Jiriiik04

S celou "Vlnou" (odmítám používat ten příšernej českej název, pardon) mám pár zásadních problémů, a díky těmto problémům mu nemůžu udělit více, než pouze "slabší“ čtyřhvězdí. Vlna přitom v sobě skrývá několik úžasných myšlenek a poměrně silné poselství o tom, že i přes demokracii kolem nás se ve společnosti stále nachází fašismus a stačí jen najít silného vůdce, aby došlo k zmanipulování společnosti. Ovšem, i přes to, že snímek je údajně natočen dle skutečné události, se mi celý ten průběh fašizace třídy tolik nepozdával a zdál se mi malinko, dejme tomu papírový. Nemůžu ale popřít fakt, že i přes to, že se průběh fašizace zdá být v tomto snímku zrychlený (nejspíš), tak to jako celek působí celkem působivě a zároveň děsivě, protože by se něco takového mohlo stát i v dnešní době. Závěr snímku je sice celkem předvídatelný a možná malinko přitažený za pačesy, ale nemůžu lhát – celkem mě posadil na prdel, protože byl poměrně emotivní i celkem brutální. Přes "chválu", kterou jsem na tento německý snímek doteď pěl, mám s ním zároveň několik zásadních problémů – první z nich je celkový styl natáčení. Snímek je natočen na tak vážný námět malinko… pohodově a svižně, řekl bych a zrovna k tomuhle tématu by mi prospělo více pomalejší a soustředěnější styl natáčení + některé ty „videoklipové“ sekvence ve snímku jsou sice poměrně působivé, ale malinko mi kazí celkovou celistvost filmu. Druhý problém mám s hereckými výkony – Vogelův herecký výkon je sice úžasný, ovšem zbytek „teen“ herců mě téměř vůbec nezaujal (i když zrovna tomuhle napomohl fakt, že jsem snímek viděl s dabingem, nikoliv v originále) … Tomuhle snímku sice toho možná dost chybí (větší zpracování do hloubky/psychologie postav, podstatně lepší zpracování), ale i tak se jedná o solidní snímek s myšlenkou, který by měl každý aspoň jednou zhlédnout. Je to sice pouze za 70%, ale něco málo ve mně Vlna zanechala.

Jakožto člověk, který ujíždí na death metalu (a celkově extreme metalu obecně), tak pro mě byl dokument s názvem Death By Metal zkrátka povinnost. A výsledek... nom, je to fajn dokument, ale cejtím, že to mohlo bejt ještě o něco lepší. Snímek je převážně složen z výpovědí bývalých parťáků a zejména ze začátku, dejme tomu v první půl hodince, je snímek celkem chaotický. Postupem stopáže se forma sice ustálí, ale stále - pořád to není to, co bych od dokumentu o jedné z nejvlivnějších kapel očekával. Kromě pár zajímavostí jsem si z dokumentu odnesl také to, že ač Chuck byl skvělej muzikant, tak byl zároveň člověk s komplikovanou osobností, který se neustále snažil posouvat hranice a chtěl se dostat ze škatulek, které ho řadily do death metalového žánru. Po technické stránce, jak už jsem zmiňoval, je snímek sice fajn, ale něco mu chybí... možná větší důraz na střih? Opravdu nevím... Audiovizuální stránka je skvělá - ve filmu jsou slyšet věci jak z demáčů od Death, tak studiová alba od Death (Spiritual Healing a Symbolic jsou fakt skvělá alba), a dokonce tu zazní i Control Denied (to jsem osobně zatím neslyšel, ale ukázky z dokumentu zněly celkem zajímavě)... Je to solidní dokument, ovšem nemůžu se ubránit pocitu, že jsem od toho očekával trochu víc a ačkoliv mám v rámci death metalu mnohem oblíbenější bandy, tak Death společně s Chuckem patří mezi hlavní pilíře death metalu a nebejt jich, tak tu ten žánr možná ani nemáme. Takže nám nezbývá nic jinýho, než poděkovat géniovi, který sice byl osobnostně možná komplikovaný, zato dokázal vytvořit tvar subžánru, který o pár let později dokázal pozvednout na vyšší úroveň. Slabší 4*

