Mattyas

Na první části jsem byl v kině, na druhé části jsem byl v kině a až jednou přijde třetí část, stoprocentně ji uvidím v kině. Duna je totiž jeden z mála filmů, u kterého když se vás člověk zeptá, viděl jsi "Dunu II"? Vzápětí přijde otázka: a viděl jsi ji v kině? Kdo viděl, ví; kdo uvidí doma, ten posmutní, že nezašel do kina. Druhá část "Duny" by se vlastně dala rozdělit na dvě části. Na první dvě hodiny, kde Villeneuve servíruje svou jasnou vizi, příběh je oproti jedničce víc osobní  a dialogy, i když pořád poněkud až moc ve stylu "neřeknu víc než musím"; zde fungují o něco lépe než v jedničce. A na druhou část,  na zbylých asi 40 minut, kdy jako by si Villeneuve uvědomil, že krapet nestíhá a tempem, kterým doposud vyprávěl, by film měl 3,5 až 4 hodiny (což je samozřejmě nepřípustné z mnoha důvodů) a tak začne zběsilá jízda, která né ve všech momentech naplní svůj potenciál, jelikož se ještě musí dořešit něco jiného. Obě části ale sdílejí něco společného a to, člověka, který film viděl, dříve než ho natočil a přesně věděl, jak každý jednotlivý záběr má vypadat, jelikož ho už dávno má v hlavě. A do toho se opět spojil s Zimmerem, jehož práce se podepíše na kvalitě filmu, ještě více než obvykle. Geniální duo. Takže ano, není to dokonalé, ale krásně se na to dívá, rychle to utíká, akce je víc a je epická. Audiovizuálně je to ještě vypiplanější než jednička a film zanechá dojem, že jste nejen viděli něco vyjímečného, ale že se chcete co nejdříve na písečnou planetu vrátit, nejlépe v pokračování, ale na to si budeme muset chvíli počkat.