk, se kterým si tu Nolan taky hraje. Je to skvělý film, ale když si to necháte projít hlavou a opadne nadšení z IMAXu, ukáže se velmi nadprůměrné, nikoli však dokonalé drama. 85%

Zatímco první dva díly jsou si velmi podobné, Plavba Jitřního poutníka je úplně jiná a nemyslím tím jen příběh, zatímco první dva díly jsou v podstatě to samé, Narnii obsadí padouch, tak vytvoří odboj a s pomocí Aslana vyhrajou a zajistí v Narnii mír, třetí pojednává o jedné plavbě až ke konci světa, ale i provedení, jelikož tenhle díl má v podstatě úplně nový tvůrčí tým a je to znát. Tento díl jsem jako malý viděl tak dvakrát až třikrát a nikdy mě nebavil, protože to už není ta Narnie, jako v předchozích dílech. Je to však špatně? Vůbec ne, jen od toho nečekejte to, co od předchozích dílů. Co se týče nových dojmů, myslím, že jde o docela pohodovou jízdu, při které prozkoumáte zase nový kout Narnie. O něco větší problém mám s provedením. Nový tvůrčí tým mi moc nesedl, vůbec se mi nelíbila nepřehledná akce ani vizuál. Chyběla mi i hudba Gregsona-Williamse. Zkrátka tenhle díl neurazí, ale pro mě je výrazně slabší než předchozí. Každopádně stejně jako pro Lucinku s Edmundem, i pro nás to je poslední filmová návštěva Narnie a teď už nezbývá než čekat na verzi od Netflixu… 60%