Nová zem

Rok 1850. Minnesota. Severná Amerika. Karl - Oskar, jeho žena Kristína, deti a ďalší Švédi, už budú čochvíľa oslavovať výročie pobytu v Amerike, nie je to klasický typ pobytu, že po určitom čase sa vrátia naspäť do svojej vlasti. Nie, oni sa nemienia vracať, aj keď tu prevláda rečová bariéra. Pomaly, ale isto si zvykajú na nové podmienky. Ľahké to zrovna nemajú. Trápia sa, ako vedia. Karlov - Oskarov brat, Robert sa rozhodne s kamarátom Arvidom, že pôjdu spoločne skúsiť šťastie do Kalifornie, kam sa chystajú hľadať zlato, a zbohatnúť. Keď sa Robert, po niekoľkých rokoch vráti, je sám, bez kamaráta, s otáznikmi, ako sa tam mal. Jeho FLASHBACKY sú tak extrémne strhujúce, že normálne nenachádzam slov, s brilantného štýlu Jana Troella, za pomoci ručnej kamery, sa dostáva surový, naturalistický, sugestívny pocit pre diváka, ktorý až takmer odvracia svoj zrak, pritom podotýkam, že to nie je samoúčelné, vôbec tento viac, ako 6 hodinový KOLOS, áno, má to dve vynikajúce časti. Vyznačujú sa väčšinou depresívnou, komplikovanou atmosférou. Max von Sydow a Liv Ullmann zúročili svoje bohaté skúsenosti u Ingmara Bergmana, inak taktiež odborníka na DEPRESIU, ako čert, aby sa naplno PONORILI do svojich postáv, ktoré mi vyrazili DYCH ! Na to, že to má 2 x po TRI HODINY, toho som sa spočiatku vážne obával, ostávam nadmieru prekvapený, užasnutý, spokojný z výnimočného švédskeho DIELA, ako DIAMANT, považujem to za úplne to NAJLEPŠIE, čo ich KINEMATOGRAFIA - dovtedy PRINIESLA, vôbec toto perfekcionistické dielo nemá konkurenciu, ani do dnešného dňa !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! TLIESKAM !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! (06.11.2016)

Jan Troell jde na věc zcela odlišně, než Ingmar Bergman, spjatý s dvojicí Sydow- Ullmann ještě častěji. Zatímco magik Bergman pojil v jejich příběhy, a to nejen ty z ostrovní "trilogie", podobenství či psychologii ne zcela normální lidské duše, zejména té skryté v mužském hrdinovi, Troell si bohatě vystačí s vyprávěním osudu chudých vyděděnců s touhou po lepším. Karl-Oskar a Kristina jsou absolutně obyčejní lidé, jejichž zbožnost je krášlí jako bytosti, přestože jim místy zákonitě ubírá na samostatném uvažování. Pokud je však někdo takto slušný, je to vlastně velmi neobyčejné, a člověk pociťuje soustrast s tím, že hrdiny nekosí nic ojedinělého, tragického, nýbrž obvyklá daň nemocí a sešlosti věkem urychlená každodenní dřinou, která je jen pokračováním té vyčerpávající zaoceánské cesty. A i když se hospodaření časem začne dařit, stejně jako se jim v hlavách uchytí svobodné cítění, osud dopadne stejně tak neomaleně a Karl-Oskarovi umírá bratr a po něm i Kristina. A právě z té samozřejmosti plyne smutek, jak je to naprosto přirozené, a není se na koho zlobit, když i přes svou morálku, bohabojnost, dřinu, a lásku ona smrt blízkých prostě přijde. Troell vyprávěl osudy chudých pologramotných lidí pokoušejících se o svůj statek, nemohl je tudíž zásobit dialogy Bergmanovského střihu. Dokázal však svou přísně střídmou a upřímnou popisností jejich osudů udržet po šest hodin zájem a soustrast divákovu. 80% (25.12.2016)

