topi

Vraždu revizora potravinové sítě Buriana, kterého někdo otráví kyanidem nalitým do sirupu vyšetřuje sympatická dvojice detektivů, kapitán Jakubec a poručík Michalko v podání Ladislava Chudíka a Viliama Polónyiho. Podezřelých je dost a když se začnou objevovat psaní od mrtvého Buriana, tak je jasné, že pátrání bude ještě obtížnější. Nejvíc je zatím podezřelá Burianova mladá manželka (nááádherná Dana Smutná), díky jejím pletkám s milencem a také kvůli tomu, že po muži zdědí vilu a veškerý majetek. Když je ještě zavražděn Žilinec, který měl s mrtvým také co do činění, začne podezřelých ještě přibývat. Vrah zo záhrobia je druhým dílem volné trilogie s vyšetřovateli Chudíkem a Polónyiem a svým způsobem vyprávění i humorných prvků se může rovnat české trilogii detektivek o alibi, kde vyšetřovatele ztvárnili Karel Hoger (kapitán Tůma) a Josef Bek (poručík Líbal) - jeho sarkastický humor a poznámky jsou na chlup shodné s poručíkem Michalkem ve slovenské verzi detektivních filmů. Tak jako v české trilogii je zde zastoupeno vynikající slovenské i české herecké obsazení, na které je radost pohledět a čeští herci se nenechali předabovat a mluvili plynně svým jazykem slovensky. Dneska by to z "nové herecké elity" nikdo nezvládnul.

"My jsme vlastně kolegové. Ať děláte, co děláte, stejně všichni vaši pacienti skončí u mě." Václav Lohniský jako hrobník má fakt nezapomenutelné hlášky. Tento film Františka Vláčila je tak nádherně protkám podzimní melancholickou náladou, že si ho pravidelné každý rok na podzim musím pustit. Špičkový příběh ze života natočen citlivým umem a uměleckým cítěním, jakého byl schopen jen mistr František Vláčil. Navíc si do hlavní role doktora Meluzína, utíkajícího z Prahy na venkov, kde hledá ztracený klid a vzpomínky, prosadil Rudolfa Hrušínského, který byl tou dobou u bolševiků na černé listině a měl zákaz jakékoliv umělecké činnosti. Vláčil prohlásil, že bez něho film točit nebude a tehdejší vedení mu nakonec ustoupilo a Hrušínský se díky němu mohl opět po pěti letech vrátit k tvůrčí práci. Vláčilův dvorní hudební skladatel Zdeněk Liška složil motivy převážně z houslových partů, jejichž melodie tesknivě a smutně doprovázejí deštěm a dýmem bramborové natě nasáklou krajinu. Tento film je umělecký výtvor nesmírné kvality, ostatně jako převážná většina Vláčilových snímků a mému srdci je hodně blízký.

Humorná pohádka, nenáročný příběh a klasické osmdesátkové papundekly. Karel Augusta jako hluchý kuchař Řehoř této taškařici dominuje.

Moontrap bych přiřadil do kategorie "C", nízkorozpočtový, ultralevný a nudný trash, který z hlubokého podprůměru nevytáhne ani Evil dead star Bruce Campbell. Efekty nulové nebo bídně srandovní, dialogy příšerné a ambientní synťácká hudba to moc nevylepšovala. Kdyby se film netvářil tak vážně a odlehčil se humorem, mohlo by to všechno fungovat líp.

Nová Suspiria se tváří, kdovíjak artově a hraje si na umělecký film, ale ve výsledku je to totální splácanost, která se vrství do šesti jednotlivých dějstvích a do závěrečného epilogu. Nedokáže držet při sobě a tím, že do příběhu kupí různé události, které nemají s hororem nic společného, jen prohlubuje zmatečnost a neorientovanost. Všechno se tváří tak vážně a přitom to vůbec, ale vůbec nefunguje. Dvě a půl hodiny toto sledovat je fakt utrpení, jak začalo šesté dějství, tak se to posralo úplně a ta počítačová animace to naprosto zničila. Závěrečný epilog jsem už skřípal zubama a vzýval konec, jehož pointa tuhle Suspirii posílá do odpadu. I artové filmy se musí umět točit, baletní scény musí mít nějakou úroveň a choreografii, ne jen sebou se zmítat v jakýchsi křečích. Na konci filmu se ukáže i Susy - Jessica Harper z původní Suspirie, ale je to spíš na škodu, než ku prospěchu. Další zbytečnej remake bez atmosféry a tvůrčí invence. A přitom trailer vypadala tak lákavě. Zlatej Argento, jehož vize měla to, co tady zoufale chybí : pekelnou a poctivou hororovou atmosféru!!

