imaginer21

Zapruderův film, Kubánci, CIA, mafie... slizský Clay. Všechno tam je. Oliver Stone (stejně jako skutečný Jim Garrison a davy nesouhlasivců po celém světě) se prostě nedokázal smířit s oficiální a mírně řečeno nevěrohodnou verzí popisu Kenendyho smrti podanou Warrenovou komisí. A tak, se svým umem, smyslem pro vycizelovanost, timing, drama i patřičný morální podtext vytvořil tak komplexní doku-drama, že ty tři hodiny utečou jako voda bez jediného pocitu nudy. A na závěr ještě koukáte s otevřenýma očima a padlou čelistí, čeho jste to právě byli svědky. Ano, o témtau bylo napsáno mnoho knih, natočeno mnoho dokumentů, Stone samotný zakládá film spíše na těch kontroverznějších teoriích, ale s odstupem času (a příchodem Stoneova dokumentu) před Stonem dáváte hlouběji a hlouběji klobouk dolů za to beztak ukočírované dílo, v němž se režisér nebál prstem ukázat i na to, jací zm*di v 60. letech neměli obavy se na něčem tak hnusném podílet. A hlavně jak snadno se dá obalamutit široká veřejnost vysoko postavenými složkami, kterým zachutnala moc. Nechť je film (jakkoliv kontroverzní a přemrštěný) jejich zrcadlem. I zrcadlem celé té společnosti, která něco takového dovolila. Kostějův závěrečný monolog vystačí na samostatný plnohodnotný film a zasluhuje ocenění i obdiv.

Je mi jedno, jestli JFK zabil ošklivý drak nebo bezhlavý rytíř. Podstatné dojmy z celé kauzy (nikoliv jen dokumentu) jsou ale takové, že je mi vysloveně na blití z toho, jak si svět nepřeje jít cestou příměří, jak si vždycky sviňská šedá eminence najde cestu k nastolení vlastní vlády a jak válka i v moderním světě je pořád hlavním zdrojem příjmů posazených vysoko nad cenu života. V takovém absurdním světě žijeme, a ať už byl JFK všelijaký, nebál se na tuhle absurditu ukázat, otevřeně o ní mluvit a dokonce na upřímnosti o ní postavit politiku. A protože tyhle jeho hodnoty se nenosily (a nenosí), bylo potřeba ho odkráglovat. Fascinuje mě, jak dlouho americké veřejnosti trvalo, než začala hromadně napadat nevěrohodné výsledky zkorumpované Warrenovy komise. Oliver Stone na to šel chytře. Necelých 30 let po atentátu natočil (z konspiračního hlediska) mírně přestřelený polodokumentární velkobiják, ve kterém nastínil základní pilíře pravděpodobné skutečnosti pozadí celého atentátu, rolí Donalda Sutherlanda nechal defacto vyřknout hlavní zájem celého pátrání (kdo, kdy, kde... to je jen představení pro lidi... a důležité je PROČ) a zcela zásadní pro film byl obdivuhodný půlhodinový Kostějův monolog s emotivním poselstvím na konci. Ač samotný film měl hodně faktických mezer, svůj účel splnil - podnítil k uspíšení odtajnění dokumentů vedoucích k ujasnění celé kauzy JFK. A to ukazuje dokument bravurně. I když ve finále se od dob velkofilmu z roku 1991 moc nového nedozvíme, svědectví a občasná nová fakta z odtajněných dokumentů dávají poněkud jasnější představu o tom, kdo tahal za nitky, a dokonce o tom, že ti zm*di si to chtěli pojistit modelovým plánováním hned několika atentátů v průběhu podzimu 1963 (a jak Oswald doplatil na svou naivitu). Je mi na zvracení ze světa, ve kterém skuteční zm*di pokuřují doutníky a popíjejí Whiskey během tahání za nitky, zatímco díky jejich vlivu na druhém konci umírají mnohdy drasticky a zbytečně davy nevinných, a když se to někdo pokusí zmírnit diplomaticky z pozice zdánlivě nejvyšší, nemá šanci. A ti zm*di budou do smrti volní, v pohodičce dál upíjet a popotahovat, protože je chrání imunita, vlastní zkorumpovaný bezpečnostní systém a pochopitelně moc těch krvavých peněz. Nechť je kauza JFK zrcadlem pro nás všechny.

Zrod nového Černého pantera byl vzhledem k událostem celkem logický, a bylo tedy spíš jen otázkou, jak k tomuto příspěvku v rámci MCU univerza tvůrci přistoupí (a kdo se jím stane... i když dalo se v zásadě tušit). Rozloučení s Bosemanem citlivé a důstojné, jeho odkaz uchopen s patřičnou osudovostí. Všecko krásně pestrobarevné, hlavní záporák vhodně nejednoznačný a paralela jeho vztahu k matce vůči vztahu Shuri k její matce měla opravdu ten správný efekt v kýženém okamžiku. Klobouk dole za opět fakt vymazlený soundrack (Göransson povýšil od oskarové jedničky ještě tak o dva levely dál a v Dolby Atmos plesalo srdce s každým novým motivem). Jako samostatný film, byť vykrádajicí hned několik bijáků z minulosti, opravdu překvapivě funkční, ovšem pořád se nemůžu zbavit dojmu, že MCU už nemá kam směřovat, jen divákům servíruje jakési afterglow po epickém Endgame. Snad se mýlím.

