topi

Experimentálně laděný snímek, kterému dominuje poetický duch surrealistických šedesátých let. Mladý hrdina Jonáš (Rudiger Bahr, skvěle namluven Ivanem Mistríkem) se během čtvero ročních období mění od rozverného dítěte až po nevrlého a spánkem unaveného člověka. Symbolika v tomhle ohledu je podobenstvím života samého. Zvláštní obrazy, erotická atmosféra, hravá a velmi nápaditá kamera. Film vznikl v koprodukci s tehdejším Západním Německem, děj je však metaforicky situován kamkoliv. Předloha byla napsána podle knihy Jana Weisse Spáč ve zvěrokruhu, kterou si musím brzy sehnat. Škoda, že režisér Leopold Lahola brzy po natáčení zemřel ve věku 49 let, moc by mě zajímala jeho další tvorba. Pěknou roli zde má Magda Vašáryová, jejíž krása je stejná jako u Markety, kterou dotočila o rok dříve. Všechno tohle je pak zabaleno do komfortního, barvami hýřícího vizuálu, u kterého bych šedesátá léta nehádal ani náhodou.

Klasika českého muzikálu. A Jana Brejchová jako Eliška Pomořanská.

"COCO BRYCE!!!!!" Tenhle film jsme koncem devadesátých let s kámošema sjížděli hodně často. V českém dabingu je to asi nejvulgárnější snímek, co byl kdy takhle nadabován, tolik nadávek a slovních obratů v plné palbě za sebou. Původní znění je samé fuck, fuck, fuck, i když ten britský dialekt má taky něco do sebe. Čeština je však v tomto případě mazec a Zdeněk Mahdal, který dělal režii českého znění se doslova vyřádil! Tři povídky, tři bizarní žánry propojené do sebe surovostí, psychedélií, špínou, hnusem a černým skotským humorem. Irvine Welsh není autor pro každého, proto citlivější povahy radši ruce pryč. Pro mě je Acid House naprostým Kultem!!! "A proto mě zajímáš Bobe! Jseš jako já, líná, lemplovská, apatická píča."

Na pozadí příprav ke každoroční Jízdě Králů pořádající se ve Vlčnově se odehrává dramatický příběh dědy a jeho vnuka, jejichž pěkný vztah naruší jedna věc, kterou se vnuk náhodou dozvídá....Zdeněk Řehoř svou rolí dědy vnáší do postavy životní zkušenosti a tradice, které by měly zůstat zachovány. Hudbou doprovází Petr Ulrych a úvodní píseň nazpívala Hana Ulrychová. Pěkný film.

František Němec pro mě byl a je českým Arnoldem Schwarzeneggerem. Nemůžu si pomoct, vždycky mě ho svými rysy v obličeji připomínal. Mimo to mám rád jeho herectví a cením si na něm i toho, že se nezaprodal hraním v posraných novodobých nekonečných seriálech a drží si svůj nadstandard. Málo takových. Dokument je formou road movie velmi zdařile zpracován Jiřím Strachem.

Tahle blbina o chamtivých příbuzných s příšernou výtvarnou stránkou Tomáše Bíma a hroznou hudbou Ivana Mládka je zajímavá snad jen tím, že se před kamerou naposledy ukázal Václav Trégl. I takhle vypadala zábava v sedmdesátých létech. Nevkusné ve všech směrech.

Dokumentární film mapuje zvěrstva, odehrávající se v bývalé Jugoslávii v roce 1991. První díl se věnuje samotné válečné situaci v tomto období, druhý díl se pak zabývá tresty, které tribunál válečným zločincům udělil. Dokument obsahuje spoustu archivních materiálů jak z války, tak i ze soudních jednáních, výslechů obžalovaných i svědků krvavých událostí. Každá země má svoji temnou historii a události, které se tenkrát na Balkáně odehrávaly by neměly být opomíjeny. Zajímavé jsou vůbec okolnosti  kolem vedení samotného Mezinárodního trestního tribunálu.

K aktuální covidové situaci je část námětu zcela totožná. Populaci ohrožuje neznámá epidemie a pro občany se připravují očkovací pasy, které budou muset mít KAŽDÝ, nikoho nevyjímaje. Toť úvod filmu. Pak se už veškeré dění odehrává mezi poslanci, papaláši a černoprdelníky, kteří se sjedou do zvláštního komplexu, kde význačný kněz pořádá exercicii. Někdo mezi nimi začne vraždit a ve finále je to solidní bodycount. Je to docela těžko stravitelnej kousek, ale díky nápadité kameře, varhanní hudbě mistra Morriconeho a v neposlední řadě bezvadných hereckých es Mastroianniho, Volontého a krásné Melato snímek drží divákovu pozornost. Restaurovaná verze, kterou vysílala ČT ART je potom opravdovou pastvou pro oči!!

Historická hra z pera Oldřicha Daňka staví opět na promyšlených dialozích a úchvatné mluvě. Tři postavy z dob Francie počátkem 14. století mezi sebou rozehrávají urputnou debatu, jejímž výsledkem je intrikánská vražedná pointa. Král - Ilja Racek, rádce - Ilja Prachař a básník - Oldřich Vlach.

Ztráta času, která se s první sérií nedá v kvalitě vůbec srovnat.