MichalS

Ztráta času. Vrchol trapnosti... Film vhodný možná na "bizarní filmový večer pro otrlého diváka".

Vždycky když se dívám na tuto červenou knihovnu mezi filmy, tak mě udivuje, kdo mohl financovat na natočení takového filmu? Podprůměrné výkony herců, příšerná hudba, scénář na úrovni slohové práce na základní škole. Mohl bych litovat času stráveného u tohoto cčkového filmu, ale ona trapnost a ubohost přeci jen pobaví. Takové--> guilty pleasure. :D

Příběh je o úspěšném malíři, který opouští město Paříž, aby se vrátil do vesnice, kde se narodil. Dům je obklopený pozemkem, který není zkultivovaný, a proto malíř vystaví inzerát, aby se o pozemek postaral nějaký zahradník. Na inzerát se mu ozve bývalý spolužák ze základní školy a mezi oběma muži nastane přátelské pouto, které je obohacené hlavně jejich odlišnými životními zkušenostmi. Muž z velkoměsta je zahradníkem okouzlen a získává nový pohled na svět. Zahradníkovi je následně zjištěna rakovina a záhy umírá. Malíř jako projev úcty jeho památky namaluje několik obrazů se zahradníkem nápadně spojených a vystaví jej na výstavě. Film představuje onu sílu francouzské kinematografie. Velmi silný a klidný film o přátelském vztahu, protkaný mnoha dialogy, které prozrazují vše potřebné.

Nedaleko Paříže dojde k atomové explozi, díky novinám se muž o této tragédii dočítá. Média však hlásí, že nedošlo k nějakým negativním efektům. On si je ovšem jist radikální změny, kterou spatřuje prostřednictvím své přítelkyně Alessandry, do které byl bezhlavě zamilován. Symbolika výbuchu zde může mít mnoho významů. Celý tento film je však protkán symbolikou mezilidských vztahů a vzájemnému neporozumění si.

Hlavní postava celého filmu je Marcel Marx, který rezignoval na své literární ambice a živí se jako čistič bot. Příběh se odehrává ve francouzském přístavním měste Le Havre. Marcel Marx žije spolu se svou milovanou manželkou Arlettou, kterou ovšem zastihne těžká nemoc. Marcel také rád tráví čas ve svém oblíbeném baru. Do života mu vtrhne africký mladík na útěku, kterého se Marcel i přes nebezpečí odhalení a následného potrestání ujme. Nakonec se Marcelovi povedou sehnat peníze na chlapcův útěk, a tak chlapec i přes odhalení inspektora odjíždí. Arletta se zázračně uzdraví a příběh končí snímkem na rozkvetlou třešeň. Tato symbolika jednoznačně poukazuje na sílu lidské dobroty a lásky. Velmi aktuální filmy, který by se měl povinně promítat všem „ortelákům“ a „spdťákům“.

Děj se točí kolem asi desetiletého chlapce Mohammada, který je nevidomý a tráví školní rok v teheránské internátní škole pro slepé. Po školním roce odjíždí na venkov, kde ho čeká láskyplná babička a jeho dvě sestry. Jeho otec, který je ovdovělý si ovšem plánuje nový život bez Mohammada. Slepý, zvídavý chlapec mu přidělává jen komplikace se vdavky s bohatou nevěstou. Ačkoliv je Mohammad slepý, tak vnímá ostatními smysly věci kolem sebe jako zázrak. Jeho otec je ovšem vnitřně zaslepený svým jediným cílem a Mohammada se snaží odstřihnout od svého života. Jednoho dne ho odveze tajně z domova k Ali Fatemi – nevidomému stolaři, kde se má vyučit. Babička Mohammada záhy umírá a Ragezanův sňatek také neproběhne. Ragezan si uvědomil, že ztratil téměř všechno, až na syna, kterého poté opět nachází. Velmi poutavý film o schopnosti přijetí nevidomého syna. Až ztráta absolutně všeho, poučí otce aby se zaměřil na to nejcennější, ale na druhou stranu nejvíce přehlížené, svého syna.

Život s prvky absurdního dramatu, i tak bychom mohli charakterizovat část života Václava Havla. Na tento film jsem se stejně jako většina „havlistů“ těšil. Byl to pro režiséra velmi náročný úkol, protože dlouho zase žádný film, který by se věnoval životě Václava Havla nevznikne. Ale již začátek filmu byla krutá rána pod pás. Nevím, jestli to tak předem bylo myšleno, jestli ano tak to byl naprosto geniální tah režiséra, ale herecké výkony hlavního protagonisty VH na mě působily jako vystřižené z absurdního dramatu. Havel v Českém století, byl daleko přesvědčivější. Jelikož jsem velkým obdivovatelem odkazu VH, tak jsem se těšil na nějaké vnuknutí do jeho mysli a přemýšlení. Ale bohužel si režisér vybral tu nejméně zajímavou část jeho života, jeho vztah k ženám. Proč? Ale co čekat v zemi, kde nejčtenějším deníkem je Blesk a Aha. Mohl bych o zklamání z tohoto filmu psát mnoho stran. Havel je zde vykreslen pouze z jedné jeho strany, bohužel pro náročnějšího diváka, z té nejméně zajímavé. I ten název by mohl být zajímavější. (Proč se životopisné filmy musí jmenovat Havel? Milada? To neumíme vymyslet něco zajímavějšího. Příkladem zde může být Miloš Doležal se svojí knihou o Josefu Toufarovi: Jak bychom dnes zemřít měli.) Ale velké ocenění pro Martina Hofmanna, jeho podání Landovského je geniální!