Ivo Novák natočil tuhle televizní komedii podle námětu Vladimíra Menšíka, který si zahrál zároveň i nadsamce a otce deseti dětí, který má obšťastnit jednu paničku (překrásná Marie Drahokoupilová), aby mohla mít dítě, když její manžel je neplodný. Dokonalá hříčka a dokonalá herecká škola. Tady všechno šlape na plný pecky, není jediné hluché místo a lišák Liška hudbou válcuje. Kam slunce nechodí, tam chodí lékař, a to doslova! :D

Aneb jak si chytrá princezna vzala totálního hňupa, kterej nedokázal alespoň trochu samostatně uvažovat a musel mu radit jeho kamarádíček i v těch nejjednodušších věcech. Vladislav Beneš byl v té roli trefný, jeho kámoš Bořek (Ivan Richter) taky, zejména, když citoval různá přísloví. Princezna Andrlové sedla, stejně tak i ďábel Františkovi Němci. Král Radovan Lukavský jako sběratel brnění si žil tak trochu ve svém světě a rád hrál šachy s komořím Josefem Vinklářem a komplet sestavu doplňovala Blanka Bohdanová jako dvorní dáma. Studiové kulisy patří k těmto pohádkám jako prdel na hrnec.

Přínosný dokument pro milovníky francouzské Nové vlny o dvojici režisérů, kteří se zásadně zapříčinily o její rozvoj. Zprvu velcí kamarádi, posléze nepřátelé. Jejich filmy jsou zcela autorské a vzájemně od sebe odlišné, v konečném výsledku pro mě ale vítězí Truffaut.

"Tento film je věnován těm, kteří se rozhořčují pouze nad pošlapaným salátem". Tento dovětek na konci filmu je jasnou definicí stylizované tvorby Věry Chytilové, kterou dala ihned soudruhům najevo, že to s ní rozhodně nebudou mít v budoucnosti lehké. Sedmikrásky jsou druhým celovečerákem Chytilové a zároveň její nejvíce experimentální záležitostí. Osobnost Věry Chytilové je originální a další snímky byly jejím naturelem a sžíravou kritikou socialistické společnosti a morálky pochopitelně nasáklé, což soudruhům v době temna dělalo obrovské problémy a její filmy jí zakazovali. To by ale nebyla Chytilka Chytilkou, aby se o svoje výtvory pořádně neporvala. A tak po celou dobu od svých filmových začátků do roku 1989 se se soudruhy hádala, málem kolikrát i rvala a svou výřečností a křikem je kolikrát udolala, že jí radši filmy nakonec do distribuce pustili. Díky Sedmikráskám si tato vyjímečná režisérka získala velký respekt po celém světě a svými filmy nasbírala mnoho fanoušků, mezi něž patřím i já. Nelze ještě nezmínit výtvarnou spolupráci Ester Krumbachové a obrazové barevné kompozice kameramana Jaroslava Kučery, který v té době byl manželem Věry Chytilové. "Všechno je zkažené, tak budeme zkažené i my!"

Václav Vorlíček byl opravdu legendou československého filmu. Zejména jeho spolupráce s Milošem Macourkem byla naprosto geniální a jako dvojice byla nenahraditelná. Po smrti Macourka už bohužel Vorlíček ztratil své kouzlo a točil vesměs průměrné pohádky se západoněmeckou produkcí, nebo filmy, které byly už podprůměrné, vrcholem bylo pokračování Saxany. 60. až 80. léta tak patří k jeho nejlepší tvůrčí práci a filmy nebo seriály, které v té době natočil se řadí k nejlepším fantastickým komediím v historii československého filmu a nejlépe obsazované tehdejší totální hereckou extratřídou. Také obrovský podíl na tom mají všechny ty krásné triky, které vznikaly prakticky na koleně a rovnou na place při natáčení. Šikovný kameraman si vždycky věděl rady a vymyslel záběr, který dokonale oklamal divákovo oko a zanechal vyloženě kouzelný efekt, kterému mohly závidět leckteré hollywoodské produkce. Zkrátka jak se říká, zlaté české ručičky. Takovým trikům se nikdy nevyrovnají žádné počítačové efekty a nikdy je už tak nikdo nenatočí. Také v tomhle ohledu zůstane jméno Václav Vorlíček naprosto kultovním!