Sacco a Vanzetti

Vždycky když někoho slyším, čtu nebo vidím dštít (zdůrazňuji, že s největší pravděpodobností oprávněně) síru na to, jak byli/jsou ti marx-leninští bolševici a "komunisté" obecně špatní a zlí, protože "nám" zabili Miladu Horákovou, okamžitě mi na mysl vyskočí případ Sacca a Vanzettiho, případ, který mi (stejně jako mnohým lidem případ MIlady Horákové) vlévá slzy do očí. protože pokud je komunismus špatný, protože zabil Miladu Horákovou, je demokratický kapitalismus špatný, protože zabil Sacca a Vanzettiho. Z naprosto stejných pohnutek. Mezi těmito dvěma případy nevidím žádného rozdílu. Ale nechme té "politiky". Asi je jasné, že filmu nemám co vytknout. Co mu taky vytýkat? Výborné herecké výkony mnoha herců? Skvělý střih? Umně napsaný scénář? Silný příběh? grandiózní hudbu v čele s geniálním songem zpívaným Joan Baezovou? Nedostatek většího odstupu, jak tady někde čtu? Proč? Mají snad odstup filmy odhalující pravou tvář nacistického nebo bolševického režimu? Jen proto, že nějaký film trochu více poukazuje na hnutí pracujících má hned malý odstup? Je to skvělý film, není tak skvělý, jako kniha Boston Uptona Sinclaira venující se stejnému tématu, ale je parádní. (25.12.2012)

Napsat cokoliv o tomto snímku ( po vyčerpávajícím a zcela výmluvném komentáři uživatele sportovec ) snad ani nemá cenu. Pouze bych opisoval jeho slova. Tak pouze pár vět ( musím, zato jak na mě snímek zapůsobil ). Snímek je na točen podle skutečných událostí http://wiki.csaf.cz/encyklopedie:pripad_sacco_a_vanzetti a pojednává o jednom z nejpokrytějších rozsudků v historii USA. Tvůrci snímek pojali a následně vylíčili jako dokumentární drama a jako velice dobrý nápad se zde ukázalo střídání černobílích a barevných pasáží doplněných o dobové reportáže. Snímek se také opírá o vynikající herecké výkony všech zůčastněných, působivá je práce kamery, vše umocněno silnou hudební složkou dvojice Ennio Morricone a Joan Baez. Zejména úvodní píseň The Ballad of Sacco and Vanzetti se vám dostane " pod kůži ". Jedná se o jedno z nejpůsobivějších převedení soudního procesu na filmové plátno ( nechápu to místní nízké hodnocení ). Nemám moc, co bych tomuto snímku vytknul, snad jen tu NESKRÝVANOU SYMPATII tvůrců k obžalovaným ( přeci jenom se jedná o RADIKÁLY a nikoliv bezůhonné občany), což se vzhledem k tehdejší politické situaci a okolnostem dá ale pochopit ( přesto to určitý NEDOSTATEK je )., který ale nepřekryje ten veskrze pozitivní dojem z tohoto jinak povedeného snímku. Podobný typ snímku: Sheridanův In the name of the father (22.10.2009)

Z tunajšieho pomerne slabého ohodnotenia som čakal horší či menej stráviteľný film, čo sa napokon vlastne ani nedostavilo. Samozrejme o žiaden prevratný opus sa nejedná, ale skoro ako učebnicové podanie súdného procesu je vcelku vydarený. Samotné herecké výkony nie sú obzvlášť oslnivé, pre mňa osobne bolo zaujímavým vidieť herca Giana Mariu Volonté v kladnej úlohe , ktorý je známejší postavami banditov z Leoneho spaghetti westernov. Z iných hercov potom stojí ešte za pozornosť Milo O´Shea ako obhajca dvoch odsudených Moore. Čo však filmu skôr škodí je vykreslenie hlavných postáv, ktorým už pred cestou do lepšieho sveta chýbala iba svätožiara, pričom počas celého filmu sú ukázaní len ako nevinne trpiaci bez toho aby bol podležený nejaký skutočný dôkaz o ich nevine. Záver je tak uplakaný a slúži ako oslava nespravodlivo trestaných. Hudba Ennia Morricone tu síce nedostáva až toľko priestoru, keď sa však dostane ku slovu stojí zato (zvlášť potom titulná pieseň The Ballad of Sacco and Vanzetti je vydarená) a film som si kúpil z väčšej časti práve pre ňu (okrem toho že v Lacných knihách je ho dostať za naozaj dobrú cenu) a tiež sa jedná o snímku, ktoré sa dnes do televízií dostávajú veľmi okrajovo. 3.5* (24.06.2008)

Bylo by to úplně dokonalé soudní drama, kdyby se autoři dokázali povznést nad politiku a nepojali to do značné míry jako levicovou agitku. Asi jsem právě na tento téměř komunistický politický podtext příliš háklivý, ale jakmile se začne plédovat zubožených amerických vykořisťovaných masám, nějak mi to celé trochu zasmrádne. Ovšem samotný mechanizmu, kterým lze docílit u poroty odsouzení nevinného, je zde podán skvěle - v náležitém tempu a permanentním napětí. (08.02.2015)

Napíšu to upřímně, už jsem viděl mnohem záživnější filmové soudní procesy. Tady sice až do konce nevíte, kde byla pravda, soud(ce) je ale vykreslen jako ultrasráč a z obětí justičního omylu jsou tak dokonalé modly anarchismu. Bral jsem to soukromě jako poznávačku dabérů a opravdu hodně jich lze poznat, dabing je tradičně (K.M.Walló, 1973) na nejvyšší úrovni. Hudba Ennio Morriconeho tentokrát nejen instrumentální, nicméně skvělá. Gian Maria Volonté trochu vypadá jako Andrej Hryc. (22.02.2014)