Parlay

Osudová láska Ryana Goslinga a Rachel McAdams si dle vysokých hodnocení získala srdce mnoha diváků. Za sebe ovšem nemohu jinak, než se ve stručnosti uchýlit k následující kritice: zoufale utahané, nevtipné a chladné... Nabízí se mnoho kvalitnějších filmových romancí. Ve vší úctě – děkuji, nechci.

Pevně si stojím za tím názorem, že Ridleyho „návrat ke kořenům“ vykrystalizoval ve velmi zdařilou sci-fi, a to za jednu z nejlepších posledních let. Plně chápu věcné a opodstatněné kritické ohlasy, ostatně já sám ke snímku nejsem bez výhrad, avšak některé kritiky mi přijdou až vytržené z reality a velkou měrou ovlivněné převelikým, až nereálným očekáváním. Ona očekávání nereálného, které jsou mnohdy z části podporovány přestřelenou reklamní masáží a sebevědomými prohlášeními tvůrců, se netýkají pouze „Promethea“ - podobných diváckých „zklamání“ je celá řada a připadá mi, že jich za poslední léta neustále přibývá. Nemyslím si, že za viníky tohoto jevu lze pokládat pouze autory... Kritika snímku se vztahuje zejména k jeho mytologii. Mě osobně ovšem zaujala a přiměla k zamýšlení – během takřka půlhodinové cesty z kina jsme s kamarádem zapáleně diskutovali o jejích bílých místech, neboť tvůrci nechali spoustu otázek nezodpovězených, což mnoha divákům není po chuti. Musím ovšem uznat, že snímek některými motivy a otázkami chytil sám sebe do pasti (např. androidova motivace jeho činů) a scénář má značné rezervy (jedná se o největší slabinu snímku), díky čemuž „Prometheus“ plně nevyužil svůj potenciál. A nyní k onomu věčnému srovnávání s „Vetřelcem“. Předně musím zdůraznit, že i pro mne představuje plnohodnotný kult. Nicméně – copak snad „Vetřelce“ milujeme pro jeho propracovanou mytologii? Jedná se o hororovou sci-fi, na jejímž konci zůstává jediný přeživší. Proto se velmi podivuji nad tím, proč je „Prometheus“ mnohdy označován za prostou „vyvražďovačku“. Samozřejmě, i v „Prometheovi“ ke konci „padají hlavy“, avšak – co ovšem tací kritikové čekali jiného? Nálepkování snímku „vyvraždovačkou“ je zkrátka nespravedlivé. Snímek nepřekvapivě nabízí velmi zdařilé herecké výkony (zejména mě potěšil Michael Fassbender), fenomenální audiovizuál a trikovou stránku a zkušené režisérské řemeslo. Suma sumárum - Ridley svoji poslední vesmírnou misi zvládl se ctí.

K návratu Tommyho a Willa v padnoucích černých oblecích jsem přistupoval s určitou nedůvěrou. Měl jsem jim více věřit – při ohlášení jejich dalšího dobrodružství bych již odhodil svoji skepsi stranou a zatraceně se na nej těšil, neboť svoji (dosud) poslední misi zvládli na výbornou. Nepostrádá totiž vtip (např. „prezidentské pití kakaa“ či „bankéřští skokani“ – já vím, kdo snímek dosud neviděl, nepochopí :-)), povedený děj (který rozhodně není hloupý, a to nejen v rámci komedií) a zajímavé nové postavy (Boris Bestie budí dostatečný, leckdy až „hororový“ respekt; Josh Brolin byl pro roli mladšího agenta K skvělou volbou a postava Gryffina je pojatá velmi zdařile a originálně).

Po filmové stránce nemám výtek – řemeslná stránka, herecké výkony, hudební doprovod - nefalšovaná divácká spokojenost. Vylíčené charaktery působí věrohodným dojmem, a to zejména zásluhou kvalitního scénáře a již zmíněného hereckého obsazení. Ústřední poselství snímku, že násilí plodí pouze a jen další násilí, je zřejmé a jeho připomínání je chvályhodné a neustále potřebné. Snímek měří oběma stranám stejným „historickým“ metrem. Je potřeba se, i s odstupem již několika desetiletí, podívat pravdě do očí, neboť poválečný odsun Němců navždy zůstane černým svědomím našeho národa. Je ovšem potřeba mít na paměti kauzalitu dějin – bylo to Německo, které započalo druhou světovou válku a nese přímou odpovědnost za hrůzy s ní spojené. Na Němcích napáchané poválečné násilí by se neuskutečnilo, nebýt útlaku českého národa za doby protektorátu. Ona kauzalita dějin není obhajobou našeho černého svědomí, nýbrž oprávněnou obranou proti tvrzení, že poválečný odsun Němců svoji krutostí a historickým okolnostmi předčil nacistickou perzekuci českého obyvatelstva. Rozhodně tomu není tak, že by se Češi měli za své činy související s nejhrůznějším válečným konfliktem všech dob kát více než Němci. Herzův snímek se také této chybné interpretaci dějin úspěšně vyvaroval, „pouze“ připomíná, že ani my nejsme zcela bez viny.

