Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Horor

Recenzie (1 324)

plagát

Cela (2000) 

Hned úvodní scéna na poušti na mě udělala dojem, ale většina scén z vyšetřování je poměrně nudná. Občas je oživý skvěle zahranej vrah, ke kterýmu si během filmu hlavní hrdinka vytvoří velmi zvláštní vztah. Mimochodem takový zatčení jako zde se opravdu jen tak nevidí. Pravá zábava přichází až s první návštěvou u Carla v hlavě. Psychedelický výjevy, artovej fetiš, něco z Carlova dětství, jeho oběti, porcování koně, to vše je uspořádaný do podivný bizarní série scén, od kterých jsem se nedokázal ani na okamžik odtrhnout. A způsob jakým to je natočený… Ta kamera?!? To je prostě lahůdka. Pravá sranda nastává, když si Catherine pustí Carla k sobě do hlavy. Můj svět, moje pravidla. Zajímá vás, na co taková milá sympatická holka použije kuši a obouručák? Jo a pohádkový oblečky jí moc sluší ;-) Tarsem ukázal, že umí.

plagát

Cena dlouhých vlasů (1973) odpad!

Anarchie, gangy chlapců a děvčat, terorizující celá města, čarodějnické sekty, mše ďáblovi, bestiální vraždy, to vše s sebou přináší extrémní móda dlouhých vlasů, soudruzi! A kdo tento přínosný dokument dokouká až do konce, tak ho za odměnu jako bonus čekají Rychlý prachy. | ► Cena dlouhých vlasů

plagát

Cesta (2009) 

„Nádhernej“ postapokaliptickej svět s mizerným scénářem, hraním na city diváka a happy endem. Celej film působí až na okolní prostředí naprosto nevěrohodně. Osudy otce se synem mi přišly nezajímavý a Cesta mě emocionálně absolutně minula. Knižní předloha asi získala Pulitzera za bravurně vykreslenou psychologii postav. Příběh (aspoň ten filmovej) je totiž naprosto triviální a navíc i citově a emočně prázdnej. Od začátku se úmorně vleče a nudí. Představte si postavy z nudný sračky, který putujou malebným postapokaliptickým obrazem a občas se připletou k natáčení scény atmosférickýho hororu, ze kterýho se snaží co nejrychlejc zdrhnout. Způsob vyprávění a příběh je tragickej v tom nejhorším smyslu slova. Plytkej scénář bez zjevnýho náznaku přeskakuje velký časový úseky, postavy jsou naprosto černobílý, film místy okatě hraje na city a ten z prstu vycucanej rodinnej happy end je jak od Spielberga. Dělám to nerad, ale odkážu na komentář (dnes už zabanovaný) AngelAngie, pod kterej bych se podepsal.

plagát

Cesta do Ameriky (1988) 

Tohle je fakt neuvěřitelnej nekorektní nářez! Už jen ta písnička u úvodních titulků, nebo princův orchestrální budíček a obsluha při ranní hygieně. Královský penis je čistý výsosti. Princ už ale odrostl dětským střevíčkům a další věcí na jeho programu je svatba, kterou mu domluvil otec. Kupte si zásnubní trička! Pojďte! Všichni si kupte zásnubní trička! Není nad pěknou a oddanou manželku, ale: Koukám, že si rozumíte. Rozhovovor prince s jeho nastávající bylo opravdu silné kafe. A teď zvuk opice. Tahle nepřipadá v úvahu. Kde ale najít ženu hodnou urozeného prince? Queens! Takže hurá koupit letenky a letíme Concordem, hezky první třídou, hledat nevěstu do NY. Nejdřív je ale potřeba zapadnout mezi ostatní a ubytovat se v nějakém normálním hotelu. Je to ostuda co udělali tomu psovi. Teď už stačí jen sehnat si dobrou práci a úspěch u žen je zaručen. Ještě by to chtělo nějaké kulturní rozptýlení. Sexy bonbónky! Hrají pěkně, co říkáte? Škoda že je nepozvali na svatbu.

