ClassyBitch

Luxusní guilty pleasure, asi jako Výměna manželek nebo slovenská verze Farmář hledá ženu. Banda tragédů, podivínů, incelů, loserů sdílících pokoje na ubytovně nebo bydlících u mámy, na žebříčku fyzické atraktivity v dolní polovině desetibodové stupnice, z nichž jedinej chytrej je ten kápo, co z nich tahá prachy, co jim po exekuci zůstanou z životního minima, na kurzy svádění.  Bulvární způsob komentáře i scénáře, který ty ubohý white trash nešťastníky trollí, zatímco se oni berou smrtelně vážně.  Jediná věc, která těmhle chůďatům nahrává do karet, je,  že jsme tak odvykli normálním sociálním kontaktům, že samotný šok některé vyvede z rovnováhy. Asi založím novej sport - Pickuper's dick pic hunting - a pak si ve skupině budeme sdílet fotky jejich nablblých xichtů společně s jejich mikropérkama. :) Ale ne. Tihle kluci mají ponížení a výsměchu už tak v životě dost. Líto mi je jen poctivejch donchuánů, kteří nejedou na body, ale pěkně po staru - na štrejch.

Jedno dílo z mála z český koprodukce současný doby, u čeho jsem se nechtěla zabít a netřásla se v agónii z dialogů a hereckých výkonů. Bylo to uvěřitelný, i když to s reálnými událostmi mělo společného jen úplně holou kostru příběhu.  Za mě bylo ve filmu málo moči, pro efekt bych přidala koupání se v ní a ochutnávání. Asi stárnu, ale Trojan mi přijde i teď jako sexy chlap, na kterýho je pěkný pokoukání.

Čekala jsem hodně, takže přišlo spíš zklamání. Nijak mě to nechytilo, spíš jsem se musela do sledování trochu nutit. Na můj vkus asi příliš velká fantasmagorie, v který jsem ztrácela nit, pocit z celýho seriálu rozpačitý. Vůbec jsem nepochopila, k čemu přesně sloužil červený telefon. Pokud jste to tajemství odhalili, kdyžtak PM, dík. :)

Tohle prostě můžu, thrillerová komedie. Dokonalé gagy hned od začátku- podřezaný mafián si nechá připálit poslední cigáro a kouř mu uniká z rány v krku. Bad boys dojímající se nad romantickou písničkou, jejímuž textu ani nerozumí. Krásná učitelka, pro kterou je mechanik z autodílny nezajímavý, dokud nezjistí, že umlátil dva frajery francouzákem. No jo, máme prostě rády zlý chlapy... Při sledování si říkám, proč když je humor tak jednoduchá záležitost, nám smějícím se bestiím  vlastní, proč máme problém natočit komedii, která by nebyla úplně debilní, a člověk tak musí pro trochu humoru jít světa kraj, až do Indie. Není to ale žádná palba, kterou bych si roky pamatovala a zuřivě doporučovala stejným úchylům jako jsem já. Spíš oddechovka kompatibilní s homeoffice. :)

Proč já se nechám ukecat ke sledování něčeho takovýho? Už bych mohla vědět, že jak v tom hraje Kostková, bude to brak. Začínám uvažovat nad tím, jestli ten brak ze všeho nedělá ona. Má vůbec nějakou jinou polohu než neurotickýho stárnoucího diblíka? Proč mám pocit, že vůbec nehraje, prostě je sama sebou a recituje texty jak zprávy ze čtecího zařízení? Maštalíř je krásnej, šarmantní, chytrej, vtipnej chlap, takže jejich vztah je tak těžko uvěřitelnej,  jako můj s Bradem Pittem. Tady ale nebyla špatně jen Tereza, tady bylo špatně všechno včetně baletky s velikostí 42, dialogů a situací tak málo pravděpodobných a blížících se reálnému životu, že se nedivím, že narůstá počet sebevražd a užívání tvrdých drog. Scénáristi těchhle hovadin nežijou rodinný a milostný životy? Vždycky to je jak z vlhkých snů nějaký báby, co třicet let žije sama jen s dvanácti kočkama. Už dost, prosím.

Tohle by mělo být povinné shlédnout a ty body by se děti měly učit jako násobilku.

Nečekala jsem nic, možná proto mě to moc milé překvapilo. Neuvěřitelná nostalgie a taky taková malá sonda do chlapskýho světa, do světa srdcařů. Vrátilo mě to do dětství a dospívání, do doby dětských nucených prací, výprasků, do světa sídlištních bitev a pralesních lig. Na konci mi skoro ukápla slza z mýho cynickýho oka. Pěkný to bylo, díky.

V Nollywoodu všechno jde technologicky dopředu, až se mi stýská po komických filmových tricích v jejich horrorech, po filmech natočených na jednu kameru, komediích, utahujících naprosto nekorektně z fyzicky i mentálně postižených, o lektvarech na prodloužení péra a nekonečnou erekci. Teď už mají možnosti, prachy i schopnosti, ale nic z toho nezachrání scénář s dialogy jak z 8568.dílu Ulice. Můžu se nostalgicky kochat barvama, sem tam se dojmout igbštinou, zamilovaně koukat na Nkema Owoha, což před dvaceti lety býval nejlepší komik Nigérie( jaktože The Master není na ČSFD? Oyibo, i go chop your money!!!!), ale jediný, co cítím, je pocit trapnosti, jako když koukám na českou romantickou komedii. Už ani pravou pidžin tam není slyšet. Una dey kolo?

Geniální záležitost. Nekorektní indický humor, k tomu nějaké ty nešťastné náhody a úmrtí. Chvála bohu za Netflix, že se tyhle poklady dostanou i k nám.

Sedla jsem si k filmu, po úvodu zadělala na buchty, hodila maso na grill, nakrájela zeleninu na salát, zatímco film běžel na pozadí, pak si sedla k závěru a neměla pocit, že jsem o cokoliv přišla. Zatímco se mi spíš stává, že mě film tak pohltí, že v mokka konvičce znovu upražím kafe, tady mě u obrazovky neudrželo nic. Slabé gagy, akce spíš žádná než nějaká, z postav si pamatuju jen Kevina, tu jeho agentku a jejich pseudosoulož na záchodcích v letadle ( v jakých letadlech jsou, kruci, tak velký záchodky?). Za starejch dobrejch časů by to nešlo ani do kin, ale rovnou na VHS do půjčoven.