Podobne dejovo jednoduché ako prvá časť a tiež rovnako silné a osudové. Aj v tejto časti sa dbalo na fantastické vykreslenie dobovej atmosféry, dennodennej lopoty a ťažkého zháňania obživy, niekedy i nebezpečného. Často tu rodina Karl-Oskara musela držať pokope viac ako kedykoľvek predtým, pritom sa tu nezabudlo ani na nostalgiu a lásku k domovine reprezentovanej predovšetkým Karl-Oskarovou manželkou Kristínou. To všetko spolu vytvára ucelený obraz každodennej dusivej neistoty prežitia. Jediná vec, ktorá tu trocha uberá na kvalite je dejová linka s Robertom, Karl-Oskarovým bratom o jeho ceste za zlatom do Kalifornie. Mohla byť trocha lepšie a zaujímavejšie spracovaná. Pridal by som aj dialógy. Ale aj tak, veľká spokojnosť a silný nadpriemer. Tento príbeh rozhodne stojí za prečítanie aj v knižnej podobe. 85/100 (06.09.2016)

Knihy se drží stejně dobře jako předchozí díl. Akorát je vynecháno více věcí, hlavně na konci, což mi trochu vadilo. Když jsem se na oba filmy začal dívat, dobře jsem věděl, že Max von Sydow je skvělý herec a že se mám tak na co těšit. Co mě ale překvapilo, byla Liv Ullmann. Do této doby jsem jí neznal a role Kristýny se zhostila skvěle. Skoro jako by to byla ona. Pokud obě hlavní role zkusím srovnat s knižní předlohou, tak ona byla jistě lepší. Tím nechci říct, že by Max von Sydow hrál nějak špatně, to vůbec, jen jsem si Karla Oscara v knižní předloze představoval trochu jinak. (01.10.2016)

Když jsem napsal na podzim 2020 po zážitku z Vystěhovalců, že jsem plný očekávání nad volným pokračováním, nemyslel jsem si, že mi bude trvat přes dva roky, než se na Novou zem podívám. Ale velké dlouhé filmy si žádají speciální chvíli a rozpoložení, které u mě teď přesně padlo. S prvními záběry jsem se hned vrátil do atmosféry a příběhu postav, které se ocitly za oceánem se zhroucenou iluzí v bídných podmínkách pro přistěhovalce, jejichž místy zdánlivě pohodlný život ohrožují i místní divocí indiáni a nejde o jediný konflikt v konfrontaci švédské vesnické rodiny s odlišnou kulturou. Když pominu, jak mě první hodinu trochu zaskočilo, kolik různých motivů a dějových linek se tu v tak pomalém poetickém tempu načrtávalo, tak si mě tato velkolepá rodinná historická sága v režii Jana Troella hodně získala a velmi zajímavou byla i samostatná dobrodružná linka mladšího bratra Roberta s vítězstvím i prohrou na cestě za Eldorádem... Pokud jde o formu, tak to, co zde předvádí Jan Troell s kamerou a střihem jako režisér v některých scénách, zejména během hraničních situací, coby nečekaně divoký audiovizuální kontrast k dlouhým poetickým scénám (ať už hon a obrana v zasněženém lese, dlouhé putování pouští na pokraji vyčerpání nebo záchrana s pitím špinavé vody X spatření koster padlých poutníků), bych se nebál vnímat jako přímo ikonickou ukázku mistrovského a nápaditého filmařského umění. Velmi spokojen jsem byl i díky švédské herecké elitě, jíž vévodí herecký génius Max von Sydow – fascinovalo mě ho sledovat v roli otce rodiny Karla-Oskara v snad každém záběru. Když to vše shrnu trošku provokativně, Nová země byla tak skvělá, že jsem si za celé tři a půl hodiny vůbec neuvědomil, že je to (prý) western... :o) [90%] (05.02.2023)