Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Sci-Fi
  • Krimi

Recenzie (42)

plagát

Od súmraku do úsvitu (1996) 

Asi se většina z nás shodne na tom, že From Dusk Till Dawn je nehorázně ujetá, přepáleně brutální a béčková kravina, která kdyby se brala vážně, tak by to byla, promiňte mi to slovo, píčovina na desátou. Minimálně pro mě je ovšem From Dusk Till Dawn absolutně skvělá, ujetá, brutální a béčková kravina, která se naštěstí nebere vůbec vážně, a díky tomu jsem se při sledování týhle blbiny vlastně nehorázně bavil, ale i tak přiznávám, že to je nakonec o něco menší šílenost, než jsem od toho původně očekával. První zmínku si zaslouží scénář - upřímně jsem se celkem bál, jak chtějí tvůrci skloubit dohromady první gangsterskou část s tou druhou upíří částí, ale uznávám - ten přechod je udělanej nenásilně a docela úderně, což je jedině plus. Je mi jasné, že budu jeden z mála, ale více jsem si užil tu béčkovou část s upírama, která i přes to, že se nebere vůbec vážně, má místy celkem napínavou a znepokojivou atmosféru. Herecké obsazení je celkem fajn, minimálně Clooneymu ta role gangstera nehorázně sekne, ale ani Tarantino v roli druhého gangstera není vůbec špatný... Palce dolů ovšem dávám za masky upírů, které na mě působili kupodivu zvláštně, místy až vtipně, ovšem je otázkou, zda to byl úmysl, čemuž bych se ani nedivil, protože si snímek koneckonců utahuje z hororovejch béček (nebo mi to tak aspoň přišlo)... Kdyby snímek měl lepší masky upírů a byl ještě o pár minut delší, mohlo by se jednat, minimálně z mého pohledu, o absolutně dokonalou blbinu. Takhle jen za devadesát a ta pátá hvězdička tomu o vlásek uniká. Ale i tak - parádní šílenost. 90%

plagát

Nech vojde ten pravý (2008) 

Let the Right One In je snímek, od kterého jsem měl celkem velká očekávání, a... bohužel mě pěkně zklamal. Rozhodně se nejedná o špatný film, to netvrdím ani náhodou, ale bohužel... Přitom minimálně po technický stránce se jedná o opravdu zdařilý snímek - kamerové záběry jsou opravdu úžasné, hudebně je to rovněž velice zdařilé, a co se týče herců, musím říct, že jsem celkem překvapen - dětské herce ve většině případech nenávidím, ale tady mi vůbec nevadili, ba naopak, Kåre Hedebrant je vcelku snesitelný a místy mi ho bylo i líto, ovšem Lina Leandersson v roli upírky je absolutně úžasná a její postava je kupodivu jeden z větších kladů filmů.... Co film ovšem, samozřejmě pouze z mého pohledu, zabíjí, jsou místy poměrně nelogické scény (třeba mě vyloženě iritovalo, že se v tom filmu něco stane, a vedlejší postavy to stejně ignorujou), nezapojení vedlejších postav do děje (ne vážně, přemýšlím, k čemu tam 95% postav bylo) a co hlavně - ten snímek je neuvěřitelně chladnej a nevzbudil ve mě žádný emoce, minimálně bych čekal aspoň trochu atmosféry, když snímek má nálepku horor. Stačilo zkrátka přitlačit více na pilu, co se týče emocí, napětí, atmosféry a možná trochu krve, a byl bych spokojen aspoň  na čtyři hvězdičky. Bohužel, tyto aspekty snímek z mého pohledu nemá, nebo ne aspoň v takové míře, jaké bych si přál. Takhle jen za solidních šedesátku a upřímně, tohle hodnocení mě mrzí... ale snímek měl bohužel daleko větší potenciál. 60%

plagát

Vládci chaosu (2018) 

