Obsahy(1)
Populární tatínek z filmů Marie Poledňákové i legendární Hamlet v režii Miroslava Macháčka slaví v srpnu 2018 sedmdesát pět let. František Němec ztvárnil za půl století své herecké kariéry stovky divadelních, filmových a televizních rolí. U diváků je oblíbený díky komediálnímu talentu, u kritiky zas uznávaný pro přesvědčivé ztvárnění rozporuplných postav (mj. Cena Thálie 1998). „Mým koníčkem je divadlo“, prozrazuje v otevřeném a věcném dialogu s režisérem Jiřím Strachem. Spolupracoval s několika generacemi režisérů i hereckých kolegů a kromě dlouholetého angažmá v Národním divadle patří v současnosti k hlavním hvězdám pražského divadla Ungelt. Na bilanční cestu zpátky v čase se František Němec a Jiří Strach společně vydávají kabrioletem v dokumentární road movie po klíčových místech hercova života. (Česká televize)
(viac)Recenzie (21)
Když nastupoval František Němec do kabria ke Strachovi, na moment jsem pojal naději, že by tenhle dokument mohl být malou českou verzí Belmondo o Belmondovi, který je dle mne vrcholem rozverných zábavných životopisných dokumentů, kdy Belmondo rajzuje po štacích své kariéry. Nicméně tady to tak funny efekt nemělo. Pana Němce si vážím ( ikdyž jsem ho jako mladšího moc nemusel, ale na stáří jede bomby ) ale nějak jsem čekal něco výživnějšího, působí to těžkopádně a ne úplně přehledně. Jednu hvězdu navíc dávám za záběry z natáčení pohádky Nejlepší přítel (2017). ()
Velice příjemné nahlédnutí do života i práce výborného herce Františka Němce, návštěva jeho rodného města, fotografie z dětství, působení na divadelních prknech, vzpomínky na naše herecké velikány.. Způsob zpracování a uchopení dokumentu se mi zamlouvalo, rozhovory vedené cestou (ať už pěšky nebo autem) působí přirozeně a sympaticky.. Moje jediná výtka se týká oslovení „Fráňo“, tahalo mě to za uši, pan Němec má krásné křestní jméno a tuším, že prosté „Františku“ by vyznělo mnohem lépe.. ()
František Němec pro mě byl a je českým Arnoldem Schwarzeneggerem. Nemůžu si pomoct, vždycky mě ho svými rysy v obličeji připomínal. Mimo to mám rád jeho herectví a cením si na něm i toho, že se nezaprodal hraním v posraných novodobých nekonečných seriálech a drží si svůj nadstandard. Málo takových. Dokument je formou road movie velmi zdařile zpracován Jiřím Strachem. ()
Velké zklamání. No, kdyby se nejednalo o tak významného herce a nepromenádoval se tam Jiří Strach, miláček publika, tak by to byl dokument velmi slabý. Výčet Němcových rolí je i tady na tomto webu, filmy jsme většinu viděli, mistr nám o jejich zákulisí řekl pramálo a jeho vzpomínky na Hamleta nebyly tak silné na to, aby jsme dokument hltali po lžičkách. Navíc - nazvat tento film dokumentárním roadmovie je velmi odvážné. Těch pár přejezdů autem formě nedominovalo. Kamera byla velmi unavená, bez nápadů a Jiří Strach z toho dělal něco, co vlastně nebylo. Jeho otázky byly víceméně zdvořilostní a klišé, takové anglické (hovory o počasí). O F. Němci (jako o člověku) jsem se nedozvěděla v podstatě nic. Spíš bych to nazvala Pomník herce, nikoliv Život herce - co tam o jeho životě vlastně bylo? To opravdu nemá žádný názor, jen vzpomínky na kolegy a minulost? Tři hvězdy dávám v podstatě jen z úcty k člověku, který vytvořil zajímavé role. Strach ale dokumentarista není a zneužívá jen svého postavení v ČT. Proč nám alespoň o mistrovi neřekli nic jeho nejbližší - třeba ta jeho příbuzná? Beru to, jakože to tvůrci točili ve svém volném čase a tak nějak si to ani vlastně nepřipravili. Spousta záběrů (hřbitov, Bechyně apod.) se dala točit ze stativu, mohlo tam být více poetiky a prostřihů na jeho život, přece dělá i něco jiného, než že stojí na jevišti a před kamerou... ()
"Zůstaňme takoví jací jsme," zní závěrečná "rada" úžasného herce Františka Němce v moc zajímavém dokumentu Jiřího Stracha. Na první pohled je znát, že to mezi oběma aktéry dokumentu docela pěkně jiskří (viz třeba když Strach navštíví Němce při natáčení pohádky kde hraje dotyčný Lucifera - "nebesa jsou obsazena", - "Za to můžu já jo?".- "já musím do pekla, aby se to vykompenzovalo...."). Líbí se mi, že se dokument nebrání nepříjemným tématům jako je podpis anticharty či účinkování v seriálu Major Zeman), přičemž ty hlášky ze zmiňovaného seriálu, které v dokumentu zazní, hezky zapadají do vyznění dokumentu ("Kde jsme jenom udělali chybu...nic si nevyčítej, nenajdeš ji. Za každé poznání se musí těžce platit..."). Z těch příjemných témat je určitě logické, že je v dokumentu poměrně hodně prostoru věnováno jeho divadelní roli Hamleta a samozřejmě pak vzpomínkám na natáčení dvou rodinných filmů Marie Poledňákové (Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny). Vždyť právě tohle jsou dvě zásadní polohy tohoto herce. Jinak je asi pravda, že těch opravdu velkých rolí ve filmu František Němec zas moc neměl ("Jak si Vás našel film?....On si mě moc nehledat"). O to více mi přišla škoda, že v dokumentu vůbec nebyl zmíněn film Tak chvíle, ten okamžik. Vždyť ten film není vůbec ideologicky zabarven, ale jde o normální (silný) válečný snímek. A Němec zde má přitom titulní roli. Žel je asi příznačné, že ten film v televizi nedávali ani nepamatuji. Pokud jde o formu vedení rozhovoru, moc se mi líbily dialogy vedené při jízdě autem. Působí velmi "vzdušně". Stejně jako vzdušně působí docela familiární oslovení "Fráňo". Tak "pozdrav pánbůh Fráňo...." :-) ()
Reklama