topi

Tenhle zmrd měl shnít ve vězení, aby každý den před sebou viděl, co udělal. A taky, aby mu tam spoluvězni řádně vyčinili. Bohužel se mu podařilo ve Valdicích spáchat sebevraždu, tenhle hajzl měl trpět do konce svýho života. Mimořádně bestiální případ díky bleskurychlé spolupráci vyšetřovatelů a státní zástupkyně se podařil alespoň úspěšně dokončit.

Velmi příjemný animovaný film, co se může pyšnit po celém světě. Jednoduchý příběh, který zaujme děti i dospělé. Povedený je i dabing postaviček českými herci nebo hudební doprovod. Dřívější československá loutková a animovaná tvorba byla proslulá po všech koutech zeměkoule a jsem rád, že po dlouhé době vzniklo něco, co se může s tehdejším fenoménem v pohodě srovnat. Pěkná práce, ocenil bych, kdyby tvůrci v tomto započatém úsilí pokračovali i nadále.

Škoda, že je dokument sestříhán do filmové podoby, mnohem lépe by mu slušelo rozdělení na vícero částí, kde by byly zážitky podrobněji mapovány, jako třeba v podobném dobrodružství "Po jedné stopě do Afriky". Každopádně respekt před celou výpravou.

Úžasný dokument. Eduard Štorch byl mimořádný člověk. O spoustě věcí jsem neměl ani potuchy. Udivilo mě, že archeologický ústav v Praze mu některé jeho nálezy nevěřil a nařkli ho, že vykopávky pocházejí odjinud, někde z Moravy. Nejvíc se samozřejmě vytáhli komouši, když mu po válce ze škol stáhli jeho učebnici dějepisu a v padesátých letech, když byl už starý a nemocný, manželku měl upoutanou na invalidní vozík, tak mu zabrali jeho domek v Lobči a půlku jeho bytu v Praze, kde měl svoje archeologické sbírky, že je prý nadměrný a pro něj zbytečně velký. Ty prasata byli fakt nelidský zrůdy, nikoho si nevážili! Chce se mi zase blít!!!

Vřele doporučuji knihy o tomto výjimečném tvůrci Československé nové vlny. "Jan Němec. Enfant terrible české nové vlny. Díl I. 1954-1974." + "Jan Němec. Enfant terrible forever. Díl II. 1975-2016." Dohromady je to přes 1300 stránek a dílo bych klidně přirovnal k Deníkům Pavla Juráčka. Povinná četba pro milovníky 60. let.

Ať přemýšlím jak přemýšlím a prohrabávám paměť, tak si nemůžu vzpomenout na něco, co by bylo podobné této švédské podivnosti a to i přesto, že mám vcelku severskou kinematografii jakž takž zmáklou. První polovina snímku je totální absurdní taškařice, vyloženě sled bláznivých scén za sebou, aniž by to nějak zvlášť narušovalo rytmiku děje. Musím říct, že se mě z toho už začínala točit hlava a když přišla incestní scéna, tak už jsem si říkal WTF? Pak přichází druhá polovina a děj se otočí o sto osmdesát stupňů a z absurdní frašky se vyklube postapokalyptické podobenství. Vskutku zajímavé a originální pojetí. Nerad bych vyzradil něco bližšího, já jsem nechtěně zahlídl spoiler a pak chybí ten pravý efekt překvapení. Každopádně tenhle netradiční bizár má i hluboké poselství. Kdo si chce užít Maxe von Sydowa trochu jinak, určitě doporučuji, mimo něj je výborný i Gösta Ekman a jeho proměna. Abych nezapomněl na hudbu, ta je zde složena převážně z dechových nástrojů a má parádní dynamiku! Díky Willy za další výlov z archívu (nebo rybníka?) :D

Když mě bylo asi 5-6 let, už tehdy jsem měl trojici nejoblíbenějších filmových počinů. První byl Švejk, druhý Hostinec u Kamenného stolu a třetí Sanitka. Nejlepší na tom je, že tahle trojka je stále mezi mými topovými klasikami. To znamená, že Sanitka je kultovní dílo, protkané uvěřitelnými a lidskými příběhy z mistrovského pera Jiřího Hubače. S obludným pokračováním druhé série Filipa Renče nemá smysl se nikterak srovnávat.

Tady se podařilo do jedné epizody nacpat události od heydrichiády po osvobození a to tak krkolomným způsobem, že opravdu nemám chuť sledovat poslední dva díly. Proč v každé epizodě musí být postelová scéna? Navíc fakt otřesná, bez nějakého důvodu. U herců a hereček už doslova s každou další částí vyloženě skřípu zuby, Prokopová, představitelka Letenské je takový dřevo, že by si měla pustil film Kat nepočká s Bohdalovou, jenž se o osudech Letenské také zabývá. Ovšem to je v hereckém i režijním provedení totálně jiná liga. Tohle je normální odpad.

Poslední díl je doslova ikonický. Nezapomenu, jak jsem v dětství byl vyvalenej z těch beznohých nebo bezrukých lidí, kteří se po letecké havárii váleli v troskách letadla. Musím říct, že ty scény jsou těžce depresivní a působivé i dnes. Změnila se i hudba bratří Ormů, temné ambientní zvuky s téměř dokumentární kamerou dolaďují hutnou autentickou atmosféru smrti a bezmoci. Těžko hledat slova, v českém filmu jsem nikdy nic podobného neviděl. Obrovská profesionalita celého tvůrčího týmu. Klobouk dolů.

V Angole stojí pivo na naše 7 korun, stejně tak i litr nafty. Jako první země na světě zakázala islám. Co se člověk všechno nedozví.