Recenzie (493)
Rowan Atkinson živě (1992) (TV film)
Geiniální. Smál jsem se od začátku do konce a nestačil se divit, jakým skvělým showmanem a hercem Rowan Atkinson je. Až po shlédnutí tohoto filmu jsem se o Atkinsona začal více zajímat a trochu si rozšířil obzory. Opravdu se divím, že tak plýtvá svým talentem a nehraje mnohem víc. Jak ve filmu, tak v divadle. Zaškatulkování tohoto herce do Mr. Beana je vcelku škoda. PS: Proč je tu Rowan Atkinson Live zařazen jako dokument?
Konec srpna v hotelu Ozon (1966)
Tenhle film bych v životě dobrovolně dokoukat nedokázal. Moje následné utrpení by bylo pravděpodobně větší, než utrpení hlavních hrdinů pachtících se v ošklivé nezajímavé nudné depresivní šedi. A to nemám zapotřebí
Fantastická štvorka (2005)
Standartní konzumní buranská bezduchoost. Ve své bezduché omezeností je ovšem tento snímek tak nepokrytecký ( řekl bych, že si opravdu na nic nehraje a pokud ano, tak mu to těžko někdo žere ), že se svým způsobem v nouzi největší, s vypnutým mozkem a správným naladěním shlédnout dá
USA vs John Lennon (2006)
Ono vytvořit při mém obdivu k Johnu Lennonovi dokument, který by se mi nelíbil..., to už by chtělo kus talentu. Rozhodně můžu říct, že jsem se zajímavou formou dozvěděl zas něco nového z Lennonova života. Sice mě tento dokument nechytl tolik, jako Imagine: John Lennon, což bude způsobeno hlavně tím mnohaletým časovým odstupem od jeho smrti, narozdíl od Imagine. Tak trochu jsem tu taky cítil snahu vše mírně zveličit a zároveň jednostranost pohledu na věc, ale nebylo to nijak dramatické. Fandům Johna Lennona tento dokument doporučuji
Štvanica (1966)
Tenhle film je utrpením jak pro hlavní hrdiny filmu, tak i pro diváka. Vykonstruovanější a nepřijemnější film jsem už dlouho neviděl. Vyzdvihnout můžu leda herecké výkony hlavních postav, ale to je samo o sobě ( čímž je tento film příkladným důkazem ) zatraceně málo
Bosé nohy v parku (1967)
Zpočátku to vypadalo na standartní přestárlou kýčovitost o lásce a štěstí ve stylu slabších fílmů z padesátých let. Film se ale brzy rozjede a o nadčasový humor ( povětšinou přijemně sarkastický ) není nouze. Přesto se tu však najde spousta hluchých míst
Zlomené kvety (2005)
Dejme tomu, že se v tom skrývá nějaká ta myšlenka a snad i nějaké kouzlo, terému za padesát let příjdu na chuť. Samotná myšlenka ( navíc před zrakem umrtveného diváka bravurně skrytá pod silným nánosem nudy ) mi ale přijde na hodinu a půl vskutku málo. Tvůrci tohoto filmu si evidentně myslí opak
Vyslobodenie (1972)
Kdo ví. Třeba měl tenhle film v původním znění bez dabingu alespoň náznak nějakého kouzla. Nad tím ale dumat nehodlám. Já viděl jen nevěrohodný stupidní příběh několika podivných přiteplených tupých a nesympatických kreaturek ( uprostřed bandy těch nejhnusnějších "lidí", jaké snad byli tvůrci tohoto filmu schopni v celých státech vyhrabat ) lacině se snažící šokovat a ukojit naše zvrhlé lidské pudy.
Dracula (1992)
Líbil by se mi zdrcující a temnější závěr. Ale to je můj problém. Filmu jinak nemám co vytknout. Hodně se mi libil ten jeho zvláštní roztěkaný snový styl, který se mi k dánému příběhu a žánru náramně hodil. Osvobodil mě od zbytečného logického myšlení, které u filmu s upírskou tematikou rozhodně není žádoucí. I když zrovna tento film by to pravděpodobně obstojně ustál
Dvanásť opíc (1995)
Vážně nechápu, co tato béčková zhovadilost dělá v top 200