Rozhovory s mojím záhradníkom

Pomaly ale isto sa stavam obrovskym fanusikom rezisera Beckera. Toto je stvrty film, ktory som od neho videl a az na trochu slabsi ale stale prijemny film Effroyables jardins, to boli same kvalitne filmy s neskutocne prijemnou atmosferou. Tentokrat 90% filmu tvoria rozhovory ustrednej dvojky. Castokrat to su uplne banalne reci, ale napriek tomu su neskutocne zaujimave a prial som si, aby trvali co najdlhsie. V scenach v ktorych ustredna dvojica nie je spolu zabavnost klesa do priemeru a dufal som, ze sa co najskor zase stretnu. Dalsim mensim minusom je az prilis gýčovy zaver v galerii, ktory si mohli odpustit. Alebo ho natocit nejak lepsie. Ale az na tychto par drobnosti som z filmu nadseny a tesim sa na dalsi film rezisera Beckera. 8/10. (27.12.2014)

Jean Becker rozhodne vie ako z minima vyťažiť maximum. Na prvý pohľad iba obyčajný príbeh o stretnutí dvoch starých priateľov zo školských lavíc, no je v ňom ukrytej toľko krásy, ľudskosti a dobroty ako len málokde. Príbeh si ma získaval pekne pomaly a postupne, pričom sa tu našlo aj veľa zábavných momentov, hlavne v spojitosti so záhradníkom a jeho vtipnými komentármi na báze zdravého sedliackeho rozumu. A ten koniec.... nádherne trpko-sladký. 85/100 (03.05.2017)

Jsou chvíle, které jen těžko něčím nahradíte. Třeba takové letní posezení na zahradě s dobrým kamarádem nad sklenkou červeného, při kterém s ním můžete probrat uplně všechno. A vědět, že se můžete jeden na druhého ve všem spolehnout. A i kdyby jste spolu strávili třeba jen jedno léto, stálo to zato. A stejně tak stojí zato, podívat se na film Rozhovory s mým zahradníkem, který vás pobaví, potěší, ale i dojme, tak jako i život sám. (11.12.2013)

Jen sebou tak v plném létě plácnout na dvorek, vystavit se mouchám, naslouchat cvrčkům, okusovat stéblo trávy, mžourat do slunce a na nic nemyslet... a i když se zatáhne a vichr přižene bouři, ten hřejivý pocit bude ještě dlouho doznívat... A podobné jsou i rozhovory světaznalého malíře se svým zahradníkem, který dělá věci jen proto, že mu dělají dobře, aniž by musel znát jejich původ a vědět, kdo složil hudbu, napsal slova, namaloval obraz... taky jezdí každý rok na stejné místo za humny - přesto může svého přítele obohatit víc, než on jeho. Každé ráno si s ženou sedneme k moři, ona se natře olejem a já sedím vedle ní. A co děláš ty? Dívám se na ni. Svatá prostoto, to je přeci krása! Ubraná hvězda dává za pravdu subjektivnímu komentáři Subjektiva, na tu přírodní, zemitou pilu se tlačilo až příliš okatě... (21.06.2014)

Malíř v podání francouzské superhvězdy Daniela Auteuile opouští Paříž a zakotvuje ve svém rodišti, malé vesničce v domě, kde bydlel dříve se svými rodiči. Čas tráví malováním, kouřením, popíjením dobrých vín, užíváním si mladé milenky Magdy a povídáním se svým zahradníkem, bývalým spolužákem, se kterým se setkává po velmi dlouhé době. Vytvoří se mezi nimi silné přátelské pouto, oslovují se familierně Du jardin a Du pinceau a debatují nad nejrůznějšími tématy. Nenapadný, silný snímek, když jsem viděl ukázky v kině, v duchu jsem si říkal, že to bude hrozná nuda, avšak tuze jsem se mýlil. A závěr mě dojal k slzám. Francouzská kinematografie vždy byla a je jedinečná. (29.07.2008)