Rob Roy

Dvě hodiny mluvících hlav s prakticky statickou kamerou. Bylo by to asi k nepřežití kdyby ty dvě mluvící hlavy nebyly Ricardo Darín a Javier Cámara. Takhle vás to na konci i trošku dojme. Pořád to je ale jen ultimátně konzervativní dramedie. To, že se stala španělským filmem roku mi jen potvrzuje mojí domněnku, že letos to zde žádná filmová sláva nebyla, rozhodně ne taková, aby se prosadila výrazněji i v zahraničí. O tom, jak dynamicky točit dvě mluvící hlavy se podívejte ve filmu The End Of The Tour.

Sebejistý debut ve všech ohledech. Stephena Fingletona čekají světlé zítřky.

Komplexní rodinné drama ve westernových kulisách. Spencer Tracy jako panovačný otec v nečekaně fyzické a "záporné" roli je naprosto suverénní. A Joseph MacDonald byl král Cinemascopu.

Nedokoukán ani první díl. Nudní panáci a panenky. Zaujal jen Jim Broadbent na pětiminutovém prostoru.

Je to chytrej film, blbej film nebo jakej je to vlastně film? Úplně si Amenábara představuju, jak se při psaní scénáře místama za břicho musel popadat, když si představoval diváky. Škoda, že průběh není moc zábavný a nějaká pořádná katarze taky neproběhne, tudíž to přehodnocovací finále nemá takovou sílu. Ale jednou za čas je potřeba podobný trik zkusit a trochu respektu si za tu odvahu tenhle Španěl určitě zaslouží.

Řadím na stejnou úroveň jako minuloroční nepochopitelně přechválenou Imitation Game. Vkusný britský snímek o zajímavé kapitole z dějin 20. století, produkčně velmi dobře ošetřený, ale nijak zvlášť strhující a příliš akademický. Tento mi je ale díky absenci hypu sympatičtější. A mladý španělský kameraman Eduard Grau roste ve velkou personu, sleduji ho už déle a texturu jeho obrazů je radost sledovat a i ne nijak zvlášť dobré (The Awakening, A Single Shot) filmy posouvá výše, na rozdíl od svého barcelonského kolegy a kýčaře Oscara Faury, přechváleného právě za Imitation Game. 7/10.

Snad od puberty jsem žil v tom, že Risky Business je nějaká teenagerovská blbina, která je zajímavá jen tím, že se tam proslavil Tom Cruise a tančí tam v ponožkách a ve slipech. Nikdy jsem nezkoumal americké recenze nebo IMDB hodnocení. Před pár dny mě film začal zajímat víc, když jsem zjistil, že hudbu dělali Tangerine Dream. A dnes jsem film viděl a je to jeden z nejlepších teenagerovských filmů, chytrý, odvážný, podvratný a s magickou atmosférou často díky hudbě Tangerine Dream. Bavilo mě to mnohem víc než adorované osmdesátkové teenage filmy od Johna Hughese třeba.

Nečekaná satanistická fajnovka, která za podívání určitě stojí.

Od včerejška jsem v té boudě s nima a nechci odejít.

Vánoční film.