Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Životní příběh přední české herečky pohledem jejího syna Josefa. Profesionální život Libuše Šafránkové se odvíjel s notnou dávkou hereckého štěstí. Ihned po ukončení konzervatoře míří do Prahy, kde získává angažmá v Divadle Za branou. Herečka s mimořádným talentem, která je obdařena výjimečnou múzičností, byla u Krejči okamžitě pověřena velkým divadelním úkolem. Otomar Krejča jí ve své inscenaci Čechovova Racka svěřil roli Niny Zarečné. Po ročním působení v Krejčově Divadle Za branou, které bylo násilně uzavřeno, nastoupila v roce 1972 do pražského Činoherního klubu. Jako členka zdejšího ansámblu zaujala jako představitelka rolí sahajících od klasického typu naivky a servetty k modernímu dramatickému repertoáru. Zahrála si zde například Checcu v Poprasku na laguně, Soňu ve Strýčku Váňovi, Markytu v Doktoru Faustovi, Ninu v Rackovi, Colombinu v komedii Tři v tom, Cathleen v O’Neillově Cestě dlouhého dne do noci, Káťu Kabanovou v Bouři nebo Jenny v Havlově Žebrácké opeře. V roce 1992 společně se svým mužem Josefem Abrhámem Činoherní klub opouští a na krátký čas zakotví v pražském Národním divadle, kde byla v letech 1992–1994 členkou činohry. Před kamerou se poprvé objevila ve dvoudílné televizní adaptaci Babičky (1971) Boženy Němcové. Mladičká Libuše zde upoutala pozornost televizních diváků v postavě dívčí a přesto vážné Barunky.
Již od počátku své herecké kariéry Šafránková poutá pozornost svým půvabným zjevem, nezdolným temperamentem a milým výrazem, a tak ji režiséři rádi a často obsazují do pohádek. Srdce diváků si získala jako Popelka z pohádky Tři oříšky pro Popelku (1973), která se stala jedním z tradičnějších vánočních atributů – a spolu s ní i představitelka hlavní hrdinky Libuše Šafránková. Do rolí princezen pak byla Libuše obsazována ještě celé desetiletí. Po kurážné Popelce si zahrála tajemnou Večernici v pohádce Princ a Večernice (1979) a ještě tajemnější a temnější princeznovskou dvojroli ve filmu Třetí princ (1983). Z jejího „pohádkovém repertoáru“ ještě jmenujme filmy Soľ nad zlato (1982) či Malá mořská víla (1975). Vedle líbezných i tajemných princezen si měla možnost zahrát i prostá vesnická děvčata, ze kterých se v posledních letech přehrává do rolí královen (Restaurace U Prince z roku 2005 nebo Fišpánská jablíčka z roku 2008), moudrých čarodějek, jakou byla Halíbela, co má půvab i respekt okolí (Elixír a Halíbela z roku 2000). V televizi si mj. zahrála ještě v pohádkách O Terezce a paní Madam (1976) nebo Vojáček a dračí princezna (1981). Na filmovém plátně se v roce 1993 objevila v roli Štěstí, a to v Zelenkově Nesmrtelné tetě. Pohádkovému žánru se věnuje během své herecké kariéry soustavně. Naposledy si v roce 2011 zahrála roli kouzelnice Micimutr. Uplatňuje se ovšem plně i v ostatních žánrech. Po doslova „raketovém startu“ ji začali režiséři obsazovat nejen do rolí mladých dívek, nebojácných, energických a chytrých, ale i tajemných dívek a žen. Na filmových plátnech je jí také možno vidět ve dvojdílné filmové komedii Můj brácha má prima bráchu (1975)Brácha za všechny peníze (1978), nebo jako vodnickou holku ve snímku Jak utopit dr. Mráčka (1974). V televizi si zahrála např. v Podskalského komedii Křtiny (1981), v TV zpracování slavné povídky A. P. Čechova Švédská zápalka (1982), v hudební komedii Pan Pickwick (1987), v dramatu inspirovaném osudy československých letců po návratu do vlasti Hřbitov pro cizince (1991) nebo v komedii Bernarda Sladea Stará láska nerezaví (2003). Ani později, když opustila role princezen a zaměřila se na zralejší postavy, neztratila svou křehkost, notnou dávku dívčího půvabu a zvláštní čistotu. Nezapomenutelné jsou její „trpělivé maminky a manželky“ z filmů jako Vrchní, prchni! (1981)Báječná léta pod psa (1997)Obecná škola (1991) nebo Všichni moji blízcí (1999). Svůj komediální talent – naplno a s velkým úspěchem – předvedla také ve filmech Slavnosti sněženek (1983) nebo Vesničko má středisková (1985). Máme tak možnost sledovat její důstojný herecký přerod od pohádkových princezen, mladých energických dívek k typově různorodým postavám. Zajímavé příležitosti dostala v devadesátých letech, kdy začala hrát úlohy žen, kterým není cizí ironie, ale ani mírně skeptický humor. Velkou přízeň diváků a přímo masovou popularitu Šafránkové přineslo i účinkování v seriálech, do kterých je velmi často obsazována (Cirkus HumbertoNáhrdelníkČetnické humoresky). Velmi často se jak na plátně, tak na televizní obrazovce objevuje po boku svého muže Josefa Abrháma. Ať je to v komedii Svatební cesta do Jiljí (1983), v životopisném snímku o K. Čapkovi Člověk proti zkáze (1989), ve filmovém ztvárnění hry V. Havla Žebrácká opera (1991), v televizním seriálu Náhrdelník (1992), kde si zahrála hlavní roli zpěvačky Josefíny, v televizním zpracování slavné komedie A. P. Čechova Jubileum (1985), v úsměvném příběhu o svérázném doktorovi a jeho manželce Doktor Munory a jiné lidé (1997) nebo v televizní mikrokomedii Dokonalý muž, dokonalá žena (1986) či ve filmu Všichni moji blízcí (1999). (Česká televize)

