topi

Režie divadelního představení se ujal Miroslav Macháček a televizní provedení zrežíroval František Filip. Co k tomu více říct. Herecká elita je opravdový vrchol a mě jen mrzí, že jsem to tenkrát neviděl na vlastní oči. Na taková představení bych chodil ve dne v noci. Naši furianti patří k nejlepším divadelním kouskům, které se u nás kdy hráli.

Rád jsem chodil na Roberta Mikluše na Husu na provázku. Bohužel odešel za štěstím do televize a jeho strážmistr Topinka je tak kreténská a trapná postava, že je mě za něho hanba. To ale nejen on, ale celé obsazení seriálu stojí na debilním vidláckém humoru, kterému se může smát jen hrstka vyvolených. Stačil mě jeden díl k pochopení celé situace a více již netřeba. Co taky chtít od režiséra, který stojí za šlágry jako je Doktor Martin nebo Ordinace v růžové zahradě. Čisté dno.

Původně jsem chtěl nasolit čtverec jak vyšitej a hodně poctivej, ale po rozležení v hlavě musím uznat, že nejen na svou dobu je to sakra drsnej exploiťák, kterej v pohodě strčí do kapsy i dnešní výtvory. A hlavně ten hlavní záporák je tak odpornej rypák a vyšinutej hnusák, že sledovat jeho kriplovský pohyby a výrazy ve tváři, nebo poslouchat jeho nechutně uchylnej hlas a řev je fakt čočka největší!! Většinou záporákům fandím (haha), ale tohoto jsem vyloženě nenáviděl a fandil druhé straně napadených. Navíc mě jich fakt bylo líto. Některé scény byly tak napínavý a hrubě natočený, až se tajil dech!! K tomu mazácká kamera a její novátorské postupy, detaily a záběry, že se oko lahodně kochá po celou dobu sledování filmu. Hudební složka je sadařina jak sviňa a chvílemi tůruje jakoby šlo o život (však o to taky jde, ne?) Chřestýši a konec, včetně závěrečné pointy je TOP!!! Natočeno podle skutečných vrahounů Charlese Starkweathera a Caril Fugate, kteří se stali inspirací i pro Olivera Stonea a jeho Takových normálních zabijácích.

Svým druhým filmem Robert Sedláček zabrousil do jihomoravské vísky Mouřínov u Bučovic, kde se každoročně pořádají závody ve vábení jelenů. Typově odlišné postavy a postavičky vytvářejí svérázné a někdy i bizarní situace, které vtipně korespondují s velmi dobře napsanými dialogy. Herecky není co vytknout, moc potěšila role Jaromíra Hanzlíka a jeho filmové ženy Marty Vančurové. Vše ostatní působí zcela přirozeně i díky hercům z Dejvického divadla, nebo divadla Husa na provázku. Muži v říji se svým způsobem můžou řadit k lidovým komediím typu Dědictví nebo Vesničce mé střediskové, samozřejmě v rámci nynější moderní doby. Stejně si ale myslím, že film poberou mnohem lépe obyvatelé Moravy a v Čechách zůstane nepochopen.

Poučná pohádka o tom, že kopat do muchomůrek v lese se nedělá, jinak můžete probudit Pindruše, které vám potom pěkně zavaří!

Velmi laciná variace na pohádku O šípkové růžence. To by ani nevadilo, u tohoto cyklu Strom pohádek laciné kulisy hrají velkou roli, ale muselo by to mít aspoň nějakou úroveň, když už se na to i herci vykašlali. Jeden bod za okouzlující vypravěčku Dádu Patrasovou, kterou bych radši poslouchal celou dobu, místo těch špatných hereckých výkonů. Všichni přehrávali a Hrachovcová jako Růženka byla opravdu unikum.

První režijní práce Čeňka Šlégla a možná i jeho nejpovedenější. Klasické téma, kdy se dvojice lidí nejdřív nesnáší a potom se do sebe zamilují. V tomto případě je to Hana Vítová a Gustav Nezval. A to by bylo, aby v takové veselohře chyběla nějaká legrační dvojka kamarádů, která tropí vtipné kousky a zaručeně rozesmějí každého diváka a milovníka těchto filmů. Zde si toto vzali na starost Ladislav Pešek a Jindřich Plachta. V rolích manželů Drahanových pobaví Theodor Pištěk a Zdenka Baldová. Jako jejich služebná na statku je parádní Betty Kysilková a nápadníka, dvořícího se Jarce hraje Bedřich Veverka. Klasická lidová taškařice.

Obtloustlý Malátný, kterému je pojem herectví tak cizí, jako grind core nebo black metal, Vilhelmová ve dvojroli si myslí, kdovíjaká není herečka (i když jí to sekne) a Janžurka sousedovic kočce nadává do kurev. Děkuji za tento zážitek, víc bych se pobavil, kdybych si pustil Rudou záři nad Kladnem.

Škoda, že je film natočen digitální technologií, která působí jako by si to režisérka Pavlátová natáčela na domácí videokameru. Také střih není zrovna nejšťastnější, občas je hodně divoký a zbrklý a scény tak zůstávají nedokončeny (nezodpovězeny). Jinak se mě scénář o klavíristce (Stivínová) a hudebním skladateli (Bebjak), kteří prožívají partnerskou krizi na hranicích Maďarska se Slovenskem docela líbil a nebýt té laciné kamery, mohlo to dopadnout lépe.

Petr Štěpánek jako Vládce zlé vody je dobrej démon a jeho kreace táhnou celou pohádku. Vlasta Janečková natočila takovou variaci na Sůl nad zlato. Tradičně skvělá hudba Vadima Petrova.