topi

Klasická báchorka Josefa Kajetána Tyla, v níž vyniká ta unikátní, krásná, stará česká mluva. Kulisy dotváří pohádkový děj, ve kterém exceluje celý herecký ansámbl v čele s Josefem Somrem v roli hospodského Barnabáše a jeho ženy Voršily (sluníčko Karolína Slunéčková). Hodně mě bavil i František Vicena jako otec Terezky a jehož řadím mezi naše tehdejší přední české herce. Květa Fialová v roli Jasany půvabem jen zářila. Bohuš Záhorský coby žid Šimon Moreles byl přesnej. Korunu všemu dodal ke konci Vladimír Menšík v roli Kapouna, co chtěl sbalit Terezku (Libuška Šafránková). Režisér Jiří Bělka vyprávění postavil hlavně na vlastenectvím, které vyústí až k hymně "Kde domov můj". Možná by se mohlo zdát, že zpracování zavání bolševickou ideologií, ale to je nesmysl, Tyl byl Tyl a Jiří Bělka se jeho látku snažil převést k obrazu svému. Což se mu taky podařilo. Je to lidské, hravé a vtipné. Američtí indiáni mě hodně pobavili :D. Luboš Fišer hudbou pohladil a chvílemi jako bych zaslechl motivy z televizní Babičky. Lesní panna v sobě kromě lásky nese i odkaz doby, kdy lidé prchali přes moře za svým americkým snem.

Před kamerou se sešly tři VELIKÉ herečky. Mladičká Libuše Šafránková, Irena Kačírková ve středním věku a bába Marie Mottlová. A každá z nic je tak přesvědčivá, že tuhle bakalářskou povídku vyzdvihují z průměrného hávu mnohem výše.

Televizní hra s minimalistickou výpravou, ovšem s perfektním hereckým obsazením. Dialogy jsou veršované a celek působí jako divadelní představení. Lermontův text si vzal do parády Jiří Bělka a výsledek má neopakovatelnou atmosféru. Takové inscenace by neměly být zapomínány.

Tonce se zdál sen, jak se dostala do nebe....Tam se před nebeským soudcem za špiritus vyzpovídá, proč šla do vězení na celu, k smrti odsouzenému vrahovi Prokůpkovi udělat mu potěšení. Projde očistcem do nebe nebo do pekla? Jiřina Šejbalová jako Tonka byla bravurní a žral jsem jí každé slovo a výraz ve tváři. Mistrovská herečka. To samé Jaroslav Marvan v roli svatého soudce. Tahle hříčka o Nanebevstoupení Tonky Šibenice od Egona Erwina Kische má oproti dalším filmovým zpracováním krásnou hravou a pohádkovou atmosféru. Musel jsem se smát, když v pekle mizeli Světla Svozilová a Franta Filipovský, kteří mimochodem svým projevem tuhle povídku nádherně obohatili.

Rukopis z jedenáctého století! Neskutečné, že zůstal zachován a nebyl zničen během mnoholetých válečných stavů.

Tohle se stalo brzy...moc brzy....Odešla nezaměnitelná osobnost Libušky Šafránkové, kterou nikdy nikdo nedokázal ani napodobit. Její herectví, charisma, temperament a živelnost, to bylo radost a pohlazení sledovat. V dokumentu, který o ní natočil její syn je to všechno téměř hmatatelné. Ona a její celoživotní partner Josef Abrhám mě ve své oddanosti jeden k druhému připomínají pár Vlastu Chramostovou a Stanislava Milotu, kteří už tady bohužel oba nejsou. Musím upřímně říct, že mě její náhlý odchod docela zasáhnul....Čest její památce.

Horor? Hahahahahahahahaha!! Horor je vydržet tohle sledovat a nerozbít přitom vzteky obrazovku.

To je bomba prča!! Já se smíchy válím po zemi a brečím. Jenže zjišťuji, že nebrečím smíchy ale bolestí, jak jsem sebou švihnul na zem a dostal srdeční kolaps, když tenhle srandista začal vypravovat ty svoje neuvěřitelné vtípky. Bravo Petře, takový záchvat mě dokážeš přivodit jen ty.

Miluji TV Barrandov!! Každý pořad zde vysílaný, má neskutečnou hloubku. Takovou hloubku, která je ukryta v nejtemnějším zákoutí prdele.

Výborně zpracovaný dokument o silné osobnosti Heleny Růžičkové, kde jsem se dozvěděl spoustu věcí, které jsem o ní vůbec nevěděl. Podbarveno hudbou z filmů Petra Hapky - Panna a netvor, Dívka s mušlí, Gagman. Moc pěkné.