imaginer21

Nápadité (televize) i emotivní. Animace zase prvotřídní. Bavit se budou děti i dospěli. Jen mě mrzí, že je to vlastně jediná role někdejší legendy Nicoale Cagea, která za poslední roky stoji fakt za to.

Typický Hallmark. Nenápadité dialogy, všudypřítomný "emericky" šroubovaný optimismus, prakticky nevýrazní herci. Good-feeling fajn, ale jestli chcete o mnoho levelů lepší romanci v pozadí vzniku hitu na zakázku, dejte si Hudbu složil, slova napsal. Tady vás nadchne snad jen pěkná venkovská výprava a celkem sympatická Jessy Schram, která vám mohla v paměti utkvět spíš jako ta blonďatá manželka Chrise Pinea v akčňáku Nezastavitelný.

Spíš pohádka pro dospělé, animace je tu jen mostem k dětskému publiku. Chybí mi nějaké katarznější vyznění ve prospěch celého druhu kozloňů na úkor lidských otrokářů, i když závěrečný záběr vlastně hodně plní (konec devoluce vzpřímených kozloňů). Čekal jsem i nějakou komplexnější satisfakci od lidských postav, ale jejich pozice v příběhu plnila roli pouhého zobrazení hnusu naší povahy. Originalitou i vyzněním však příběh sahá vysoko, může se právěm řadit svou kvalitou ke kouskům jako Coco nebo Vzhůru do oblak, jen není zdaleka tak hravý a nenajde se v něm tolik zapamatovatelného. I tak animované překvapení roku.

Už nikdo nediktuje, nejsme jen postavami něčího příběhu, teď jsme svobodní. Chuckova samovláda končí, Castielovo sebeobětování a Jackova postava konečně dávají smysl. Kdyby tohle gró bylo předmětem dvouhodinového finále a vyplnilo se smysluplnými camei těch nejpostrádanějších či v celém příběhu nejzásadnějších (oba rodiče, Rowena, Crowley, Castiel, Charlie, Jody, Bobby...), chrochtal bych blahem nad dokonalým zakončením dokonalého seriálu. Takhle to byly silné 4 a radost udělal závěrečný sestřih. I s tím mohu coby s koncem výrazně klidněji žít než s tím, co přinesli oficiální závěrečné epizodě.

Carry On by fungovala jen, kdybychom se dočkali hutných návratů milovaných postav – Marry, otce, Jody, Castiela, Jacka, Crowleyho, Roweny… Bez cameí to byla prázdná záležitost hodná standardní epizody (a nijak dobré), jako finále hluboké zklamání. Ruku na srdce – každý přeci chtěl vidět Sama a Deana jít dál ve svých životech a uzavřít rány způsobené ztrátami těch nejbližších a tak nějak získat respekt ze všech stran – z nebe i pekla. A ne v jedné epozodě shrnout to, co by beztak proběhlo někdy na konci jejich životů. Dojemné, leč zbytečné. Jako konec seriálu dává výrazně větší smysl epizoda předchozí.

Zas trošku "santování", tentokráte s roztomilou dětskou naivitou a rozhodně milým ztvárněním Kurtem Russellem. Když už na tuhle notu, chtělo by to víc magiky anebo vtipu, celkově totiž v zásadě nic člověka vysloveně za srdce ani bránici nechytne (pěkný konec to nezachrání) a zrovna u téhle pohádkové tématiky bych čekal nosnější hudební podklad. Ale pro děti určitě fajn, hlavně ty emerické.

Poměrně příjemné překvapení, které je povinností zejména pro Donutilovy fanoušky. Mezi ně patřím, takže odsledovat seriál s příjemným pocitem mi problém nečinilo. Jen mě štvalo, že scénáristi byli k Elingerově postavě občas dost krutí - jen ukázal špetku lidskosti, musel ze sebe vzápětí udělat idiota. Líbil by se mi spíš postupný vývoj než to, na co doplatili scénáristi slavného House M.D. a kde naopak zabodovali tvůrci Ludského. Britský originál neznám.

Castingový fail, ale s kouskem srdce. Trestuhodně málo využitý Brosnan, nevkusný Ferrell, ovšem naproti tomu opět úžasná Rachel (kterou jsem si zamiloval už v Hezkém vstávání). Jak už zde nejeden poznamenal, nejlépe film funguje ve vážných polohách, kde ovšem naprosto selhává právě Ferrell. Tak moc by chtěl do každého momentu vtlačit svoji ironickou tvář, že to celkově milý dojem (navzdory mému nevalnému názoru na Eurovizi) ničí. Přesto ale ten kus srdce tam je a Island mám moc rád. A závěrečná píseň to vystřelila vážně k výšinám; nedivil bych se, kdyby tenhle nezvyklý mišmaš ještě dostal Oscara právě v téhle kategorii.

Překvapivě příjemná záležitost se dvěma citlivějšími momenty a neskutečně sexy hlavní protagonistkou. Postavy jsou vhodně načrtnuté, abyste se dostatečně bavili, ale nedají vám šanci se s nimi příliš ztotožnit kvůli tuně příběhové předvídatelnosti. A přitom by to šlo dost dobře, neboť jsou to neukoukané tváře. Jako odpolední rodinná zábava ale moc fajn. Po dlouhé době film, který se i přes svou tuctovost za sebe vůbec nemusí stydět.

Na Francouzích miluju, že vám ve filmech nevnucují emoce. Tohle by v Halyvůdu prostě nikdy nedali. Francouzi nechají příběh plynout věcně a herecké výkony civilně. A je už čistě na vás, ke komu přilnete s největšími sympatiemi. V případě Hors normes je to celkem snadné, protože samotné prostředí je pro každého velice palčivé a každý si proto zaslouží bezmezný obdiv. Nelze soudit, odsuzovat, jen doufat, že ve skutečním světě, jímž je ten filmový inspirován, to dopadá pokud možno stejně přívětivě pro obě strany. "Vezměte si je všechny. Fakt upřímně vám přeju štěstí" Silnější vzkaz, shrnující poselství celého filmu, jsem dlouho neslyšel. Jak říkám, tohle by v Americe nedokázali. Krásný film!