Rozhodně se v daném filmovém žánru nepovažuji za odborníka, avšak – za mě palec nahoru. Snímek diváka udržuje v neustálém napětí, herci podávají kvalitní herecké výkony a bestiální vraždy svoji krutostí nenechají snad žádného diváka „nezúčastněným“. Za největší slabinu snímku tak považuji psychologické a motivační prokreslení postavy samotného vraha, který je tvůrci vylíčen jako „pouhý“ náboženský fanatik, který se zdaleka nemůže rovnat svým slavnějším filmovým „kolegům“.

Příběh, který nechytá za srdce, anorganické a rádoby cool robotické prostředí, sluchovody mučící "dobové" songy a otravné herectví Dakoty Goya nezachrání ani výtečný hudební doprovod Dannyho Elfmana... P. S. To, že závěrečný souboj diváka nechá po emoční stránce zcela netknutým, je zkrátka neomluvitelné...

Během 96-hodinové, již takřka kultovní návštěvy města nad Seinou byl Liam sice větší frajer, avšak respekt si bezesporu zaslouží i za jeho berlínskou anabázi. Ony dva snímky jsou si ostatně podobné méně, než by divák zpravidla mohl čekat. „Berlínský Neeson“, na rozdíl od pařížské akce, více sází na schizofrenní dějovou stránku, což se mu dle mého názoru daří na výbornou, a to včetně závěrečného rozuzlení. Neesonův výkon je již tradičně velmi přesvědčivý a potěší i představitelé vedlejších rolí – Bruno Ganz, Frank Langella a krásná Diane Kruger.

Snímek sice nabízí nadprůměrné herecké výkony (Ford, Julia) a překvapivé rozuzlení, nicméně... Plně chápu, že pomalé tempo vyprávění je pro snímky ze soudního prostředí příznačné a zřejmě bych za „šnečí rychlost“ tvůrce kritizovat neměl, avšak… Zařadit „dvojku“ by (alespoň někdy, trošku a decentně) rozhodně neuškodilo :-)

Vskutku magický filmový zážitek a dojemné pohlazení po duši. LÁSKA K FILMAŘINĚ – tak zní nejčastěji skloňovaná slova ve zdejších komentářích. A nutno podotknout, že si „Hugo“ tuto slovní poctu plně zaslouží :-) Ona LÁSKA K FILMAŘINĚ nejenže ze snímku prozařuje v každém z jeho záběrů. „Hugo“ o LÁSCE K FILMAŘINĚ přímo vypráví… Sáhodlouze se zde o jeho nepopiratelných filmových kvalitách rozepisovat nehodlám – přesvědčte se o nich sami :-) Nemohu ovšem ještě nepochválit herecké obsazení, jeden z hlavních aspektů, který činí snímek nezapomenutelným. Slibná herecká budoucnost (Asa Butterfield, Chloë Grace Moretz) se symbioticky prolíná se zkušeností (Ben Kingsley, Christopher Lee) a extravagancí (Sacha Baron Cohen). A navíc – po Avatarovi se jedná o jeden z mála snímků, u kterého má využití 3D opravdový smysl. P. S. Snímek doporučuji zhlédnout v originálním znění – specifický hlasový projev S. B. Cohena, Ch. G. Moretz a Ch. Lee v českém dabingu, i přes veškerou snahu kvalitních českých dabérů, zcela jistě ztratí na působivosti ;-)

Lehce postradatelný snímek. Bohužel. Soudě dle místních vesměs nadšených komentářů zřejmě představuji onu pověstnou výjimku, která potvrzuje pravidlo. Kladné uživatelské ohlasy naprosto respektuji, avšak nemohu si pomoci - velmi vážně jsem uvažoval nad hodnocením o dvou hvězdičkách a třetí kamarádku do party bych nakonec nepřidal nebýt efektního akčního finále, poctivého hereckého zapálení všech zúčastněných „chlapáků" a snového setkání božského tria Stallone – Willis – Schwarzennegger. Akční pasáže předcházející již chváleným závěrečným minutám na mě působily až překvapivě mdlým dojmem, dialogy byly spíše hloupé než vtipné (tvůrci se sice snaží mít nadhled a to je šlechtí, avšak úderných hlášek nám servírují tuze pomálu a vzájemné „špičkování" mě nechalo chladným) a steroidy nadopovaný, epický hudební doprovod v některých pasážích nekoresponduje s děním na plátně a působí až vyloženě rušivým dojmem. Moc mi to nesedlo.