Rob Roy

Tak po dvou filmech je pro mě Kleber Filho formálním perfekcionistou, který dokáže skvěle vytvářet působivou, znepokojující a lehce tajemnou atmosféru neklidu, ale zatím točí témata spojená spojená s brazilskou společností a v tomhle případě se vše kolem jedné mimořádně charizmatické Clary, impozantně zahrané Soniou Braga. Velmi elegantní záležitost a nepochybuji že režiséra čekají ještě větší (a diváčtější) projekty.

Bohužel opravdu nejslabší Park. Těžkopádné, přetwistované a s přemírou lesbického sexu bez nějaké emocionální odměny. Samozřejmě je to pořád někde jinde než většina běžné produkce (jako vždy je radost se dívat na ty záběry), ale tohle je Chan-wook Park a já chci víc. 7/10. P.S. Vynikajicí hudba

Utvandrarna i Nybyggarna řadím na stejnou úroveň, něco jako Kmotr vystěhovaleckých dramat. Není divu, že tuto ságu obdivoval i Stanley Kubrick.

Nejsilnější epizoda druhé série. Fantasticky nasnímaná, působivá lokace a production design, skvěle vygradovaná. Viděl jsem dvakrát. Sevřená časem a místem. Při velkém finále jsem měl slzy v očích. Díl, který smazává rozdíl mezi televizí a kinem. "My name is Joan Clayton."

Great slice of Americana a sedmdesátkový masterpiece, Vynikajicí "životopisný" film, který kdovíproč nemá takové jméno jako jiné, známější Ashbyho filmy. Autentický, fantasticky nasnímaný (a vůbec to není o tom prvním steadicam shotu) a skvěle zahraný. 197 hodnocení je opravdu velká bída, ale ono se není zas tolik co divit, když je v pořádné kvalitě dostupný až nyní. Takže napravujte. RIP Hal Ashby, RIP Haskell Wexler, RIP David Carradine.

Opravdu nadčasová věc. Fascinující vidět, že nás pořád trápí ty samé problémy. Zajímavé vidět v dokumentu z roku 1960 slavnou frázi "Nejsem rasista, ale..."

Silné téma, silné zpracování. Film, který zbytečně nesklouzne k emocionální sentimentalitě, ale zároveň se nevyžívá v brutalitě. V USA by to nějak takhle natočil třeba Cary Fukunaga. Výborný Roland Moller (cena pro nejlepšího herce roku), který mi trochu připomínal starší verzi Matthiase Schoenaertse. Působivé souznění kamery a hudby, na plátně se tohle musí vyjímat. Dánský film roku a já říkám - proč ne?

Tak bohužel už od prvního záběru brečícího chlapa s pistolí v ruce v pokoji svého syna na mě film působil uměle. Jalové rodinné dialogy, dost klišovitých lekaček, které bych od Flanagana nečekal a okaté CGI. Je pěkné, že se režisér snaží o něco vážného a emocionálního, ale s herci jako Bosworth a Jane to nepůjde. Build up taky chybí a finále je odbyté. Zvláštní kapitolou je Jacob Tremblay, který výborně zapadl do Room, ale tady mě svým projevem spíše otravoval. Absentii jsem si užil, ale od té doby s Flanganem nějak nesouzním. Španělé tuhle dětskou optiku umí výrazně lépe.

Čisté filmové potěšení, které bude figurovat na mém seznamu nejlepších debutů roku. Strhující od začátku do konce. Čím méně víte, tím lépe. Goodman zralý na nějakou tu nominaci. 9/10.

Velká holandská stylovka od mistra artových podivností Warmerdama, který si opět střihl velkou a výbornou roli. Na rozdíl od Borgmana má Schneiderův duel s Baxem blíže k tradičním žánrům a přišel mi uživatelsky pohodlnější (pozor, neznamená lepší). A jako několikrát každý rok si musíme zase povzdechnout proč něco takového nevznikne i u nás (už se k tomu ale snad pomalu blížíme). -- Bio OKO, festival Weird Europe.