topi

Prvotina Vladimíra Michálka, ve které exceluje především Jiří Lábus v roli strýčka hlavního hrdiny Karla, v podání Martina Dejdara, který příjíždí do Ameriky ke strýčkovi na doporučení svého otce. Vynikající stylizace, perfektní kulisy, krásné makety lodí a Ameriky dělají z tohoto snímku zajímavý originál. Ne každému se proto Amerika bude líbit. Slovo originalita je zde zcela na místě. Kromě Lábuse ve filmu ještě zaperlil Jirka Schmitzer jako nenapravitelný norek a Oldřich Kaiser jako zabiják a jeho "bodni se!!", z jeho úst vyznívá hodně přesvědčivě a mrazivě. Holt Michálek ví, co točí a je rozhodně náš jeden z nejlepších, ne-li nejlepší současný režisér.

Hrbatej Paul Naschy jako truchlící Gotho, kterému zemřela jeho milovaná Ilse a šílenej vědec/doktor Tauchner, který Gothovi slíbí, že mu milovanou Ilse oživí, ale potřebuje k tomu dostatek čerstvého masa...Vynikající prostředí staré krypty, nádherně teskná pohřební hudba a parádní gore efekty - super maskérská práce. Nejvíce mě uchvátily dvě z mnoha výborných scén, první, když Gotho zneškodní sekerou dva márniční zřízence a druhá - prchající hořící krysy. A taky to monstrum, krmené nebohými obětmi, bylo dost šílený, hlavně ten jeho řev. Rozhodně jsem se nenudil, občas jsem se i pobavil. Zvlaštností filmu určitě je, že mrtvola v márnici, které Naschy řeže hlavu byla opravdová a hořící krysy byly opravdu živé. (Obitusova přednáška o Paulu Naschym na Festivalu fantazie, Chotěboř, 2010). Výbornej film se zvláštní funerální atmosférou.

Takový slabší televizní film mistra Ťapáka. Děj se odehrává pár roků před 2. světovou válkou, moc mě ale příběh nesedl dohromady. Připadá mě strašně rychlej a ne moc uvěřitelnej, zkrátka takový nemastný, neslaný, divný. Hlavně příchod Dočolomanského na Pustý dvůr, kde zůstala Vašáryová sama (rodiče odešli na jarmark) a hned se s ním vyspala a téže noci spolu odešli k sestře Dočolomanského do města, mě připadl hodně divoký a nemožný. Pak už se příběh přesunul do města a přestal mít tu správnou atmosféru, která panovala na Pustém dvoře. Ale líbilo se mě vykreslení doby, kdy lidé kvůli společenské krizi odcházeli za prací do Ameriky, to bylo podáno pěkně. Hned se mi vybavili obě verze filmu Hordubalové, první z roku 1937 od Martina Friče a druhý z roku 1979 od Jaroslava Balíka, které přesně popisují onu dobu odchodů a návratů z Ameriky. U Pustého dvora musím přidat hvězdičku navíc za perfektní hudbu "slovenského Zdeňka Lišky" - Svetozára Stračiny. Oni dva jako by si hudebně z oka vypadli, jen ten Stračina přidáva do své hudby trochu více toho potřebného slovenského folkloru.

Popravdě jsem od třetího pokračování moc neočekával, proto jsem byl dost mile překvapen!! Oproti druhému a hlavně prvnímu dílu se vytratila ta nasládlá, vnutkavá a trapně podaná romantika a přibylo trochu více krve. Hrdinové jsou sympatičtí a přirozeně hrají, (oproti nedávno viděnému australskému Primal) a normálně se chovají. Děj je perfektně nasazen do doby, odehrávající se před prvním dílem někdy na podzim, kdy parta šesti lidí jedou na noc do nějakého Národního parku v Norsku, poblíž našeho známeho starého neobytného hotelu z jedničky. Překrásná norská příroda je zde vidět každou chvilkou, to dává filmu hodně velké plus, k tomu výborný tmavý filtr na kameru, který dělá snímek ještě temnější, než ve skutečnosti je. Vynikající hudba Budapešt´ského symfonického orchestru dodává snímku patřičně temnou a silnou atmosféru, ten poslední záběr - hudba + kamera je naprosto geniální!!! Ten konec je vůbec perfektně udělanej, návaznost na jedničku je parádní! Když popřemýšlím a nechám si film rozležet v hlavě a sečtu si nádherné prostředí + herci + kamera + krev + hudba + chata + sklep, vychází mě jasná pětka!!