Objektivně 3, ale... "Také krásne meno a takým vražedným tónom." ... "Musíš ho potrestat, opät sa vlámal do školskej plavarně." - "Nie je to vlamanie, keď mám kľúč." - "Tak už nemá kľúč, vyriešené"... Ty dialogové perly by se občas měly tesat. Fakt myslím, že i přes občas slabší příběhy je slovenský pán profesor současným seriálovým klenotem. Anebo lépe: nejlepší good-feeling slovenský seriál současnosti.

"Ty pichláče neie je tak snadné vystrčiť, keď už naozaj niekoho lubíš, však?". Tohle by si zasloužilo spíš celý film, aby se proměna Viery zdála uvěřitelnější, přesto ale moc hezký příspěvěk. Hlavně kvůli té hře kočky a myši, kde člověk tak nějak ví, že vozár bude nakonec mít na vrch (a přesto nijak nezavaří, jen mile pomůže). Maštalír zas hláškuje ostošest.

HIV a AIDS. Původní belgický originál jsem neviděl, ale drželi-li se slovenští tvůrci nějaké kostry, chopili se úkolu celkem s citem. Opět student s problémem, tentokrát ale výrazně přesahujícím stěny školy i života běžného studenta. Vozár si sám naloží za studenta, což přinese spoustu vtipných, ale zejména dojemných situací. Spolu s obětí jeden z nejlepších dílů a moc pěkně zahraný.

Téma šikany v jedné z těch nejhnusnějších podob na škole v opět dosti citlivém podání slovenské reinkarnace belgického originálu. V porovnání s českým protejškem přirozenější, netlačí tak na pilu, povahově prokreslenější a záverečný profesorův "céres" celé třídě opravdu patřičně motivační. Do toho všeho odkaz na oskarovou "This is me", originálně složenou pro Největšího showmana, a humorná vsuvka s No Name... a máme tu jednu z nejlepších dosavadních epizod seriálu. Díky za to.

Tohle fakt ne. Vzpomínám si, jak mi milá říkala, že se ptala svého malého bratrance, čím by chtěl být, a on roztomile odpověděl: "Já chcem byť lepel." Ono to bez "r" zní tak půvabně, ale když se pak podíváte, co to je být lepel, teda reper, je to v zásadě přijetí povrchní západní kultury do současného ještě jakž takž bohatého kulturního zázemí našich východních sousedů (bratrů)... a vlastně nejen jejich kultury. S tím mnoho angických zkratek, doslova prznění jinak květnatého slovenského (a i českého) jazyka a neschopnost ocenit nějaké hlubší hodnoty v umění. Jako fajn, hip-hop a rap je holt už součást naší kultury, ale založit na tom mentalitu celé generace mi příjde trošku přes čáru. Pak se nemůžeme divit, že nic "nefílujeme" (namísto necítíme), všechno je "šit" (namísto ...), všichni jsme "hepy" (že jsme šťastní, asi nestačí), vtípek je "lol" (fakt nemůže být prostě dost vtipný?) a lepel holt musí "čeknout bíty v songu" (mně příjde, že "poslechni si, jak to duní" je taky fajn a netřeba toho znásilňování našeho jazyka). Jednu hvězdu za příjemný posun v ději ústřední dvojice.

Vozár prostě přechč... čůrá i nejlepšího advokáta. Hodně vtipná epizoda.

Zatím jednoznačně nejlepší díl série a jedna z nejdojemnějších celého seriálu. Pána profesora s Maštalírem mám jako zdařilou oddychovku (ze všech kopií je tahle slovenská jednoznačně nejpřirozenější), prolínání témat smrti, poslední vůle, ale i vůle žít a překonat těžkosti ve vztazích, když zasáhne smrt, mohly skončit velmi nedůstojně. Tady to ale bylo zvládnuto na jedničku a krásně dojemným závěrem. Perfektní rovnováha humoru a vážných situací ruku v ruce s krásným hudebním výběrem u mně profesora povýšilia tímto dílem na plnohodnotně dramatický seriál. Kéž by každá epizoda byla tak silná, žel tvůrce (hádám) limituje právě ta smlouva s majiteli původního belgického originálu. Ještě že Maštalír s humorem sobě vlastním nešetří, Marcinková je prostě úžasná ve všech polohách a ani zbytek celého ansáblu nezůstává pozadu.