Než začnu psát komentář, tak musím upozornit, že na metalový hudbě ujíždím, ať už na těch normálnějších, nebo extrémnějších odnožích. K Black metalu jako takovému mám zvláštní vztah - ta hudba mi na jednu stranu už opravdu přijde přehnaná, divná, ale na druhou stranu mě právě ta podivnost a přehnanost celkem baví, ale rozhodně to není můj nejoblíbenější subžánr. A kvůli výše zmíněným důvodům jsem byl na tento snímek zvědav, a musím říct, že jsem celkem spokojen. Lords Of Chaos sice nejsou dokonalým filmem, protože tu je pár věcí, přes které se nemůžu překousnout, ale jedná se o solidní životopisný thriller, občas až s prvky hororu, o kapele, jejíchž příběh je děsivej a brutální. Co mi na tomhle snímku vadilo? Především samoúčelné násilí, které tady bylo zbytečně brutální a snažilo se za každou cenu šokovat. Já chápu, že to je snímek o black metalu, ale kdyby tam toho násilí bylo míň a přidalo se více tajemna kolem těch vražd atd., tak by to pro mě bylo mnohem zajímavější. Další výtku si zaslouží začátek a konec - začátek pro mě osobně nebyl zas tak moc zajímavý, lehce se táhnul, zdál se mi poměrně chaotický a krom toho nedokázal pořádně strhnout. Závěr pro mě nebyl zrovna uspokojující z důvodu, protože se mi zdálo, že se z vraždy Euronymouse dalo vytřískat mnohem víc - mohlo to být mnohem napínavější a temnější, a klidně i emotivnější... Jinak ovšem moc výtek nemám, snímek příjemně odsýpá, je skvěle natočen, velmi dobře ozvučen a samotnou zmínku si zaslouží herci - ti jsou opravdu skvělí, hlavně Rory Culkin v roli Euronymouse a Emory Cohen v roli Varga jsou skvělí... Lords Of Chaos jsou poměrně nevšední, temný a dost psycho životopisný snímek, který si rozhodně zaslouží pozornost. 80%

plagát

Gangy z Birminghamu (2013) (seriál) 

Jak jsem zmiňoval dříve – vůbec nejsem seriálový typ, ovšem Peaky Blinders jsou opravdu skvělá a lahůdková záležitost plná špinavé atmosféry a zároveň nehorázné elegance, až jsem si to zamiloval. Cillian Murphy v roli Thomase Shelbyho je absolutní monstrum, všechny ty emoce, pohyby, gesta jsou tak libově zahraný, že bych si v téhle roli nedokázal představit nikoho jiného, a zároveň má neuvěřitelný charisma i přes to, že se během seriálu vypracuje na čistýho záporáka, kterýho prostě musíte milovat a nenávidět zároveň. Stejná poklona ovšem patří i ostatním hercům – ať už jde o famózního Paula Andersona v roli rozpolceného Arthura Shelbyho, výbornou Helen McCrory v roli hate-to-love postavy Polly, ale zmínku si zaslouží třeba i Adrien Brody v roli fantastického záporáka Lucy, ale jak říkám, každý herec, který se tu účastnil, si zaslouží klobouk dolů. Vynikající je rovněž i hudební stránka, která seriálu dodává šíleně elegantní atmosféru a přemýšlím nad tím, že kdo by to byl řekl, že alternativní rock bude dělat tak skvělou atmosféru seriálu, který se odehrává v první polovině 20. století. Famózní je rovněž technická stránka seriálu, zejména kamera je opradovej šperk – každej záběr je dokonalej, má svojí vlastní atmosféru a strašně dobře se na to kouká. Pochvalu si zaslouží také dobová atmosféra, která působí velmi věrohodně… V mých očích jasně nejlepší seriál, jaký jsem kdy viděl. 100%

plagát

Serenity (2005) 

Je mi jasný, že každý, kdo neměl čest se seriálem Firefly, se možná bude podivovat nad tím, proč tu má Serenity tak vysoké hodnocení, přitom odpověď je více než jasná – jedná se o poslední, dvouhodinový díl právě zmíněného Firefly, a jelikož jsem zde zmíněný seriál dokoukal pár hodin před filmem, tak si asi dokážete vysvětlit, proč tu nakonec zanechávám pět hvězdiček. I tak se ale přiznám, že ze začátku jsem si myslel, že v tomhle filmu je něco špatně – sice už od prvních sekund je to vizuálně více vymazlené, velkolepější, dynamičtější a kupodivu i drsnější verze Firefly, ale měl jsem s tím jeden trochu zásadní problém – postavy na mě minimálně ze začátku působily zvláštně. Cítil jsem prostě, že mezi koncem seriálu a začátkem filmu proběhla nějaká časová linka, o jejíž existenci jsem neměl ani tušení, a proto to na mě působilo ze začátku zvláštně. Jinak ovšem nemám sebevětších výtek – scénář filmu je svižný, zábavný, rychle se žene kupředu, ale zejména v prvních třech čtvrtinách jsem si říkal, že tomu asi něco chybí. Všechny chyby ovšem dokázala smazat závěrečná půlhodina – omlouvám se za slovník, ale závěrečná čtvrtina mě posadila totálně na prdel, a několikrát mi z ní až zamrazilo v zádech – neuvěřitelný námrd plnej špičkový sci-fi akce a plnej emocí, který dokáže prožít pouze seriálový fanoušek. Tohle všechno je okořeněné příjemným humorem a výbornou hudbou, ale přiznám se, že co se týče hudby, tak seriál měl lepší atmosféru… Co říct na závěr? Tohle dvouhodinové zakončení Firefly je absolutní lahůdka, která mi na konci vytvořila úsměv na tváři. 95%