Jířího Trnku velmi obdivuju a zbožňuju, tohle dílko mě minulo i v dětství a možná je to dobře, protože bych měl asi dlouho noční můry. Tohle je prostě sci-fi, jak čapa! Futuristická vize budoucnosti, dokonale dokreslující zvuky a hudbou geniálního Jana Nováka, hlavně ty varhaní pasáže, to je prostě pochmurnost největšího kalibru! A nenapodobitelný hlas Otýlie Beníškové, který mluví kybernetickou babičku je taky síla! U nás to samozřejmě nikdy nevyšlo na dvd ani na jiném nosiči a zřejmě ani nikdy nevyjde, tak jsem měl možnost babičku shlédnout jak jinak, než s Japonskými titulky. Tam je prostě o náš loutkový film obrovský zájem, především o Jiřího Trnku a Karla Zemana. Kdo z Trnkových příznivců ještě babičku neviděl, tak at´ to okamžitě napraví, protože nemůže být zklamán. Tenhle film zkrátka předběhl dobu a nechápu, že tahle namakaná a originální loutkařina vznikla už v roce 1962 a že ji tehdejší mocipáni hned nezavřeli do trezoru, jak u nich bývalo často zvykem, když se jim něco nelíbilo, nebo co nemohly jejich duté mozky chápat. Pro mě geniální zážitek!! A ten konec prostě nemá chybu!! Nezapomenutelná je "pohádka", kterou babička vypráví..."Už nemáme polínka, brzy bude ziminka, Rozřežem tě maličko, aby bylo teplíčko, Brok si ohně pochvaluje, ohýnek však pikle kuje, Hop a skok, shořel Brok, Ohníček se veselí, štípu koušu ve chvíli..."..."Miláčku, kdepak jsi? Pojd´ , budeme si hrát..."

Proboha!!! Toto je nestrašnější hrůza a nějvětší neherecká a scénáristická tragédie v historii českých seriálů!!! Tahle rodinná "sága" Jiřího Adamce je duševní, psychický a neemociální TEROR na všechny normální filmové nebo seriálové fajnšmekry!! Na tohle se nedá dívat ani ožratý jako prase!! Hanba všem lidem, kteří se na takových zvěrstvech podílejí!! Nafackovat málo!!!

Strašná stupidita s otřesnými dialogy a ještě otřesnějšími herci, takový "výkony" jsem dlouho neviděl, fuj! Opravdu jsem se kolikrát chytal za hlavu a nahlas si říkal, co to kurva je??? A ten děj nemá cenu ani rozebírat, hovadina na entou! Už úvodní rozhovor v autě, kdy jedou hrdinové zkoumat 12000 let staré malby na skalních stěnách a kde byl naposledy před 120 léty strýček jedné z postav, mě mohl dát vytušit, co to bude za ptákovinu. Měl jsem co dělat, abych ději trochu nepomohl rychloposuvem. Co měla znamenat ta digitálně zmršená "věc" v jeskyni na konci filmu, to jsem jaksi nebobral. A ty zvuky, které ze sebe nakažení vydávali, to jsem myslel, že se zoufalým smíchem vypnu televizi. Kolikrát jsem se i přistihl s otevřenou hubou, ale úplně z opačného důvodu, než tomu bývá obvykle. Scéna s plyšovým medvídkem mě přesvědčila, poslat tuto dementovinu do odpadu! Tohle už nikdy a ted´, co nejrychleji zapomenout!! Myslím, že to takovej problém nebude. Naprostej souhlas s komentářem Ruut.

Po otřesným Milionáři z chatrče si u mě Danny Boyle napravil reputaci. Výborný nenudící snímek, kdy hlavní hrdina uvízne mezi stěnamy kaňonu s rukou přiskřípnutou obrovským balvanem. Postupem času začíná propadat šílenství a začíná mít perfektní haluze, kdy se mu před očima promítá celý jeho život. Jasně, je to trochu až schválně moc působivé, ale v takové situaci bych se vůbec nevdivil. Vše spěje k neodvratnému finále. Ten soundtrack na konci je parádní, stejně tak i perfektní kamera a zajímavé střihy. Nejlepší požitek z filmu samozřejmě docílíte sledováním v HD kvalitě. Ty obrazy krajiny a kaňonu jsou prostě úžasný!

Syrový , temný, depresivní televizní snímek s vynikající hudbou! Perfektně vyobrazena špína, hnus a nemoci Londýna 18. století. Ray Winstone je v roli holiče nejen strašlivý, ale i velmi lidský člověk, který má však svoje "libůstky". Pěkně slizký je jeho otec, naopak krásná je Essie Davisová, která peče výborné bochníčky ze zdrojů zásob pana Todda. Rozhodně silný zážitek z tohoto filmu nadlouho zůstane.

K L A S I K A !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!