Tenhle snímek mi ukázala moje teď už expřítelkyně, když jsme jednou byli u ní. Osobně jsem nečekal, že by mě tahle komedie mohla nějak oslovit, protože mi mnohem více sednou černé komedie a dramedy, ale tahle crazy jízda mě fakt příjemně překvapila. Jasně, nějakou hlubší myšlenku nebo nějakou silnější emoci aby v tom člověk pohledal a taky je pravdou, že tenhle snímek je fakt bláznivá blbina, která prakticky moc smysl nedává a často si člověk až říká, jak se povedlo tvůrcům v roce 72 natočit takovou bláznivinu. Ovšem, to nic nemění na tom, že jsem se u téhle crazy jízdy fakt dobře pobavil. Nemůžu tady moc hodnotit nějakou technickou, případně audiovizuální stránku, protože zrovna komedie je jedinej žánr, kterému se podobné aspekty dají prominout, a ještě k tomu u takové šílenosti. Herci jsou kupodivu zábavní a jejich role jsou vážně skvělé, ohledně herců není co vytknout. Solidní 4* za to, jak mě tenhle snímek dokázal pobavit. Nic víc, ale ani nic míň. Bláznivá zábava bez myšlenky, ale zato solidní a vtipná k popukání.

I přes poměrně zvláštní název, u kterého bych potřeboval bližší vysvětlení, se jedná o neuvěřitelně silný a po delší době skvělý film, který ve mně dokázal vyvolat poměrně silné emoce, a několikrát mě málem rozbrečel. Snímek s poměrně jednoduchou zápletkou o jednom úředním omylu, ovšem s tou zápletkou se pracuje tak poutavě, že to člověka zkrátka zaujme. Herecky se jedná o mimořádně kvalitní dílo – nejvíce mě svým hereckým výkonem zaujala Jennifer Connelly, která je jedním slovem famózní – její postava je parádně napsaná a zahraná, věříte jí každou emoci, prožíváte s ní všechno a v jedné konkrétní scéně, kterou nebudu z důvodu spoileru zmiňovat, se o ní bojíte. Skvělí jsou rovněž i Ben Kingsley a Ron Eldard – tito dva herci se svých rolí zhostili rovněž velmi dobře, ovšem i přes jejich herecké kvality se Jennifer v tomhle snímku nedokázali vyrovnat. Scénář filmu je dvěma slovy opravdu výborný – začátek je sice poměrně vleklý, ale během pár minut se to spraví, snímek začíná gradovat, místy opravdu útočí na slzné kanálky a závěrečná půl hodinka je sice rychlá, ale poměrně efektivní emocionální smršť, která diváka slušně uzemní. Hudební stránka snímku je vskutku nádherná a dodává snímku atmosféru, přesně tak, jak by to u dramat mělo být. Technická stránka mi připadala kupodivu taková obyčejnější, ale i tak se tu najde pár výborně natočených scén a pár opravdu nádherných záběrů, které tomu dodávají atmosféru… House of Sand and Fog je výborný film. Sice ne dokonalý, ale k úplné spokojenosti mi chybí snad jen 5%. Mít to lepší technickou stránku a pomalejší závěr, tak se mohlo jednat o zápis do mojí osobní TOP 10, takhle jen skoro „plná palba“ ale i tak… vynikající drama, které se mnou emočně poměrně zatřáslo, a i to se počítá. 95%

