milicjant

Vskutku mimořádná podívaná na téma, které mám rád. Závěrečná scéna se stylovým Dustinem, překrásnou Katharine a testkným The Sound of Silence je přesně důvodem, proč mám rád film.

No jo, přiznám se bez mučení - v polovině filmu jsem usnul. Želbohu se tak stalo v letním kině a ti pohůnci, se kterými sem tam byl, mě tam letně oděného nechali jen tak ležet. (jistě se rovněž královsky bavili) Po procitnutí v časných ranních hodinách jsem, se smířlivým konstatovámím, že Lidská skrvna opravdu nebyl film mého života, doklopýtal podchlazený domů :).

Ono shakespearovské mnoho povyku pro nic v plné polní. Poměrně propracovaná premisa opravdu dokáže na nějaký čas uhranout, naštěstí je ale Lost tak sebevědomým počinem a svoji "výjimečnost" si tak okatě uvědomuje, že se paradoxně dosti rychle okouká. Když se snažíte, aby každý druhý záběr byl tajemnější než hrad v Karpatech, jistojistě to přestane bavit. Někoho dřív, jiného později. Btw. Ještě na to fakt někdo čumíte?

Nepíše se mi to lehce, zvlášť u člověka, který před více než dvaceti lety tak skvostně redefinoval žánr hororu, ale Carpenter má v hlavě fakt už jen vodu od okurek. Jinak by tohle nemohl myslet vážně. Nebetyčná zhovadilost.

Vy jednou špatně skončíte, pane doktore. To každej, Karle.

Nenáročná příběhová jednohubka, jež se většinu stopáže nedokáže žánrově zařadit a nepravidelně tak lavíruje z hororových rovin do těch komediálních. Ve finále mě to nijak neurazilo a dětské chrastítko z lidské lebky vyloženě pobavilo.

Vkusné a těžko napodobitelné Jacksonovo balancování mezi grotesknem čtvrtého světa a realitou nešťastnou, šedivou, nepochopenou. V posledních deseti minutách vkročíl snímek do nové dimenze a přivodil mi pocity takřka nevídané. Film i režisér v mých top.

Silent Hill není takový, jaký jsem chtěl, aby byl. K tomu chybělo jediné- vzít přiběhovou kostru z neopakovatelného druhého dílu onoho herního fenoménu a stavět na ni. Gans si svoji volbu náležitě obhájil, pravda, (v bonusech se zminuje o mateřské lásce- ta jediná prý dokáže takhle fantasknímu příběhu vetknout patřičnou sugestivnost) přesto budu doufat, že znovu vstoupí do téže, stylově potemnělého, silenthillského řečiště a natočí pokračování (ehm?) tentokráte na motivy neštastné lásky mezi Jamesem a Mary. Co adaptaci nepochybně prospělo byla volba režiséra. Od Christophe, s láskou- chtělo se mi po projekci radostně zvolat. Gans se projevil jako člověk fundovaný, schopný a hlavně pro Silent Hill až nezvykle citlivý. (taky to asi fest pařil no) I přes "budgetový" rozpočet tak ve své vizualitě (ne)příjemně ohromuje a odpovídajicí hloubku má i jako vypraveč. Docela souhlasím s tvrzením oLího, že se hernímu prožitku pouze vzdáleně přiblížil. Jen dodám, že blíž už to nešlo.

Jak začít? No, asi poklonou. A pěkně hlubokou. Manna jsem drahnou dobu považoval spíše za "lepšího rutinéra" než za invečního režisérského poloboha. (Ano, klopím oči) Jeho zdaleka nejlepší kusy se mi na míle vyhýbaly (Heat) nebo prostě nijak neoslnily. (Collateral, Insider) Skvostný Mohykán budiž čestnou výjimkou. U autentické biografie Muhammada Aliho se režisér chtě nechtě musel otrocky opírat o určitá fakta a držet tak příběh mezi pevně vytyčenými provazy prostoru ne většího než je boxerský ring. Žádná paralelní dějová linie, žádné výrazné upravovaní. Pár zápasů, nějaké ty skandály, politická angažovanost. I zpoza takhle silného stisknu příběhových kleští však dokázal Mann vykouzlit klenot, jenž, stejně jako přeslavný Zuřící býk, není jenom o boxu. Stylově tím vyvrátil jakoukoliv domnělou průměrnost s ním spojenou. Btw. snad nejreálněji ztvárněnej box ve filmu, i kamarád/fighter si to pochvaloval.

Renesanční. A Vám, kteří jste film kdysi viděli v omšelých biografech s nepříjemně vrzajícími sedačkami, praskající zvukovou aparaturou a místy rozostřenýcm obrazem, bezmezně závidím. Takových filmů je pomálu. Takhle velkých. DODATEK: tak ještě že tu máme Projekt 100 ... velký plátno, dobrej zvuk... Leone byl vizionář a já jsem citlivka. Tři hodiny jako deset minut.