Tribunál

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii představuje jedinečný experiment v historii mezinárodní spravedlnosti. Poprvé v dějinách zde byli postaveni před nezávislý mezinárodní tribunál váleční zločinci všech zúčastněných stran. Za více než 20 let své činnosti tento tribunál soudil 160 osob – od Miloševiće a Mladiće až po obyčejné lidi – rybáře, řemeslníky nebo studenty – které válka proměnila ve vrahy, nebo například odhalil masakr ve Srebrenici. Přesto je však odkaz tohoto tribunálu veskrze kontroverzní – obyvatelé bývalé Jugoslávie mají k usmíření dodnes daleko a představa naplňování spravedlnosti mezinárodním společenstvím je stále přijímána jako utopická... Letos, 30 let po vypuknutí jugoslávské války, sledujeme příběh tohoto mezinárodního tribunálu skrze svědectví státních zástupců, obžalovaných i obětí, navíc za využití velkolepého archivu samotného tribunálu. V mnoha vrstvách emotivních výpovědí pak můžeme nacházet odpovědi na zásadní otázky. Byl projekt Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii úspěšný? A může sloužit jako vzorový model pro naplňování spravedlnosti v budoucích válkách? Mezi respondenty filmu jsou přeživší oběti hromadných poprav ve Srebrenici a Kosovu, státní zástupci, kteří zažalovali Miloševiće i Mladiće, soudci i dva odsouzení: Esad Landžo, strážce zajateckého tábora, odsouzen za mučení a vraždy vězněných Srbů, a Biljana Plavšićová, bývalá prezidentka Republiky srbské a jediná odsouzená žena. Zatímco Landžo, dnes již na svobodě, zpytuje svědomí, Plavšićová – srbská nacionalistka, která během války často zastupovala Karadžiče – ve filmu uznává, že vinu před soudem přiznala jen proto, aby dostala mírnější trest. A že celý mezinárodní tribunál považuje za frašku. Ve svém dvoudílném dokumentu režisér Lucio Mollica vyjevuje překážky, které musel mezinárodní tribunál překonat a zkoumá cesty lidského úsilí o spravedlnost i v širších souvislostech – zajímá ho, jaký měly verdikty haagského soudu dopad na příslušné regiony a pamětníky války. Je zjevné, že k usmíření mezi znesvářenými národy a etniky nedošlo, ale snad lze alespoň doufat, že rozsudky Tribunálu posílily přesvědčení, že strůjci genocid nesmí spravedlnosti ujít. Což lze v době, kdy některé z nejmocnějších národů světa mezinárodní spravedlnost bojkotují, považovat za cenné poselství. (Česká televize)