plagát

Firefly (2002) (seriál) 

Velmi zdařilý mix sci-fi tématiky, westernové atmosféry, příjemného humoru a místy i temnější napínavé atmosféry. Firefly sice má nějaké ty větší nepřehlédnutelné mouchy (místy mě ten levnější rozpočet šlehal do očí, otevřený závěr), ale tohle mu prostě nějak hodně vytýkat nelze. Firefly totiž stojí zejména na absolutně parádních postavách, které si zkrátka zamilujete i přesto, že žádná z nich není zrovna svatoušek. Dále tu je velmi zdařilý děj, ve kterém se občas bleskne nějakej ten originální prvek. Herecké výkony jsou rovněž výborné, herci si své postavy užívají a to ani nemluvím o tom, že každýmu z nich ta role zatraceně sekne. Musím říct, že i přes jisté neduhy, kvůli kterým seriálu nemůžu udělit pátou hvězdičku, se jedná o jeden z těch lepších seriálů, co jsem viděl a fakt mě mrzí, že to tak usekli. 80%

plagát

Dámský gambit (2020) (seriál) 

Nejsem osobně zrovna seriálovej typ, ale ještě před tím, než začali prázdniny, jsem musel odjet z internátu kvůli tomu, že mi nebylo vůbec dobře. A vzhledem k tomu, že jsem smrkal jako blázen, což by mohlo nejednoho člověka v týhle korona době vyděsit, zůstal jsem doma. Chvíli jsem nevěděl, co budu celé dny dělat, ale do cesty mi ihned přimotal seriál Queen‘s Gambit, který mi moje marodění zpříjemnil, a to o dost. Parádní seriál, ve kterém klape úplně všechno – naprosto parádní a atmosférická práce s dobovou atmosférou, která je okořeněná výbornou hudební složkou, která seriálu dodává grády. Dále si pochvalu zaslouží práce s kamerou, která je jedním slovem fantastická. Největší pochvalu si ovšem zaslouží Anya Taylor-Joy, která je ve své roli opravdu neuvěřitelná, a s její postavou jsem prožíval jak ty pozitivní chvilky (výhry), tak ty negativní (její breakdown v posledním díl). Nezbývá mi nic jiného, než hlasitě zatleskat Netflixu, protože takhle dlouho mě žádná věc už nedostala. Jednoznačně nejlepší minisérie, se kterou jsem se zatím setkal. 100%

plagát

Okno do dvora (1954) 

Moje druhé setkání s mistrem Alfredem Hitchcockem, a opět to dopadlo velmi dobře. Bohužel se nemůžu ubránit dojmu, že Rear Window je u mě minimálně o jednu úroveň níže než skvělé North by Northwest. Prvně musím zmínit atmosféru, která byla velmi zajímavá – upřímně jsem od Okna očekával silnej nervák, který mi rozproudí krev v žilách, ale k tomu nedošlo. Okno do dvora je naopak velmi pohodový snímek s překvapivou dávkou humoru, nechybí mu ovšem napětí ani zajímavý průběh. Technická stránka je skvělá – ty pohledy z okna hlavního hrdiny, ty pohledy přes dalekohledy byli opravdu velmi dobře natočené, ale i obyčejné scény, ve kterých se pouze mluvilo, obsahovaly parádní záběry. James Stewart v hlavní roli je opravdu velmi sympatický, Grace Kelly mu zdatně sekunduje (a k tomu je opravdu krásná), zmínit ale musím Thelmu Ritter, která předváděla nejen solidní herecký výkon, ale zároveň měla i vtipné hlášky, za což jí dávám malinké plus. Scénář je velmi dobře napsaný, pohodový snímek se zajímavým příběhem, který v posledních třiceti minutách začíná gradovat a přeroste až do nervy drásajícího závěru, u kterého jsem nedýchal a bál jsem se o hlavního hrdinu… Na závěr musím jen říct, že natočit film, který se prakticky odehrává pouze v jedné místnosti, ale i tak člověka chytne, a nepustí do samotného závěru, chce opravdu pořádnou dávku talentu. Tu pátou hvězdičku nedávám jen proto, že North by Northwest mi přišlo nejen zábavnější, ale i filmařky kvalitnější. Nejde ovšem popřít fakt, že Rear Window je velmi zdařilý komorní snímek s dobře vystavěnou zápletkou, a proto mu rád těch 80% dám.