Očekávání byly opravdu velká, ale bohužel nebyla naplněna - a z toho důvodu je pro mě Vertigo velké zklamání a zatím nejhorší Hitchův film, jaký jsem měl čest vidět a mít to horší zpracování, nebál bych se jít s hodnocením níž... Po technické a vizuální stránce je dílo absolutně bez chyby - skvělé záběry, výborná hra se světlem, fantastická vizuální stránka, a co se týče hudby, tam rovněž nemůžu nic vytknout - hudební stránka snímku je výborná a na dobu vzniku i docela drásavá (třeba v úvodních titulkách to působí skvěle, škoda, že film nedosáhl během stopáže intenzity těch úvodních titulek). Jenže, když pominu tohle, tak ostatní věci ve filmu mě buď zanechaly chladným, nebo mě zkrátka neuspokojili... Po herecké stránce mě snímek dost zklamal a žádný z herců mě vyloženě nezaujal - například takovej James Stewart měl potenciál zaujmout a ukrást si celej film pro sebe, místo toho se pořádně ukázal jen v závěru snímku. A scénář? Já se fakt omlouvám všem fanouškům, jako nezlobte se na mě, ale mě to prostě nezaujalo - uznávám, je tady pár momentů, které jsou celkem intenzivní, ale je jich jen pár - jinak mě to většinu času krutě nebavilo. Mně nevadí pomalejší tempo vyprávění, ale musí mě to bavit, což se tady, bohužel, nestalo... A ten všemi opěvovaný závěr? Jediný, co mě na něm zaujalo, byl hereckej výkon Jamese Stewarta, kterej v závěru předvedl skvělej hereckej výkon, ale jinak mi bylo ve finále jedno, jak to dopadne... Tři hvězdičky za skvělou technickou stránku, za skvělou hudbu a za skvělej výkon Stewarta v závěru filmu. Ale jinak tenhle snímek neberu, omlouvám se. North By Northwest u mě stále s přehledem vyhrává, co se týče Hitchovy filmografie. 50%

Nebudu lhát, čistých pět hvězdiček to opravdu není – od filmu jsem totiž očekával to, že mě po emoční a psychické stránce zničí mnohem víc, než to snímek vlastně dokázal. Ovšem, i tak nemůžu hodnotit jinak... Jagten je téměř mistrovské drama, které se divákovi dost zařezává pod kůži, a i přes pomalé tempo od snímku nelze odtrhnout oči. Naprosto famózní práce s kamerou a pochválit musím i skvělý střih. O audiovizuální stránce se tady nedá moc mluvit, protože snímek je téměř bez hudby, což se na jednu stranu dá brát trošku jako menší vada na kráse, ale na druhou stranu právě díky tomu má snímek specifickou atmosféru, která tomu dodává pocit reálnosti. Mads Mikkelsen v hlavní roli je opravdu skvělý, věřil jsem mu každou emoci a zároveň mi ho bylo strašně líto. Zmínku si zaslouží i Thomas Bo Larsen, který svou roli zvládl rovněž parádně a podobně jako u Madse jsem mu věřil všechno. Atmosféra snímku je jedním slovem fantastická – společně s hlavním hrdinou prožíváte tu šílenou bezmoc a doufáte, že se něco každou chvílí zlomí a začne to směřovat k lepšímu, jenže ono se to děje spíš naopak. Vůbec nejděsivější na tom je, když si uvědomíte, že se něco podobného může klidně stát. A abych byl upřímný, vůbec bych se nezlobil, kdyby byl snímek ještě o něco delší… Výborný snímek o tom, jak jedna dětská lež dokáže člověku totálně zničit život. Čekal jsem sice mnohem větší emoční dopad, ale i tak si nemůžu moc stěžovat. Celkově je to tak na čtyři a půl hvězdičky, zaokrouhlím ovšem nahoru – i přes pomalé tempo jsem nedokázal odtrhnout oči od obrazovky, a navíc mi po skončení filmu bylo celkem nepříjemně. 90%

