Neotom

Těžce stravitelná úchylárna, ve které ovšem všichni čtyři představitelé (svým způsobem) psychopatických jedinců hrají jako o život. Spolu s Kočkou na rozpálené plechové střeše pravděpodobně absolutní špička psychologicko-dramatického žánru, který ale asi nikdy nebude patřit mezi mé nejoblíbenější. 75%

Pro mě pravděpodobně jednorázová záležitost, jejíž nejzávažnější vadou je nevyužitý potenciál. Hall Pass sice servíruje i úsměvné momenty, které jsou ale bohužel narušeny několika „povinnými" fekálními vtípky. Abych ale skončil pozitivně- velmi mě potěšila hudba (zvláště skladby od kapely Empire of the Sun) a přítomnost některých herců a hereček (Sudeikis, Applegate, Daddario). Wilson naopak spíše zklamal. 45%

Co jsem před několika hodinami napsal v komentáři u Ranga již neplatí. Obhájce převzal pozici aktuálně nejlepšího filmu roku 2011. Bezchybný scénář i zpracování, vše podepřeno výbornými hereckými výkony (McConaughey?!, Phillippe). 90%

Schéma příběhu Ranga není ničím převratným a jsou v něm ukryty paralely s dalšími animovanými hity nedávné minulosti, jako jsou Auta (opuštěná vesnice, hrdinova romance) nebo Toy Story (ústřední postava snažící se o glorifikaci sebe sama). Čím však své konkurenty převyšuje je humorná složka, jejíž klíčovou součástí jsou nápadité filmové odkazy (Eastwood, Star Wars, Pulp Fiction atd.). Když připočtu ještě nádhernou grafiku a tradičně skvělý hudební doprovod Hanse Zimmera, výsledkem je prozatím nejlepší film roku 2011. 90%

Aronofsky svým celovečerním debutem nabídl divákovi psychedelický zážitek, který je možné srovnávat s účinky narkotických látek (alespoň jak si je představuji já). Poskládal chaoticky až dadaisticky audiovizuální výrazové prostředky a ponechal recipientům široký prostor k subjektivním interpretacím, čímž riskoval, že pro ně nebudou dané impulsy dostatečně atraktivní. To se bohužel v mém případě stalo. Pokud přidám ještě druhou výtku, jíž je absence opravdu nosného příběhu (narozdíl od jiných režisérových počinů- Requiem za sen nebo Černá labuť), zbývá poslední naděje. Na mysli mám uměleckou hodnotu snímku, představovanou zvláště již zmíněnou audiovizuální formou. Ačkoliv i ta je mírně přeceňována, považuji ji za relativně poutavou, obhajitelnou a adekvátní obsahu. Po zhlédnutí Pí mi ovšem nezbývá nic jiného, než se podivit, jak výrazný kvalitativní posun nastal u Aronofského hned o dva roky později. 40%

Kompletní přeměně závažné stěžejní myšlenky a inovativní narační struktury v dechberoucí film se „podařilo" zabránit režisérovi i hercům plytkým obsahem a zbytečným patosem. Mifune je přesto skvělý už zde, naopak Kurosawův vrchol měl přijít až o čtyři roky později. 55%

Ucelený pohled na život Johna Lennona, který nenabádá, nýbrž konstatuje a ukazuje- vtipného mladíka i kontroverzního filozofa. Především ale jednu z největších hudebních osobností 20. století. 90%

Grotesky Charlie Chaplina (a zvláště jejich humorná složka) nejsou mým šálkem čaje, což se potvrdilo i v případě City Lights. Nicméně, nemůžu opět hodnotit méně než třemi hvězdami- zejména s přihlédnutím k historickému kontextu, sympatickému příběhu a nádhernému finále. 60%

Bravurní filmařina vystavěná na základech přece jen mírně triviálního scénáře. To ovšem nemůže nic změnit na skutečnosti, že Billy Wilder byl opravdovým mágem ve vytváření dramatické atmosféry. 75%

Po povrchu klouzající slepenec s velkým množstvím postav, jejichž příběhy většinou vyšumí absolutně do prázdna. Paradoxně nejvíce prostoru bylo v tomto ohledu přisouzeno vězni Františkovi (Karel Roden), který ale dění v Lidicích sleduje stejně jako divák symbolicky zpovzdálí. Při scénách, kdy dochází k popravám, vám tedy vlastně nemá být koho líto, jelikož s žádnou z osob nejste dostatečně identifikováni (což je u válečného dramatu opravdu na pováženou). Uvítal bych, kdyby se děj více točil kupříkladu kolem milenecké dvojice (jejichž nešťastná korespondence měla nedozírné následky) a systematičtěji byl provázán s osudy některých dalších obyvatel vesnice. Mimochodem, proč proboha snímek neskončil pohledem na plačícího Rodena v zasněžené krajině v místech vypálené obce?! Verdikt: Lidice se namísto vlastenecké válečné katarze stávají vinou nedotaženého scénáře a slabé režie spíše promarněnou příležitostí. Výborný komentář: Pavkan. 60%