cinema_cz

Film se vleče nepříliš svižným tempem, aniž bychom cítili nějaké napětí (nebo jiné vztahy) mezi hrdiny. Pokud měl být výsledkem inteligentní thriller ve stylu Kdo s koho nebo Poslední loupeže, záměr nevyšel a je na pováženou, že ani ona očekávaná superhonička miniautíček není nijak úžasná. 40 % (František Fuka, Ci 09/2003, str. 64)

Danny DeVito má coby režisér pro komedie černé jako uhel evidentní slabost. V Babě slouží ale manželský pár i jejich obstarožní nemesis jen coby figurky účelově vykounstruovaného děje, který je navíc tak trochu příběhem jednoho vtipu. 60 % (Ondřej Vosmík, Ci 05/2004, str. 79)

Nestyda se láme na dvě části, v prvních dvou třetinách se profiluje jako nezávazná komedie o jednom zhýralém, ale venkocem sympatickém hajlzlíkovi, v poslední třetině se pak snaží vydobýt něco citů a dojetí o poučeném otci a (konečně?) zralém muži. 60 % (Jaroslav Sedláček, Ci 10/2008, str. 36)

Velkorysá filmová adaptace legendárního muzikálu. 80 % (Tomáš Hoffman, Ci 01/1997, str. 42)

Velký Joe je ideální rodinný film na víkendové odpoledne. Děti prožijí eticky dezinfikované filmové dobrodružství a popláčí si nad pohnutými osudy hodného opičáka. Rodiče, pokud zrovna neproflámovali minulou noc, také nudou neusnou, a chlípní tatínkové si mohou ztepilou Theronovou představovat ve filmu úplně jiného žánru. Třeba v romantické komedii. 60 % (Tomáš Hoffman, Ci 03/1999, str. 86)

Batman začíná je pozoruhodný hybrid, fungující jako poctivý akční velkofilm, intimní psychoteror i labužnická studie žánru, jehož hranice překračuje nejedním směrem. Při znalosti žánru comicsových filmů a konkrétní batmytologie je velikým potěšením sledovat, jak do svého příběhu scenáristé (Christopher Nolan, David S. Goyer) zapracovávají "povinné" aspekty (kostým, batmobil, batsignál...) tak, aby vyznívaly přirozeně a logicky, a přitom posouvaly děj kupředu. 100 % (Ondřej Vosmík, Ci 07/2005, str. 32)

Tahle Loď je vcelku volně ukotvena někde mezi Edem Woodem, Vetřelcem, Edgarem Allanem Poem a produkčními standardy HBO. A výsledek není kupodivu blbý, slaboduchý, ošizený ani nijaký, ale svým způsobem nekomplikovaně osvěžující. 60 % (Michal Šobr, Ci 04/2003, str. 92)

Lehkost a věru prázdninový uvolněnost, jež film provázejí, se ideálně odvozují i od řeckých exteriérů. Letní bláznovství, funkční v shakespearovských komediích, se tu zúročuje beze zbytku a celý film de facto podmiňuje. Dosti podstatně by filmu prospěla o čtvrthodinu kratší metráž, ve druhé části má poněkud problémy s rytmem a vedle svižného verbálního humoru tu bohužel přežívají i banálně "velké pravdy". 80 % (Iva Hejlíčková, Ci 08/2008, str. 30)

Ve filmu se neustále něco děje: Někdo někoho pronásleduje nebo se s ním bije, digitální sněžní muži se koulují s digitálním Jetem Li, krásné Asiatky odhalují stará prokletí, tisíce mrtvých vstávají z hrobů, hrdinové řeší své rodinné neshody... a nám je to naprosto fuk, protože akce je vyloženě špatně zrežírovaná - tj. nejenže není vůbec napínavá a vzrušující, ale místy má i matoucí choreografii. 40 % (Ondřej Vosmík, Ci 09/2008, str. 83)

V poklidném aranžmá spíše konzervační detektivky, pochoduje divadelním tempem v divadelní kulise parta těch, kteří mohli vraždit, v čele téměř pitoreskní, ale rozhodně s výraznou kreací František Němec. Prostě další standardní televizní detektivka, která si ovšem svého vděčného diváka vždycky najde. 60 % (Michal Šobr, Ci 04/2012, str. 116)