(viac)

Recenzie (10)

Una111 

všetky recenzie používateľa

Jsem přesvědčená, že je lépe se o soukromí lidí kolem filmu raději příliš nezajímat. Člověk se často dozví věci, o které vůbec nestál a při bližším pohledu na život herců a hereček nepřestává žasnout. Takže se filmům o soukromí filmových hvězd sice nevyhýbám, ale také je moc nevyhledávám. Nevěřila bych, že dokument o nějaké herečce může být - strhující. A tenhle dokument o Libuši Šafránkové prostě strhující je! Záběry z jednotlivých filmů, výpovědi druhých o herečce i její vstupy jsou tak dokonale prokomponovány a navzájem propojeny, že tvoří opravdu ústrojný, jednolitý celek a všechno v něm působí přirozeně a mile. Asi proto, že dokument natočil talentovaný člověk jí nade všechno blízký a že patrně i ona, známá svým ostychem a jemnocitem, měla možnost film korigovat. I v tomto dokumentu je patrná celoživotní snaha paní Šafránkové nezveřejňovat příliš detailů ze svého soukromí, nepouštět si veřejnost až takříkajíc na tělo. Film jsem shlédla jedním dechem. - - - Když jsem si Libuši Šafránkovou pod dojmem právě viděného dokumentu dala do hledáčku, užasla jsem, kolik větších i menších rolí má tato herečka za sebou a jak do každé z nich dokázala vnést něco z kouzla a temperamentu své mimořádné osobnosti. Krásná, milá, talentovaná, vkusná a cudná. A věřící. V něčem mi trochu připomníná Audrey Hepburnovou, ale na rozdíl od ní žije celý život v jednom manželství a je tak pěkným příkladem a vzácnou výjimkou mezi filmovými hvězdami našimi i světovými. (1) ()

Padme_Anakin 

všetky recenzie používateľa (k tomuto seriálu)

Moc pěkně zpracovaný dokument a krásné ohlédnutí za profesní dráhou půvabné, talentované a velice příjemné ženy.. Od malé Barunky nesmělými krůčky k Popelce, no a pak už se s filmovými nabídkami roztrhnul pytel.. Posílám tam nahoru do hereckého nebe poděkování a v úctě zůstávám, paní Libuška je součástí mého vlastního srdce a na tom se nic nemění.. ()

Reklama

Arsenal83 

všetky recenzie používateľa

Úžasná a naozaj neobyčajná herečka. Tú prirodzenosť by jej závideli aj v Hollywoode: https://dokumenty.tv/neobycejne-zivoty-libuse-safrankova-dokument/ ()

topi 

všetky recenzie používateľa (k tomuto seriálu)

Tohle se stalo brzy...moc brzy....Odešla nezaměnitelná osobnost Libušky Šafránkové, kterou nikdy nikdo nedokázal ani napodobit. Její herectví, charisma, temperament a živelnost, to bylo radost a pohlazení sledovat. V dokumentu, který o ní natočil její syn je to všechno téměř hmatatelné. Ona a její celoživotní partner Josef Abrhám mě ve své oddanosti jeden k druhému připomínají pár Vlastu Chramostovou a Stanislava Milotu, kteří už tady bohužel oba nejsou. Musím upřímně říct, že mě její náhlý odchod docela zasáhnul....Čest její památce. ()

Zaujímavosti (1)

  • Prarodiče ze strany otce Libuše Šafránkové měli statek ve vesničce Synalov u Tišnova. Jedná se o scénu, kdy Libuše pří prohlídce stavení říká, že se nic nezměnilo. (sator)

Reklama

Reklama