Warhorr

Mnou velmi očekávaný true crime, který si Netflix připravil na konec roku, a který se mohl stát i nejlepším dokumentem za letošní rok ve svém oboru. Hold nějak odvařenej z toho nejsem. Začátek však není vůbec špatný. Dvě spálená torza v hotelovém pokoji, bez hlav a rukou. Kriminalisté se tak můžou pustit do práce. Jenže celý dokument se posléze začne obracet v úplně něco jiného. Začne se nám představovat celkový pohled na Times Square v 70. letech, kde vládla prostituce, peep show, live porno, masážní salony atd. Takhle se to vlastně začne celé mísit. 15 minut divák sleduje fungování prostituce, potom 10 minut o vrahovi, dalších 15 minut výpovědi a svědectví aktérů prostituce a posléze opět 10 minut o zabijákovi. Finální obraz vypadá tak, že dokument se snaží spíše nastínit a zaměřit na prostituci na Times Square v sedmdesátkách a boji proti ní. Proč o tomto Netflix neudělá dokument zvlášť a zakomponovává do toho dokument o chycení sériového vraha ? Materiálu by na to měli požehnaně.

Psí poslání po Česku. Příběh o jednom velkém návratu psa k jeho páničkovi. Cíl filmu je jasně dán. Díky ''psí filozofii'' ukázat, že i když se lidi dokážou ke svým mazlíčkům chovat jako pěkný svině, tak ta mince má pořád i tu druhou stranu. Když se budete k psovi chovat s láskou, tak Vám ji opětuje. Proč vlastně jen 3/5 ? On to nikterak špatný film není. Vystupuje tu spousta rozmanitých postav a to i těch psích. Poputujeme z místa na místo a v závěru je to vlastně taková oddechová rodinná psí road movie. Můj hlavní problém tkví v tom, že tady není nic, co by mě překvapilo. Podobných psích filmů bylo natočeno mraky a vlastně jsem od začátku tušil, jakým směrem se film bude ubírat a jak vlastně i skončí. Ale pro pejskaře a lidi, kteří se psům věnují celý život, tohle bude určitě moc pěkná podívaná a zklamáni nebudou.

Tak tohle se náramně povedlo. Skvělá ukázka pestrého italského temperamentu v akci. I když jsou fotbalisté pro mnohé lidi bohové, hrdinové či vzory tak tento dokument nám ukazuje, že i tito kluci jsou vlastně pořád jen obyčejní lidé, kteří mezi sebou srandují, prožívají emoce jako každý jiný, nebo se baví spolu o fotbale jako i my amatéři. Samozřejmě bych si přál více záběrů ale do hodinové stopáže se tady toho vešlo docela dost a já byl spokojen a užil jsem si to.

Že Scott takové filmy umí, o tom není třeba pochybovat. Byl jsem natěšený jak malej. Bitevní vřava v úvodních minutách filmu je drsná a krutá a diváka snadno naladí. Jenže potom se to přepne do takovýho trochu telenovela-drama modu kdy si každý ze třech hlavních aktérů vykládá pravdu po svém a já se začal tak trochu nudit. Několikrát opakující se scény už mě potom prostě nebavily a hlavně mi teda vážně nepřišlo, že by se pravda u každého jaksik drasticky měnila. Finální souboj je ale super a takhle jsem se naposledy bavil snad v battleu Achilles vs Hector v Troji. Damon mě mile překvapil a Affleck ? No ty vole, až po nějakých 45 minutách mi došlo, že je to vážně on.

Můj horor no.1. Přesně ten typ hororu, který těží ze své ponuré, depresivní a potemnělé atmosféry. Možná, že i jeden z nejatmosféričtějších společně s Ti Druzí a Temné vody co jsem viděl. Zataženo, déšť, tma, zima. Kraj, kde sluneční paprsky nedosáhnou. Tohle je prostě moje gusto a tím vším Kruh oplývá. Zapojme i zcela originální myšlenku. Ve zkratce řečeno - vraždící videokazeta. Na první pohled se může jednat o úplnou stupiditu jenže právě naopak. Po zhlédnutí mindfuckovýho videa obdržíte telefonát kde Vám někdo řekne že za sedm dní zemřete. Kolotoč událostí tak může začít. Výběr lokací a míst, kde se děj odehrává je taktéž super - velkoměsto, horské útočiště, plavba na lodi, malý ostrůvek s tajemným majákem a statkem. Vše je podtrhnuto perfektním soundtrackem od Hanse Zimmera a božskou, krásnou a úchvatnou Naomi Watts.

