Neotom

Karel Zeman byl mistrem nápadů, o tom není sporu. Příběh Pohádek tisíce a jedné noci musím ale dle svého citu přiřadit spíše k jeho slabším počinům (Baron Prášil, Vynález zkázy), jelikož mě střídavě bavil a nudil. Animace je ovšem velmi poutavá, stejně jako styl vyprávění Jana Třísky. Objektivně za čtyři, subjektivně za tři. 65%

Klady shrnuty v jedné větě: Překvapivě zábavná komedie s charakteristickými postavami, debutující Aňou Geislerovou a k pomilování (o lásce a sexu) filozofující Ulrikou Kotajnou. Snímek tak blbý a nefilmový, až jsem se nemohl ubránit smíchu. 60%

Předvídatelné, ale milé. Z filmů s Allenem v ústřední roli, které jsem dosud viděl, je právě tento snímek hned po Lásce a smrti nejvíce komediální. Jako bonus nabízí i mnohá životní moudra. A závěr? Třešnička na výborném dortu! 85%

Upřímně řečeno: jsem v pasti. Příběh je fádní a přitom nesmírně hluboký. Herecké výkony mě iritovaly, ačkoliv byly svým způsobem strhující. Bess jsem nesnášel a zároveň ji litoval. Volím zlatou střední cestu. 50%

Napadá mě klíčové slovo, které trefně shrnuje, proč se mi Grindhouse nelíbil tak, jak jsem očekával. Tím je PŘESYCENOST. Spousta postav, technologických i kreativních udělátek (například vizuál ve stylu němých filmů= kazy, vynechaná scéna...), skvělých hlášek i parádně nechutných akčních záběrů- to vše by možná zasluhovalo pevnější strukturu i vedení režiséra. Proto se přikláním „jen" k silným třem hvězdám. 70%

Spíše průměrný Kurosawův kousek s tradičně excelujícím Toshirem Mifunem a také překvapivě otřesnou hudbou. Závěrečný proud čokoládového sirupu se sodovkou patří bezesporu mezi nejpamátnější momenty tohoto jinak poněkud zapomenutelného snímku. 60%

Nepřirozeně rozpustilá óda na požitkářství a sentiment. Ridley Scott v mých očích opět potvrdil pozici jednoho z nejpřeceňovanějších režiserů současnosti, podobně jako Russel Crowe v herecké kategorii. O vyloženě špatný film se však rozhodně nejedná. 60%

Zvláštní. Filmová produkce roku 2011 mě zřejmě nepřestane překvapovat. Snímky, od kterých jsem příliš neočekával (X-Men: První třída, Obhájce, Rango) považuji za dosud nejkvalitnější, oproti tomu kasovní trháky více či méně zklamaly (Zdrojový kód, Lidice, Neznámý, Zkus mě rozesmát). Po dnešku musím konstatovat, že i Zrození Planety opic bych zařadil spíše do druhé kategorie. Jedná se bezesporu o výborný snímek, který mi ale ani přes svou sebevětší snahu nedokázal nabídnout něco, čím by vybočil v rámci svého žánru z řady. 80%

Chutný koktejl složený z koňské dávky britského suchého humoru a kapky americké břitkosti. Motorem snímku je neuvědomělá slovní ekvilibristika v podání Chaunceyho Gardinera, který se díky své tajuplné povaze (způsobené mentální retardací) stává oblíbeným u žen i ve společnosti (kriticko-politický podtext snímku). Velkolepá rozlučka Petera Sellerse se světem filmu. 75%

Jason Bourne po 30 letech. Se skvělými herci, půvabnými herečkami, poněkud fádním scénářem, nepřesvědčivou režií a průměrnou technologickou kreativitou. Za projekci stojí, ale bombastický zážitek ve stylu Takenu opravdu neočekávejte. 60%