plagát

Mechanický pomaranč (1971) 

Moje pocity z A Clockwork Orange dokáže naprosto přesně vystihnout tato věta – nejpodivnější a nejulítlejší snímek, co jsem kdy vidět. Rozhodně musím ocenit velmi výraznou a zajímavou vizuální stylizaci a zmínit musím i absolutně famózní hru se světlem. Menší problém jsem měl s kamerou – přišlo mi, že v první polovině filmu je až moc statických záběrů, které já osobně fakt moc rád nemám, ale musím říct, že například úvodní pohled na Alexe a jeho partu výtržníků je natočen opravdu znamenitě. Mnohem lépe je na tom audiovizuální stránka, která je jedním slovem úchvatná, hlavně to míchání elektronické a klasické hudby je dost neotřelé a zajímavé. Malcolm McDowell v hlavní roli je opravdu parádní, nejdříve je to fakt neuvěřitelnej zmrd, kterýmu přejeme jen to nejhorší, ale postupem snímku se z něj stává oběť, které mi bylo místy dost líto, i když… nechci spoilerovat, ale každý, kdo film viděl, ví, o čem mluvím. Scénář pro mě byl ze začátku bohužel problematický – první půlka, která mi připadala jak po příběhové, tak technické stránce, nepříliš vyvážená, místy vyznívala až lehce komicky (byl to úmysl nebo ne?!), se tu bije s druhou půlkou, která je o poznání zajímavější, místy dost silná a k tomu všemu je druhá polovina zabalená až do takového depresivního hávu, který se mi docela zadřel pod kůži… Po Olověné vestě a Divnolásce jsem si myslel, že Kubrickovi na chuť nepřijdu, tenhle snímek mě z toho pocitu vyvedl. Bejt to celé ještě o chlup intenzivnější (a bez tolika statických záběrů), byla by to pro mě poctivá pětihvězdičková palba, takhle to je pouze silnější čtyřka, ale třeba to ve mně časem dozní. 85%

plagát

Niť z prízrakov (2017) 

Phantom Thread je velmi zajímavý, vcelku originální romantický příběh, ve kterém všechno plyne pěkně v poklidu, celý děj působí velmi nenásilně a hodně dobře se na to dívá. Obrazová složka filmu je dvěma slovy opravdu překrásná – vážně, v současné kinematografii jsem snad zatím neviděl tak oslnivě barevnou vizuální stránku, tak zajímavě udělanou dobovou atmosféru, a hlavně v žádném současném snímku jsem snad neviděl tak nádherné kamerové záběry, pomalu se mi ani nechce věřit, že to natáčel sám PTA – je to fakt borec, nejen že to je talentovanej rejža, ale i velmi dobrej kameraman. Daniel Day Lewis si v tomto snímku užívá svojí poslední roli, a musím říct, že mě opět dostal – hraje sice dost poklidně, přesto opravdu působivě, ten člověk je opravdu neuvěřitelnej talent. Ovšem musím zmínit, že i ženské duo Vicky Krieps / Lesley Manville je herecky velmi zdatné, bohužel samotnému Lewisovi nesahají ani po kotníky… Všechno si to tak v poklidu a nenásilně plynulo, já byl vtažen do děje a čekal jsem, že mi závěr dá emoční pěstí a já tomuto snímku bez váhání udělím pět hvězd, to se ale, k mýmu překvapení, bohužel nestalo – závěr snímku mi přišel dost meh, a celkem mě to naštvalo – tak zajímavě rozjetá závěrečná pasáž s pocitem blížícího se špatného konce, se nějak nečekaně překroutila do něčeho, co jsem absolutně nepochopil a bez prominutí mě to opravdu nasralo… Kdyby to mělo temnější závěr, mohlo se jednat o jasného krále mého romantického žebříčku, takhle se jedná pouze o velmi solidní romantický snímek. 90%