Réžia:
Werner HerzogScenár:
Werner HerzogKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Popol VuhHrajú:
Klaus Kinski, Peter Berling, Carlos Mayolo, Salvatore Basile, José Lewgoy, Benito Stefanelli, King Ampaw, Fred Maire (rozprávač)Obsahy(1)
Príbeh dobrodruha a banditu s patologickými rysmi odohrávajúci sa v polovice minulého storočia v Afrike. (dyfur)
Videá (1)
Recenzie (41)
Slovami lachima, na LFŠ 2006 bol film uvedený s príšerným českým dabingom, ktorý mu ubral pravdepodobne dosť na jeho pôsobivosti. Aha! Tak preto tie blbé dialógy a zábavné hlášky, ktoré rozosmievali celé osadenstvo kina... V originále som to nevidel a asi ani neuvidím, no ani pri všetkej snahe si to proste nedokážem predstaviť ako vážnu dobrodružnú drámu o otroctve a otrokoch, obsahujúcu nejaké myšlienky, ktoré by ma mali osloviť. Hodnotenie na IMDb a celková obľúbenosť a uznávanosť Herzogovej tvorby napovedajú, že sme filmu možno ukrivdili, ale bavili sme sa skvelo. Treba však uznať, že Kinski je tak charizmatický, že charizmatickejší je už snáď len černoch so spaľujúcim Isherwoodovským pohľadom, ktorý pravidelne upieral do kamery. Stále to mám živo pred očami... ()
Od naivných očakávaní, cez hľadanie záchytného bodu (myšlienky) a pocitu offtopicovej bezradnosti, až po totálnu rezignáciu, apatiu a chlámaní sa na scénach, ktoré asi teda mali byť vážne (téma otroctva) som si podstivo pretrpel túto pseudo-atrovu zhovadilosť. Keďže ku koncu fičalo na plné hrdlo už celé kino, tak som sa zbavil pocitu, že ja som ten chuj čo tu niečo nepochopil. Tragický nepodarok. ()
Werner Herzog, i když působí jako velice seriozní muž (např. ve filmu o Klausovi Kinském), pojí v sobě dvě vášně: (necivilizovanou, exotickou) divočinu a poezii (zvuku a obrazu). Taková mixtura snad může pramenit jen v "srdci temnoty", z něhož se rodí bizarní věci (jako třeba AIDS) a příšerky (Jim Morrison: "a store where the creatures meet"). A odkud možná také pochází Kinského "běs" (poslední spolupráce Herzog / Kinski, při níž ten druhý často zcela ztrácel kontrolu sebe nad sebou) a africké "Amazonky". A také otrokářství, jako zhmotnělý výplod lidské fantazie, který leží hluboko v lidském srdci (volná citace z filmu). A znetvořený chlapec je jeho symbolem (nebo snad symbolem leoparda?) Pozn. 1: Obrazovou a zvukovou stopu je možno sledovat i odděleně, obě mají své jedinečné kouzlo (namátkou: jakým výtvarným objektem jsou černé kozy - kdo viděl, ví - v poryvech slunce a stínu). Pozn. 2: Francisco Manoel da Silva (Klaus Kinski) je románovou postavou Bruce Chatwina (The Viceroy of Ouidah, 1980). Pozn. 3: Film mohl být také koncipován jako dobrodružný příběh, ale to bych se na něj asi nekoukal (asi bych se raději koukal na Koukalovou!) ()
Spousta hluchých míst je vyvážena několika scénami, na které člověk do konce života nezapomene. Herzogova fascinace krajinou zůstává, párkrát mi kvůli vyprahlým planinám a zástupům mrzáků připomněl Jodorowského. Nehledě na to, že je hrozně zajímavý kontext, že chvilku po tomhle snímku údajně Kinský umělecky úplně shořel, viz Herzogův dokument o Kinském - Můj milovaný nepřítel. To Herzogovo typické, těžko definovatelné transcendentálno tu prostě je a je jen na divákovi, jestli ho nechá působit. (Seminář archivního filmu Uherské Hradiště 2011, původní znění) ()
Exoticko-dobrodružná story Zelené kobry zapadá mezi příběhy o vášních a tragickém střetu diametrálně rozdílných kultur typu Muž, který chtěl být králem nebo Lord Jim. A jde tedy o příběh navýsost herzogovský, navíc se všemi atributy Herzogova autorského rukopisu. Když ho miluješ, není co řešit, jak se říká v jisté reklamě - a naopak. Kromě (opět vlastně herzogovsky standardního) výkonu Kinského je třeba vyzvednou kameru Viktora Růžičky - obrazová stránka Cobry verde jistě předčí i tu z Růžičkou nasnímé klasiky Tajemství hradu v Karpatech (jejíž kvality byly poněkud jinde). ()
Galéria (44)
Fotka © Concorde Filmverleih
Zaujímavosti (2)
-
Natáčelo se v Ghaně (město Elmina a místní zámek, dále město Tamale), Beninské republice, Brazílii (stát Bahia, město Juazeiro do Norte, vesnice Serra Pelada) a v Kolumbii (departmenty La Guajira a Bolívar, města Cartagena a Cali). Mimo to se zde objevilo i kolumbijské koloniální městečko Villa de Leyva, kde se později natáčely seriály Plameny vášně (od r. 2003), Zorro: Meč a růže (od r. 2007) nebo
Královna a dobyvatel (od r. 2020). (fiLLthe3DD)
Reklama