Yahey

Boží insighty.

Spousta lidí se tu ptá: Whats the point? Má interpretace zní: Vše je naopak! Dokonalá manipulace. Tento film je natočen z optiky muže - Krista - snažícího se nás přesvědčit, že on je a) spasitel (pomáhající, terapeut), b) trpící oběť, která se pouze brání, c) nevinný ohedně smrti syna a že d) za vše může žena, to žena je zlo, to ona je antikrist., e) on je rozumný, ona nerozumná, chtonická, vášnivá, démonická, f) ona ho svádí k sexu, on (neviňátko) pouze podléhá. g) duch (muž) je dobrý, příroda (žena) zlá a temná. Když to celé vezmeme tak, že to, co je nám předkládáno, není "realita" ale vypravěčská manipulace tohoho muže (pravda přeživšího - mrtvá žena už nepromluví), může nám vyjít přesný opak: Antikrist je Vyprávějící, Antikritst je Muž, Antikrist je Církev, Antikrist je Křesťanství. Skutečnou obětí, tou, která přinášela oběť od věky věků - je žena. Podle mě tuto vypravěčskou manipulaci pochopilo dost málo lidí, a proto se tvrdí, že jde o nějakou protifeministickou agitku: vážně si myslíte, že Trier je takový debil? Vždyť Trier říká: Takto jsme byli církví manipulováni celých 2000 let. Natočím dokonale manipulující film ve stejném duchu: to žena je démonické, obscénní, iracionální zlo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Použiji dokonalých naturálních scén v šokující filmové řeči, abych vás silou emočního znechucení přesvědčil o SVÉ PRAVDĚ. (Svou manipulaci obalím do dokonalé "vznešené" barokní hudby, abyste měli pocit, že vyprávím o něčem velkém a krásném). Uvěřili jste mi? Tak vidíte: zase jste uvěřili propagandě sebepropagujícího se mága - spasitele - tentokrát v rouše Trierově. I got you again. Antikrist.

slušný historický film, ale asi mi výrazně nezůstane v paměti

Brilantní do nejmenšího detailu.

Uhrančivé, tíživé, krásné. Soumrak českých dějin.

"Na tyto lidi je obvykle při stěhování největší spolehnutí."

Originální počin české kinomatografie, na nějž se pozapomnělo. S odstupem bude zrát jako víno. Na imdb 7.4.

Podle mě je zde za romantickou fasádou skryta důležitá idea o tom, jak souvisí naše představivost a smysluplnost našeho bytí a že tuto souvislost může neopatrný psychoterapeut lehce přestřihnout.

Přestřelka s kočárkem geniální. Jinak kvalitní klasika. Nad De Nirem jsem se musel smát, jak si hru toho čuněte užíval. Morricone, jako vždy dodává senzibilní nostalgickou něhu, rozměr srdce a lidskosti tam, kde bychom jinak mohli vidět smrtelně vážné dušínovské klaďáky a trochu parodického přeslizlého záporáka se zlověstným šklebem. Na rozdíl od Kmotra mi však nezpůsobilo fascinaci od A do Z, je to jenom "výborné".

Člověk neví, jestli se má posrat strachy nebo smíchy. Lynchovina říznutá Meyrinkem. Trier si užívá svou fantastickou tvořivost a my s ním, jenže on je vždy o krok napřed. A místo Cvacha (nebo švédského Trautenberga?) tu máme nebožáka Helmera. Mimochodem, dal jsem všechny díly za 2 večery a je mi z toho nějak blbě od žaludku.