štísko

Na čisté čtyři hvězdičky to není. Ale ta vyrovnanost jednotlivých dílů je obdivuhodná. Jsou zde požity všechny možné motivy a nápady, co se v tomto filmovém druhu kdy vyskytly a ještě i nějaké navíc.

Zatimco jednička vycházela alespoň trochu, byť velmi zkresleně a vzdáleně z tradic počátku rozvoje několika směrů bojových umění, dvojka je co se týče tohoto úplně mimo. Nicméně to asi většině divákům nevadí. Je to trochu slátanina. Ale pobavila mne( a moje děti). Pár dobrých vtipů se zde najít dá. Pro mne je tato úroveň tak na jedno podívání a dost.

Připadalo mi, že třetí díl vnitřně nenavazoval tolik na ty předcházející, jako třeba dvojka na jedničku. Nápad s Apolem 11 a s jejím zkoumáním zbytků vesmírné lodě v době, kdy oficielně nebyl kvůli odvrácené straně měsíce signál, se mi líbil. Patosu v některých scénách oproti dvojce ubylo. Měl bych teda říci hůrá. To ale nemohu. Nelíbyl se mi nenápadný posun v brutalitě scén. Místo oleje z robotů crčela krev. (To je samo o sobě hovadina). Po srážce Oubotů a lidí lítaly kosti. Proč? Jeli nutné zaujmout diváka stoupající drastičností a brutalitou, děsim se pomyšlení co bude divák sledovat za deset, patnáct atd. let?

Byl jsem na tento dokument velmi zvědavý. Vypadalo to na dost silnou kávu. Postupem čassu ale začal snímek vytvářet dojem, jako by si výpověďma tři oslovení mafiáni leštili svoje svědomí. Zpočátku zajímavý dokument začal být rozvleklý a z mého hlediska zabředával do nudy, až jsem ho před koncem vypnul.

No tak načtyři hvězdičky co jsem tomu dal, to úplně není. Pořád je to ale, jeden z těch lepších večerníčků na našich obrazovkách. Trochu tam vydím co se týče nápadů podobnost s : " Pojďte pane, budeme si hrát".

Shodou okolností to byl film na který mne zatáhla holka se kterou jsem měl první rande. Takže si u něj rád zavzpomínám. Hudební filmy byly často málo duchaplné (např. ještě Hvězda padá vzhůru), ale svúj účel oddechovky plní ještě po letech. I když asi jen pro pamětníky.

Dal jsem sice před časem čtyři hvězdičky, ale jsou s mínusem, za postavu krále Hiacinta. Jeho neustálé : " Já si nevím rady" mi už trochu vadí. Asi nevědomky tak pan Vorlíček stvořil v neustále bezradném a zcela neschopném panovníkovi předobraz k dnešním politikům.

Dnes se i pro děti točí daleko akčnější filmy. A sotva je to dobře. Už teď je většina filmů nuda kde nejde o krev, kde divoká scéna nestřídá rychle jinou divokou scénu. Pro toho kdo je zvyklý na dnešní produkci musí něco takového jako Prašské tajemství působit téměř uspávavě až těžkopádně. Já si u toho dobře odpočinul, ale na více jak tři plus to také nevidím. To auto bylo super. Se svojí vyzáží by se nestratilo ani dnes. Lece mi připomíná tvarem renolta Espace.

Co se mi líbilo na tomto filmu, byla melodie. Jinak žádné nadšení. Známá dvojka bojuje zase proti zloduchovi silou jednoho a vtipem a mrštností druhého. Jednoduché a na odreagování účiné. Jen mi dost vadilo a vadí na podbných blbinkách, že po hubě dostene občas i někdo nevinej. Jako nyní třeba japonský turista po právu se rozčilující, že má na zaplaceném loveckém safari slepé náboje místo ostrých. Takže dvě hvězdičky je až dost.

U mě se na rozdíl od většiny hodnotitelů vztah k tomuto snímku vyvíjel opačně. V dětství to byl pro mne průměr. Snad třicet let po posledním zhlédnutí jsem ho viděl znova a docela mě sednul. Tenhle film má ke slátanině asi tak daleko, jak je z Prahy na Vesuv. Je možná poněkud naivní. Ale proč ne? Je tam láska, přátelství, zrada a i především to co v mnohých dnešních filmech schází: úcta k životu. A to si myslím, že je důvod proč toto dílo většina hodnotitelů posílá do horoucích pekel. Zatracujou to o co sami vlivem vymívání mozků dnešní řemeslně dokonalou ale bezduchou produkcí sami přišli.