Se Zodiacem mám vlastně pouze jeden jedinej problém, kvůli kterému snímku nemohu udělit plné hodnocení – a to je jméno režiséra. David Fincher je opravdu skvělej režisér a na jeho filmech jsem vždycky miloval to, jak mě dokázaly uzemnit, což se Zodiacovi bohužel nepovedlo. Jinak ale nemůžu prakticky nic vytknout, protože jde o výborné konverzační kriminální drama s prvky thrilleru, které i přes delší stopáž ani minutu nenudí a navzdory tomu, že jde o konverzační film, je to celou dobu neuvěřitelně zajímavé a poutavé. Technická stránka je tady na opravdu vysoké úrovni – práce s kamerou je zde opravdu famózní, práce se střihem je rovněž velice zdařilá, ale neodpustím si menší rýpnutí – přišlo mi, že se místy střihalo až moc. Práce s vizuální stránkou filmu byla doslova slast pro mé oči, zmínit musím ovšem zejména parádní dobovou atmosféru, která na mě z filmu doslova dýchala. Co se týče herců, tak je to rovněž bez větších výtek a nedá se to nazvat jinak než herecký koncert všech zúčastněných. Speciální zmínku si ovšem zaslouží Ruffalo a Downey Jr., kteří jsou ve svých rolích opravdu skvělí, nejvíc na mě ovšem dokázal zapůsobit naprosto parádní Jake Gyllenhaal, který je sice ze začátku poměrně nevýrazný, postupem filmu se ovšem jeho charakter vyvíjí, a on tuhle změnu zahrál fakt parádně… I přes to, že jsem snímku udělil pouze čtyři hvězdičky (kdyby to bylo možný, dostal by ode mě 4,5*), nezbývá mi nic jiného, než Fincherovi zatleskat – natočit téměř tříhodinový film, ve kterém se pouze “kecá“, a který mapuje zhruba 30 let vyšetřování bez jediného náznaku nudy, tomu říkám opravdu filmové umění. 90%

Moje úplně první střetnutí s asijskou kinematografií a musím říct, že toto střetnutí dopadlo více než dobře. The Call pro mě bylo příjemné překvapení v podobě skvělého komorního thrilleru, který si hraje s časovými paradoxy – a dělá to tak, že od filmu nelze odtrhnout oči. Co se týče technické stránky filmu, nemůžu si moc stěžovat, protože snímek je téměř bezchybný. Korejci mají svůj styl natáčení, který mě v tomhle snímku nehorázně oslovil – vizuálně se jedná o neuvěřitelně vymazlené dílo, ovšem i po kamerové stránce je to naprostej masterpiece. Snad jediná věc, co mě ohledně technické stránky malinko rušila, byly ty CGI sekvence, které mi do tohoto jinak komorního snímku úplně nezapadaly – ale nebudu lhát, i přes to, že je tady kritizuju, tak vypadají sakra působivě! Audiovizuální stránka je taky absolutně skvělá, místy nádherná, místy úderná, místy atmosférická a tím se umocňuje už tak dost temná atmosféra snímku. Herecky je to také více než zdařilé – Shin-hye Park je v hlavní kladné roli skvělá a dost přesvědčivá, Jong-Seo Jun je v roli šílené psychopatky fantastická, a v některých scénách dokáže svým hereckým výkonem divákovi způsobit až nepříjemné pocity. Scénář snímku si zaslouží několik palců nahoru, a to jen díky jedné věci – absolutní nepředvídatelností. Snímek si s divákem po scénáristické stránce neustále hraje, stále ho nutí přemýšlet o tom, co se vlastně děje a navíc se mu občas povede dějově otočit takovým způsobem, že jsem to prostě nepobíral – ta poslední věta hlavně platí o poslední minutě filmu, která mě, vzhledem k předcházejícímu dění, dokázala poměrně dost vyděsit a uzemnit… Zda je The Call hororem, jak je zde psáno, posoudit nedokážu, protože na tuhle otázku si každý odpoví dle svého subjektivního názoru – dle mého to horor spíše není, ačkoliv náznaky hororu tu jsou. Ovšem, i tak jsem se při sledování opravdu bavil – snímek totiž skvěle funguje jako temný sci-fi thriller, u kterýho mi bylo místy opravdu nepříjemně. Krásných 90%

