cinema_cz

Posuzujeme-li tento snímek jako akční film, pak nezbývá konstatovat, že jeho příběh je malinko nepřehledný, chybí mu napětí, tempo a dynamika a navíc, se nedostává ani vlastní akce. Budeme-li ovšem o Specialistovi uvažovat v intencích dramatu, dopadneme ještě hůř. Tohle všechno, podpořené navíc naprosto průměrnou a nenápaditou režií Luise Llosy, je řídkým odvarem desítek lepších snímků téhož žánru. Iva Hejlíčková

Téma rodiny v ohrožení je v žánru thrilleru či akčního dramatu vděčné a spolehlivé. Divák je nejdříve ukolébán popisem jednotlivých postav i nádherným přírodním prostředím. Zlo se přibližuje v temných náznacích, aby pak náhle vybuchlo s až nečekanou surovostí. Každý divák se musí smířit se stokrát použitými prvky a motivy. Dívá se přece na americký film! Pokud divák neočekává nic víc, může být po zhlédnutí spokojený a tiše si říkat: "To se mi na Lužnici stát nemůže." 60 % (Ci 01/1995, str. 46)

Památná věta, že "každý si musí natočit svůj Přelet nad kukaččím hnízdem", platí i v tomto případě. Scenárista Jiří Hubač, jehož řemeslnou zručnost už nejednou prověřilo pražské Divadlo na Vinohradech či Česká televize (seriál Dobrá voda, Ikarův pád, Nezralé maliny, ad.), napsal příběh, který se výše popsanému klasickému schématu ani příliš nevymyká. Scénář přesto na několika místech zašustí papírem: v řadě případů lze děj s úspěchem předvídat dopředu. V rovině citlivé osobní podívané udržují snímek (kromě režiséra) především vynikající výkony Martina Dejdara a Kamila Halbicha. Jaroslav Sedláček

Tvůrci Barvy noci poskytují divákovi napětí ze spletitého, několikrát převráceného příběhu a vysílajího s potěšením po falešných stopách. Nešetří krví, překvapením a sladce zmrzlinovými půvaby Jane March, která i oblečená vypadá nahá jako klika od sirotčince. Uvěřit znavenému Bruci Willisovi, že hraje psychiatra, vyžaduje ovšem ještě větší dávku fantazie, než představa Rose v bytelném flaušáku. Psychiatři se při filmu budou bavit možná ještě lépe než mnozí protřelí filmoví diváci, kteří každou režisérovu snahu o zmatení stop nemohou okomentovat ničím jiným, než znechuceným odfrknutím. Alena Prokopová

Celý film je bizarním ohňostrojem nápadů - režisér Oliver Stone střídá černobílý a barevný materiál s různou hustotou zrna, některé záběry natáčí jakoby televizní technikou, často používá stylizovanou kreslenou zkratku a novým způsobem využívá zadní projekci... To vše je brilantní sestříháno do kompaktního celku, který atraktivním způsobem vypráví příběh a současně reflektuje pocity a emoce jednajících postav. Takoví normální zabijáci jsou laciné amorální gesto v oslnivém formálním provedení. Stone se křečovitě snaží naplnit pověst kontroverzního "umělce" a dostát domnělé povinnosti muže, který je "svědomím" Ameriky. Film se paradoxně stal výraznou a nepřehlédnutelnou součástí jevu, který se Stone snažil kritizovat. Tomáš Hoffman

Tentokrát se scenárista Mark Verheiden nechal inspirovat úspěšným komiksovým seriálem s postavou nadčasového policajta Maxe Walkera (Jean-Claud Van Damme). Ten je silný v bojových akcích, slabý v psychologii a prokreslení vnitřního života, a nezničitelný ve chvíli, kdy v důsledku časových přechodů získává ještě svého identického dvojníka. A této přehledně jednoduché výbavě je podřízen i děj, který nekalkuluje s tím, že by Walker ohromoval skvělými bonmoty, jiskřivým intelektem a znalostí sanskrtu. Režisér Peter Hyams se v žánru akčního thrilleru a sci-fi pohybuje s chutí a rád. Walkera vede přímočaře k bojové akci, v níž pravidelně stojí proti přesile urousaných žoldáků senátora McComba (Ron Silver). Michal Šobr