plagát

Cesta do krajiny Oz (2013) 

Sam Raimi se dal na tvorbu kýče pro Disneyho. Stupidního, nudnýho, zdlouhavýho, doslovnýho, předvídatelnýho a emocionálně naprosto plochýho kýče, kterej vás barvičkami, stupidními moralitkami, 3D či hereckými výkony praští do ksichtu tolikrát, že budete mít problém vypotácet se ze sálu. Nepříjemný lítání 3D předmětů na diváka vstalo z mrtvých a reinkarnovalo se do efektů tohodle filmu. Černobílej začátek ušel, ale nepochopil sem na co narážely nádherný úvodní pseudoretro titulky. Tam jako má být souvislost s nějakým z filmů s čarodějem?!? Některý mý pocity poměrně přesně vystihnul salalala.

plagát

Cesta domov (1999) 

Tohle je přesně ten typ filmu, který dokáže z diváka vyloudit blažený úsměv a u černobílých pasáží možná i nějakou tu slzičku. Poezie, která člověka pohladí na duši a ještě nadlouho utkví v paměti.

plagát

Cesta vesmírom (1974) 

Otřesen stupiditou a neumětelstvím v Moskva-Kassiopeia jsem byl pokračováním mile překvapen. Obsahuje děj (kterej dokonce dává smysl), nečouhá z něj propaganda a nic než propaganda a příběh je v rámci žánru příjemně béčkově stupidní a dobrodružnej. jako děcku za totáče by se mi to asi hodně líbilo. Takhle jen poznamenám, že to bylo koukatelný. Fandové starejch sci-fi béček asi nebudou shlédnutí litovat. Je tam i scéna se zastaralými retro roboty, kteří v tý době byli cool a moderní.

plagát

Cez noc tridsiatničkou (2004) 

[Pozor, tento film obsahuje morální ponaučení, takže by se na něj neměl nikdo dívat!] Prostě blbost. Docela mě překvapilo, jak mají všichni návštěvníci párty nastudovanou Jacksonovu choreografii ;-). 45 minut před koncem, o kterém jsem už dávno věděl jak dopadne, jsem přepnul na přece jen o něco lepšího Foresta Gumpa. Stejně mě to nebavilo a u televize jsem z nudy dělal tři sta osm dalších věcí. To nejsou lidi, ale modelky.

plagát

Cizinec mezi námi (1992) 

Námět vypadal docela zajímavě, ale scénář je nudnej, předvídatelnej a nakonec se to zvrhlo v naprosto tuctovou romantiku na pozadí kriminalistickýho vyšetřování. Na začátku mi strašně vadila kamera a rušivý střihy mezi prací hlavní hrdinky a pohledy do života ortodoxních židů. Přišlo mi to neuvěřitelně amatérsky natočený. Když se tyhle dvě dějový linie propojily, tak už to tak strašný nebylo. K odhalení vraha se dospělo strašně rychle a křečovitě v dvou naprosto nesmyslných krocích na konci filmu. Vlastně šlo jen o scénáristou naplánovanou chybu, kterou vrah udělá. Vyšetřování totiž v tomhle filmu slouží jen jako záminka ke střetu dvou odlišných světů a kriminální zápletka s romantickou linkou k vyhrocení jistých situací. Děj se tak dostává z bodu A do bodu B občas dost krkolomnou cestou a postavy často nejednaj moc uvěřitelně. Jediná zajímavá věc, která vyzdvihuje film z hlubokýho podrůměru je náhled do života a zvyklostí ortodoxních židů, kterej je ovšem dost povrchní. Snaží se židy vykreslit v dobrém světle a aspektům víry, které by se divákům nelíbily, se obloukem vyhýbá. Škoda, čekal jsem něco víc.

plagát

Clerks: The Lost Scene (2004) 

Kdyby se tam tolik nemluvilo, tak bych možná i pochopil o co tam jde. Pak by to ale stálo za… ehm… chtělo by to titulky.