Jansen

Hodně dobře udělané sci-fi s podmanivou atmosférou a typickým čapkovským morálním apelem. Navíc je to akční a docela lehce stravitelné. Na sváteční dopoledne ideální.

Už jenom samotný námět vzbuzuje takovou pozornost, že i kdyby vše ostatní bylo špatně, tak si film své diváky určitě najde. Ale tak to samozřejmě není. Film je to skvělý snad ve všech ohledech. Kubrickova satirická hříčka na téma studené války, kde se střídá nadsázka s humorem a až někde za tím probleskuje potlačená vážnost a naléhavost situace, která v době vzniku filmu nebyla jednoduchá (lidem v 60. letech to asi přece jenom nepřipadalo jen jako vtipné sci-fi). Peter Sellers svou trojroli zvládl úžasně a jasně tím potvrdil humornou tvář filmu. Vlastně i ten let letadla (modelu letadla) nad krajinou působí tak neskutečně (až se mi zdá, že to byl úmysl) a závěrečné rodeo na atomové bombě to jenom podtrhne.

Tarantino si sezval pár kámošů a v garáži za domem natočil tento malý “milý“ film. Dovolím si tvrdit, že jakýkoli jiný režisér by byl při takovéto náplni a hlavním ději filmu obviněn se samoúčelného násilí. To ale není případ tohoto chlapíka, který by snad dokázal udělat artovou podívanou i z prázdné místnosti a plechovky krve. Ze své garáže, kde dočasně zřídil mafiánská jatka si občas odskočí v nějaké té retrospektivě na začátek, aby přece jenom něco vysvětlil a dal větší prostor scénáři, který přechází od intelektuálského rozboru Madoniny Like A Virgin k samoúčelným hulvátským hláškám a působí to tak dobře až se tají dech. Obsazení nemá chybu a vše jenom korunuje Madsen se svýma sadistickýma choutkama. Skupinku větších psychopatů si už snad ani neumím představit. Zvláštní je, že tento film na mě plně zapůsobil až při druhém zhlédnutí, kdy už jsem přesně věděl co mám čekat.

Ze začátku se celkem nic neděje a film místy působí docela nezáživně. Tarantino ale první půlku filmu dokonale využívá k rozpracování charakterů hlavních postav, což dokonale zúročí v druhé části. Hra o balík peněz z Mexika může začít. Jackie nepostrádá nic z toho, co zdobilo Pulp Fiction (scénář, herecké výkony, hudba, kamera), ale jeho dokonalosti se samozřejmě rovnat nemůže. A to je asi největší problém tohoto jinak skvělého filmu – stín nepřekonatelného předchůdce.

Neopakovatelné postmoderní sci-fi s noirovými prvky. Všudypřítomnou chladnou tmu velkoměsta prosycenou kapkami deště rozbíjí tisíce neonů, nocí se potulují replikanti s lidskými city a nezkrotnou touhou žít, kamera působivě přechází mezi detailem a otevřenou scénou. Výtvarná stránka filmu bere dech. Replikanti a oživlé bizardní „hračky“ působí na pozadí vlhkých průjezdů a vybydlených činžáků přímo psychodeliricky. Ridley Scott stvořil temný a depresivní svět, kde už si nikdo nemůže být jist svou lidskostí. Audiovizuální koncert s fragmenty filozofických odkazů. Podmanivá atmosferická hudba. Neopakovatelný zážitek a nepřekonatelné sci-fi.

Stylově dokonalá mainstreamová sci-fi, které k pěti hvězdám chybí jen trocha osobitosti. Brad Pitt exceluje v roli snad jednoho z neúchvatnějších bláznů filmové historie. Futuristicky pojatá budoucnost kontrastuje s přítomností resp. minulostí 90. let. Vynechaný aspekt časových paradoxů prospívá ději a zbytečně nezatěžuje celý film. To ale neznamená, že by byla hlavní dějová linka prostoduchá. Neustále se měnící čas a Bruce Willis zpochybňující skutečný stav věcí a času nedávají moc prostoru k oddechu.

Tohle jsem fakt nečekal. V Bruggách je opravdu hodně netypický film s ještě netypičtějším smyslem pro humor. Místo obvyklé porce výbušného a nervy drásajícího thrilleru nám tu tvůrci servírují takovou malou specialitu založenou na hravosti a atmosféře jednoho města. Hlavní dějová linka (jednodušší už snad být ani nemůže) poskytuje spoustu prostoru pro rozehrání minimalistických bizardních scének, které přímo vyrůstají z pochmurné atmosféry města. Je to především atmosféra nejstaršího belgického města, okořeněna výkonem Colina Farrella a podtržena ironicky působícím scénářem, která tomuto dílo propůjčuje chuť výjimečnosti.

Třetí film Monty Pythonů, který ale ambice a znaky filmu zcela postrádá. Děj je rozkouskovaný do typických montypythonovských skečů, jakási vypravěčka nás upozorňuje na okamžiky, kdy se film blíží půlce, a kdy konci. Tady zřejmě asi ani nebyla snaha, aby film působil jako celek, což nejlépe dokládá krátký před-film a jeho pozdější „invaze“ do filmu hlavního. Smutnější než samotná forma ale je, že řada scének je na Pythony překvapivě slabá až nudná. Nikdy bych nečekal, že to řeknu, ale tohle představení mých oblíbených komiků mě hodně zklamalo.

Dokumentární roztřesená kamera, nejistota, strach a dlouhé chvíle hrůzy. Stylová podobnost s Blair Witch je vidět na první pohled. Vyšponovaná atmosféra, pocit klaustrofobie, dusivý strach. To vše tvůrci napěchováno do jednoho starého španělského činžáku a zachyceno na jednu špatně fungující kameru. Chvíle hrůzy jsou možná ještě vetší, když odraz kamery vypadne a ve tmě slyšíme pouze zvuky. Poslední minuty zachycené na noční snímání jsou pak esenciální výtažek čiré hrůzy. Jestli se kvalita hororu měří podle strachu, který při něm zažíváme, tak tenhle je jeden z nejlepších.

Příběh dvou důchodců, kteří se rozhodli užít si podzim svého života. Babí léto je neskutečně sympatický a mile působící film o lidském stáří. Nenapravitelný snílek a šprýmař (Vlastimil Brodský) se svým kumpánem (Stanislav Zindulka) brouzdá ulicemi, přehrává s náhodnými chodci předem nacvičené etudy, hraje si na majitele zámku a velkoryse utrácí peníze pracně našetřené na vlastní kremaci. I přes zvolené téma, svádějící ke sladkobolnému dojáku o problémech dožívání, si film udržuje vysokou úroveň a ještě navíc působí docela optimisticky. K tomu všemu nádherně barevná kamera, jak jinak než skvělé herecké výkony obou výše zmíněných pánů a velká dávka optimismu, která musí každému zvednout náladu.