Yahey

Pozor, spoilery! Krásně zpracovaný historický román (romantismus sychravé přírody, půdy a uplývajícího času) z prostředí anglického venkova 19. století o tom, jak se tři muži (záporný ale pohledný voják, bohatý ale starý lord a moudrý, ale chudý pastýř) dvoří ženě biblického jména Bathseba - a o tom, jak si její srdce vybírá. Prvního by si vzala z nerozumné lásky, druhého z rozumu, ale bez srdce, a třetí se dostane k lizu, až když jsou první dva z kola ven (lord v afektu zastřelí vojáka, jde sedět a ještě k tomu mu z toho hrábne) a Besethba už je dost stará, aby zmoudřela a její srdce konečně vidělo správně. Pak přijdou titulky. Oak (Dub) je muž charakterní a spravedlivý už od začátku a jen čeká, až to nezralé a naivní Bathsebě doteče také (ona samozřejmě není zlá, jen se jako většina žen řídí romantizujícím afektem, který se musí vybouřit životními zkušenostmi). Bathseba vlastně hledá dobro, ale na nepravém místě, řekl by Sokrates. Nejdřív osvalené tělo - pak prachy - a nakonec charakter. Říkám to cynicky (kdybych měl být ještě cyničtější, řekl bych, že na Batshebu už nikdo jiný z nápadníků nezbyl - ale mezi řádky si můžeme domýšlet Bathsebino pomyslné "zmoudření" a naplnění Oakovy trpělivé, charakterní lásky). //////////////// Vzdáleně mi to připomínalo Boženu Němcovou v Anglickém prostředí nebo ruskou klasiku. Jen se mírně liší písně, vzezření lidu, jejich sídel, řeč, přítomnost moře, krajina, v jejíž nesmírnosti se jednotlivec ztrácí, pastviny pro ovce a další románový kolorit a folklór. Ale erót (láska, touha, vášeň, osamělost jednotlivce) versus étos (svědomí, moudrost, víra, dobové konvence, tlak očekávání) jako hlavní prvek napětí dramatu je všude stejný. Proč nedávám 5? Líbilo se mi to, ale nebyl jsem úplně strhnut nebo dojat, je to moc poklidné.

Pěkná fantasy pohádka. Srovnávání s "dokonalým" Jacksonem není na místě. Je naopak nádherné, že původní kniha může v imaginaci každého člověka vypadat jinak. Okouzluje mě ne dokonalost provedení, která je vždy trochu chladná, ale vlastní tvůrčí svéráz, dětskost, hravost. Nebezpečí je jen pohádkové, jak také má být, ne démonické jako v PP. Na druhou stranu, v čem bych byl kritičtější, hudba trochu poplatná své době, ropuchoidní glum (ale namluvený byl pěkně) a Elrond s hvězdičkami kolem čela (ale pro mě ještě pořád lepší než Elrond ala agent Smith!). Nečekáte-li příliš, je to milá animačka.

Je to dobré.

"Slavery is an element of human heart." // Buď jste Herzogova krevní skupina a od prvního záběru vás vezme za srdce a vtáhne do svého světa až do posledního záběru jedním dechem, anebo se na všechny záběry budete dívat skrz prsty a marně v nich lovit smysl. Hodnocení na IMDB naznačuje, že i Zelená kobra je pozoruhodný a poctivý kus filmařiny. Podle mě nejde o rozumové sdělení pro hrstku intelektuálů nebo umělecké neumětelství, ale prostě o pochopení citem jakéhosi vnitřního patosu a síly ukrytého v Herzogových filmech. O přesvědčivý přednes, rytmus vyprávění, který nebazíruje na sterilní dokonalosti provedení. Je to něco jako megalomansky výpravné divadlo, takže se ztrácí hranice mezi filmem a realitou. Vzniká (hovořím o všech H. filmech) něco jako obrazový mýtus.

Dá se na to koukat. Příjemné fantasy s klasickým hrdinou, jeho mistrem, stínem (ten je povedený) a sexy animou (jde zřejmě o pornoherečku). Začátek je svižný, konec se čím dál víc rozřeďuje do klišé.

Krásná vizuální stránka, dějově nekonečná nuda. Milování v písku připomínající Modrou lagunu a abstraktní závěr s nekonečnými výbuchy "konzumního světa". L'Art pour l'Art. - Za každou cenu snaha o umělecký film. On to samozřejmě umělecký film je, ale posedlost, sladká zalíbenost vizuálem, krajinou, snímáním, ale i snahou o dobovou esej o boji estabilishmentu a mladých rebelů, to vše je super; na druhou stranu film cosi výrazného postrádá, pointu, lépe vyhrocený příběh. (Jasně, že se dá říct, že je to tak schválně a tím víc je to "art". Dá se říct, že je to nudné schválně, že to o té "prázdnotě" konzumu, a proto je vyprázděný i děj - ale to vše je příliš intelektuálsky sterilní.). Pak by totiž stačilo z několika obrazů krajiny a postav udělat kalendář, mělo by to stejný výsledek, ale odpadla by nekonečná nuda. Má to svou poetiku, má to své místo v dějinách filmu, ale rozhodně to není film pro každého. Prostě to není taková "prda", jak by to mohlo být, nemá to "koule", šťávu, je to suché (ano a proto se to odehrává v poušti a hrdinové se milují v písku!). Můj cup of tea to není.

Zase jeden z příběhů o odvážných lidech, kteří pomáhali změnit náš svět k lepšímu i za cenu obětování vlastního života. Morriconeho hudba dodává jinak realisticky obyčejnému, ale poctivému filmu nadčasový půvab. Film je zde mírně podhodnocen, protože pokud se neztotožníte s jeho ideou (boj za spravedlnost versus brutální moc pod rouškou demokratických institucí), zůstane jen "slušně zahraná" skořápka, která ničím až tak nezaujme. Proto se hodnocení pohybuje mezi 3-5 hvězdami podle míry zaujatosti obsahem. Úspornost vyjádření a prostá skutečnost však mluví za sebe víc než patetická vzletná gesta.

Rozhodně ojedinělý film s bravurním Čepkem. Můj pocit: bezvýchodná situace, beznaděj.

Super seriál s brilantními zápletkami.

Avatar je překvapivě krásný, dojemný, okouzlující film. Přitom to ale není film, který by se hodil na nějakou hlubokomyslnou psychologickou analýzu (to říkám rovnou) protože jeho děj odpovídá prostým, ale dobře nakombinovaným archetypům. Ty se však na nás snáší v takových jasných obrazech, že jsou neodolatelné a my jim musíme podlehnout. 3D brýle vás vtáhnou dovnitř světa, kde platí úplně jiné zákonitosti, než kdykoli předtím, a právě tím je film jedinečný a převratný. Jako se změnil svět, když Magalhaens obeplul zemi o 360 stupňů a z matky Země se stalo kulaté geometrické těleso, tak se nyní počíná měnit svět filmu. (A shodou okolností prokazuje svým příběhem matce Zemi úctu). Pokračování zde: http://ografologii.blogspot.com/2009/12/avatar.html