A přece se točí (E04)

A přece si pořád si myslím, že to šlo udělat líp. Seriál s takovou výpravou, takovým obsazením a ve finále z toho vyleze v podstatě nemastné, neslané nic, které je ovšem výborně okostýmované. Zatímco v minulém díle se silné okamžiky střídaly s dějem bez větší dávky energie, tady už to bylo téměř celé unylé. A ten stále dokola opakující se hudební podkres mě už taky sere. (06.02.2017)

Válka pokračuje plnými doušky a i když ke konci filmu se ke konci chýlí i válka, napětí mezi herci, režiséry a dalšími důležitými lidmi československého filmu by se dalo krájet. Sem tam někdo zmizí, sem tam je někdo někam odvezen, zmlácen, zatčen. Byla to těžká doba a podobně silné je i toto vyprávění. Rozhodně podařený díl s hustou atmosférou. (13.04.2019)

Za dalšího svlečeného herce (já vím, Roberte Sedláčku, každý máme nějakou úchylku...) a za zbytečně laciné králíky nakonec strhávám hvězdičku, ale jinak byl čtvrtý díl Bohémy velmi silný a působivý. Mrazivý. Zejména tedy díky nekompromisně podanému příběhu Anny Letenské (scéna pohledu z očí do očí na chodbě gestapa byla rozhodně vrcholem večera), ale ani ostatní nepřišli zkrátka. V předchozích epizodách se podařilo dobře rozdat karty, teď už se s nimi "jen" hraje a vypadá to, že také vypravěčská linka z roku 1968 už k něčemu spěje. (06.02.2017)

Tady se podařilo do jedné epizody nacpat události od heydrichiády po osvobození a to tak krkolomným způsobem, že opravdu nemám chuť sledovat poslední dva díly. Proč v každé epizodě musí být postelová scéna? Navíc fakt otřesná, bez nějakého důvodu. U herců a hereček už doslova s každou další částí vyloženě skřípu zuby, Prokopová, představitelka Letenské je takový dřevo, že by si měla pustil film Kat nepočká s Bohdalovou, jenž se o osudech Letenské také zabývá. Ovšem to je v hereckém i režijním provedení totálně jiná liga. Tohle je normální odpad. (07.04.2023)

Už nastavovali zadek? S ohledem na dramatičnost doby podivně nedramatická, skoro letargická epizoda. Jestli mělo jít o způsob, jak vyjádřit stoupající apatii postav (po vzoru Mad Men), tak nevyšel, protože soustředěním přednostně na vztahy mezi postavami i stylem jde stále o melodrama a to podstatné se děje na povrchu, nikoliv uvnitř. Emoce jsou sdělovány přednostně hudbou, která zní často i ve scénách, které by díky hercům dobře (zřejmě lépe) obstály bez ní. Přetrvává dojem neorganického kladení jedné události za druhou (aby nebyl ničí tragický osud opomenut – tentokrát Anna Letenská), které nahrazuje promyšlenější dramaturgii s postupným rozvíjením omezeného množství provázaných příběhových linií, takže moc nezáleží, co bylo předtím a co bude potom. Jako když si prohlížíte staré fotografie a u každé si vybavíte nějaký příběh. Takto ovšem rozdrobenost vyprávění odůvodňována není a byť si Žák s dcerou nějaké fotky prohlížejí neustále, odskoky do 68. roku působí nadále rušivě a nijak smysluplně nekomunikují s tím, co se dělo za protektorátu. Závěrečné dialogy o tom, k čemu by mohlo dojít po válce (obavy, aby se Frič neuchlastal, Havel věřící, že mu stát vrátí peníze) pak nejsou více než samoúčelným pomrkáváním na poučeného diváka, který ví, že všechno bude jinak. Stejným způsobem bohužel (ne)funguje celá Bohéma, silná tam, kde stačí ukazovat, ale selhávající, když je třeba vyprávět. (06.02.2017)