Asi každý má z dětství nějaký film, který prostě absolutně miloval bez ohledu na děj, scénář, herce atd a dnes by mu to přišlo jako totální slátanina kdyby jej viděl poprvé. Cyborg je můj případ. Naprostá srdcovka kdy jsem to musel vidět pomalu každý den. Ty uřvaný pysky a jekot je prostě bomba. Něco takovýho už dnes nikde neuvidíte. Do toho skvělá post-apo atmosféra a svět, který rozhodně neudělá ostudu ani dnes. Nekompromisní záporáckej zmrd, parádní depresivní soundtrack a samozřejmě Van Damme se svými high kicky z otočky.

Pokud by měl někdo chuť na nějaký ten hnůj tak vřele doporučuji. Vesměs pozorujeme hlavní představitelku jak se pohybuje po bytě a její tělo hnije zaživa. Začíná to zlehka padáním vlasů či virážkou a vygraduje to mokváním, rozpadáním a tavením se celého těla. Do toho spousta zvratků a taky nějaký ty chcanky a hovna. Kamera je v hajzlu, dialogy pomalu žádný ale pro fanouška stonožky, Sala atd. to bude krásná, epická podívaná.

''Downtown, no finer place for sure, Downtown, everything's waiting for you''. Boží !!! Netušil jsem, že mi tenhle připosranej mainstreamovej song ještě někdy tak utkví v hlavě. Jak já tu britskou kinematografii nemusím a toho Baby driver Pilgrimovskýho Wrighta už vůbec ne, tak tady mi zavřel držku. Mladičká Eloise jede studovat módu do Londýna, pronajme si pokoj a z né příliš přátelského prostředí svých kolegů uniká v noci do snů. V těchto snech se nám i Eloise samotné představuje nadaná hvězda Sandie, která se musí vypořádat s drsnou atmosférou Londýna 60. let, jelikož cesta na tížený vrchol se nezdá být procházkou růžovou zahradou. Co ale, když se tyto sny začnou přetavovat v každodenní vize v reálném životě ? Skvělý vizuál a atmosféra starého Londýna, trošičku mysteriozní zápletka ( i když to diváka po nějakém čase trkne ) a samozřejmě i obě herečky, převážně Anya, která se snaží ukrást si film pro sebe ale Thomasin ji zdarně konkuruje. Jeden z nejlepších filmů letošního roku vůbec. Bavil jsem se od začátku do konce. Tady není o čem, plný počet bodů.

Upřímně nevím, proč zrovna Kemper dostává víc jak dvě hodiny prostoru ale takový Ridgway nebo Dahmer, kteří mají na svědomí daleko více vražd, jen hoďku dvacet, co už. Špatný to nebylo a vlastně jsem se i těšil ale asi jen skrze toho, že Kempera jsem měl v hledáčku už od Mindhuntera. Rozhodně se jedná o jednoho z nejbestiálnějších vrahů v historii USA vůbec. Obzvláště když začne hovořit o tom jak zavraždil svou matku, ohavnost nejvyššího kalibru. Bohužel, opět pro mě, i Kemper, podobně jako díl s Jespersonem, byl vrah, který se policii sám přiznal a tudiž jsem byl opět ochuzen o takový to klasický vyšetřování a ta nedočkavost jak že ho vlastně chytí tu prostě není.

Solidní psychologicko-filozofická ujeťárna. Klasický kontroverzní Lars, tentokrát s podobou sériového vraha. Kdoví, co se odehrává v hlavách těch největších psychopatů. Vylíčit to vesměs nejde ale máme tady Triera, který to nastíní svým vlastním způsobem. Způsobem nechutným, krutým, děsivým ale pořád zábavným. ''Jsi blbá jak tágo !'' A Dillon? Ten si ukradl celou show pro sebe.