Čekal jsem od toho cokoliv, ovšem i tak mě Los Ojos de Julia hodně překvapilo – a to v pozitivním smyslu. Jedná se totiž o opravdu skvělý mysteriózní thriller s hororovými prvky, který mě totálně strhnul, a rozhodně se nebojím prohlásit, že jde o jeden z nejlepších filmů poslední doby. Co ze snímku v mých očí činí tak skvělé dílo? Odpověď na tuto otázku je vcelku jednoduchá – atmosféra! Atmosféra snímku je opravdu nepříjemná, šíleně nervy drásající, správně tajemná a místy až hororová. Prvek hororu v tomto snímku zastupují lekačky, které tady fungují opravdu skvěle – nečekané a infarktové, zejména ta úplně první lekačka mě dost rozhodila… Co se týče technické stránky, tak jsem také nadšen – práce s kamerou a střihem je neuvěřitelně precizní. Ti, co na tom pracovali, moc dobře věděli, kdy mají na obraz nasadit tmavší filtr, kdy mají nechat obraz bez filtru, přesně věděli, jak si hrát se světlem a také přesně věděli, kdy se má daný záběr utnout. Audiovizuální stránka je rovněž skvělá – nepříjemně atmosférická a “krásně“ nervní, přesně tak, jak to má u thrillerů/hororů být. Herecky mě velmi příjemně překvapila Belén Rueda – nevěděl jsem, co od ní čekat, ale hlavní role se zhostila parádně, věřil jsem jí každou emoci. Herecky rovněž překvapil herec hlavního záporáka (z důvodu spoileru nebudu psát), který je po odhalení správně odporný a přejete mu jen to nejhorší… Je tu pár věcí, co jsou trochu diskutabilních – snímek je možná malinko překombinovaný a závěr mohl být o něco temnější, ale upřímně mi ani jedna z výše zmíněných věcí nevadí, protože jako celek mě tenhle film opravdu zasáhl. Excelentní thriller, kterému s čistým svědomím rád udělím plnou palbu. 100%

Výbornej akční horor, o kterém bych nejraději řekl, že mě příjemně překvapil… jenže to říct nejde, protože tenhle upíří horor opravdu není příjemný, nýbrž je skutečně nekompromisní. Atmosféra tohoto hororu je absolutně úžasná – je mrazivá a znepokojivá díky všudypřítomného sněhu a díky všudypřítomné tmě, a hlavně je o něco temnější, než jsem původně očekával, což snímku přináší plusové body. Atmosféře taky napomáhají výborně namaskovaní upíří, jejichž vzhled je opravdu odporný a vzbuzuje hrůzu, ovšem ta jejich upírská mluva mě zrovna dvakrát neoslovila, ačkoliv uznávám, atmosféře to trochu přidává. Dále tady máme funkční lekačky, z nichž některé se mnou opravdu celkem zamávali, a místy také vskutku nekompromisní gore efekty. Co se týče technické stránky, jsem také spokojen – kamera je sice místy zběsilá, ale zrovna do tohoto snímku mi to sedne, a zároveň ty obrazy z kamery jsou opravdu krásné, a to i přes to, že kamera míří na sníh zalitej krví. Audiovizuální stránka je taky opravdu skvělá, a navíc se tu s ní pracuje absolutně skvěle – při akčních scénách tady máme údernou hudbu, při hororových scénách atmosférickou hudbu. Co se týče herců, tak musím říct, že překvapili – od hororů (zejména těch moderních a béčkových) se nedají očekávat moc dobré herecké výkony, ovšem to tady nehrozí – minimálně Josh Hartnett je skvělej protagonista, stejně jako je Danny Huston úžasnej záporák… Bohužel, i přes to, jak jsem si tenhle snímek užil, mu tu pátou hvězdičku dát nemůžu. Je tu několik nelogických věcí, které film sráží dolů – například nedokážu pochopit, že i přes to, že se snímek odehrává 30 dní, tady nevidíme jedinou postavu jíst, pít atd… A taky mi vadil závěr filmu, protože mi připadal lehce přestřelenej (upíři chtějí vypálit město a hlavní hrdina si do těla bodne upírskou krev – wtf?!), trošku nelogickej (kam se podělo asi těch 20 upírů po smrti hlavního záporáka) a v posledních sekundách i lehce přeslazenej (jako ten závěr je hezkej, jen mi připadal jako vystřiženej z jiného filmu)… Až na závěr ovšem atmosférická pecka, které jsem byl schopnej leccos odpustit, ale ten závěr prostě ne, sorry. 85%